Tato vedra mě, pravda, příliš velkým nadšením nenaplňují, nebylo to ostatně nikdy, protože z člověka, resp. z některých lidí, se pod vlivem tropických teplot stává často nedobrý tvor. Tvor, který více než jindy podléhá náladám, afektům a dělá zkratky tam, kde by se slušelo – dokonce právě ve vztahu k vlastní osobě – být uvážlivým a trpělivým. Např. nedělat prudké pohyby, dopřát hlavě chládek a prostor pro rozvahu, nezpotit nejen tělo, ale i ducha a přitom neobtěžovat ty druhé a argumentovat, že se s tím musejí smířit, protože „léto si přeci každý musíme užít“. Dodávám – proč ne – ale ne zneužít! A jsme u míry věcí, možná spíše jevů a projevů těch věcí, nebo taky známého, údajně biblického „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“ Jsem pro, ale míru v mnohem jednodušším pojetí – prostě, zkusme si nevadit a přitom být všímaví a nenechat se pořád ohlupovat. Nemusí to být jen v těchto tropických dnech, kdy to může platit dvojnásob. Např. když vedle nás – zatímco si užíváme – někdo kolabuje a někteří z nás se přeci jen odhodlají mu aspoň zavolat pomoc.

Příčinou zhoršeného dýchání, zrychleného tepu a pocení nemusí být nutně horko. Je proto na místě zatěžovat tělo i ducha v těchto parných dnech snad s ještě větší opatrností. Pokud už nelze jinak, je dobré mít v záloze ozkoušené způsoby eliminace následků – pitný režim, studený obklad, chladné místo, ale i někoho bližšího, s nímž vše proberete a on na sebe vezme část naší duševní či fyzické zátěže. V neposlední řadě i telefonický kontakt, kam se o pomoc dovoláte, pokud se stav nelepší a chce to prostě odborníka.

Často jsme příčinami těch nejnázornějších stavů my sami, přímo anebo nepřímo. A ne a ne se ani pro příště vyvarovat příčin či podobností.

Že ani čtení nemusí být jen projevem pouze pasivního přijímání reality a může vyvolat některé nedobré pocity, myšlenky, a konec konců opakovaně utvrdit, že ani v těch netropičtějších dnech nejsme chráněni, i když si myslíme, že pro opak děláme maximum, mě např. přesvědčilo přečtení si červencového (2015) čísla zpravodaje Krušnohor.

V prvé řadě mě opětovně donutil přemýšlet o významu spojení „kolektivní vina“ – odpovědnost za činy společenství nesou všichni jeho členové (dodávám, že „pro jistotu“), co je a co už není politika a kdo ji dělá, i když skálopevně utvrzuje ty druhé, že tomu tak není. Že politika a politikaření jdou často ruku v ruce a odlišit to, je možné jen s rizikem a na vlastní nebezpečí. Upozorňuji proto, že v žádném případě nemám v úmyslu pouštět se do úvah nad působností stavebního a bytového družstva Krušnohor, ale spíše zapřemýšlet o politice, kterou dělá část jeho představitelů, kteří se kdysi sdružili do Sdružení Mostečané Mostu a kteří ve svých Stanovách utvrzují své okolí a zejména nemalou část mosteckých obyvatel, že jsou „otevřeným, dobrovolným a nepolitickým společenstvím lidí, kterým život ve městě Most není lhostejný.“[1] Mohli bychom vést jistě rozsáhlé povídání o tom, co je a co snad už opravdu není politika, a možná by to zabralo ještě i několik stránek podobné úvahy.

Sdružení Mostečané Mostu (dále SMM) ale je „politickým společenstvím“, možná ne všech tolik zdůrazňovaných družstevníků, působících např. v rámci zmíněného stavebního a bytového družstva, jako např. bytoví vlastníci atd., ale minimálně nemalé části jeho organizačních a řídících struktur, které se takto již před více než dvěma volebními obdobími ke krokům vedoucím k jeho vzniku rozhodli. Využili, zda také zneužili – to ponechám individuální úvaze a zkušenosti každého z Vás – k tomu právě organizační struktury zmíněného stavebního a bytového družstva, protože za prvé – kvantitativně to působilo skoro velkolepě a kvalitativně šlo říkat, že jde přeci o dobro „nás všech“. Ono to označení „všech“ je vždy ještě větším rizikem a politicky často opakovaným nesmyslem, tedy, aspoň do doby prvních politických střetů a jejich důsledků.

V Mostě, jak ukázal léty vývoj – min. ten, od roku 2006 – tomu nebylo jinak. Politicky totiž v onom SMM na čelných pozicích – více nebo méně viditelných – působili a působí léty z jiných subjektů osvědčení „matadoři“ – např. paní H. Jeníčková (předlistopadová členka KSČ, po r. 1989 občanské struktury, kde nešlo nebýt, chtělo-li se být i dál, dále ODS[2] a dnes zřejmě poslední v řadě SMM), F. Ryba (předlistopadový člen KSČ, později vykazující jisté pokusy o návrat do „ne-reformovatelné“ KSČM, a dnes SMM), o politické pozice v komunálu se snažící L. Pitín za SMM, a můžeme jistě pokračovat. Přesto jsou zřejmě ve „svém“ duchu „nepolitičtí“ a budou o tom okolí přesvědčovat dál. No, pravda je, že taky hodně záleží na myšlenkových pochodech okolí, protože to někdy raději zavírá oči, než aby je otevřelo a vystavilo se některým rizikům…

V červencovém číslo zpravodaje Krušnohor „pobaví“ zejména to, jak se žehrá na stávající koalici Severočeši.cz – ANO – KSČM. Tedy ono se žehrá jen na některé její politické části – zejména Severočechy.cz se jmény J. Zelenky, V. Vozky a A. Dernerové. Ne, že by právě tito nebyli ještě donedávna v jedné politické řadě či vlně se SMM a autoritou nerozdělnou vnímali a opět vnímají to, co F. Ryba uvádí: „V současné době se začínají objevovat útoky iniciované místním zbohatlíkem Jiřím Zelenkou, který veřejně prohlásil, že ´´zničí Krušnohor´´. Buďte proto velmi obezřetní, protože Zelenka vždy vše dělá jenom proto, aby rychle zbohatl.“[3] Toto vyjádření má minimálně následující roviny:

1. Jazykově spadá do úrovně let sedmdesátých 20. stol., neboť být označen za „zbohatlíka“ se možná v oné době už netrestalo v duchu let padesátých, ale na společenské pověsti to nepřidalo, ba naopak trestnosti ano. Otázkou je, porovnat pozice „zbohatlíků“ tehdy a nyní, tzn. toho, co např. pan Ryba rozumí, resp. ve své době se také učil rozumět jako člen KSČ. Být „zbohatlíkem“ ve významu slova totiž není trestným činem, resp. pojem nemá oporu v zákoně (v trestněprávní rovině). A jde spíš o pokus o ideologické klišé. Můžeme se proto ptát: jak je to s nepolitickým duchem těch v SMM? Dnešek jistě podobných „Zelenků“ nese dost a záleží jim (a jim podobným) spíše na tom, jak dokáží své „zbohatlictví“ politicky uplatnit, aby se v daném místě jejich vlastnická role dostatečně rentovala. Trestní postižitelnost pro rozporuplnost nabytého majetku s odstupem od let devadesátých, kdy jejich postupy mnohde dostaly „zelenou“, skomírá. Causy a jejich vazby v Ústeckém by mohly vyprávět… Ale možná se Vám také zda, že spíše mlčí?
2. Rovina věcná, řekněme logicko-ideologická, může být následující. Ptejme se „nepolitického“ člověka F. Ryby: jak je možné, že mu „zbohatlík“ Zelenka nevadil v době kolem roku 2006, kdy tento již „zbohatlý“ pán, a v dalším období znovu, financoval také kampaň SMM řádově v desítkách milionů korun? Nebo že by se „zbohatlictví“ páně Zelenkovo projevilo až na základě vládnutí se SMM v období let 2006 – 2010 (v koalici s KSČM) a 2010 – 2014 (v koalici jakési „národněfrontovské“, tedy za širší účasti některých jednotlivců napříč politickým spektrem)? Pak tedy muselo i SMM přivírat oči, mít je zavřené nebo společně na jisté úrovni jednotlivců „bohatnout“ také s panem Zelenkou?
3. A snad ještě psychologický efekt celého tohoto snažení, o jehož opětovné prosazení se nyní snaží např. i pan F. Ryba. Jeho „nepolitické snažení“ utrpělo volební politickou porážku a od podzimu 2014 v Mostě vládne koalice ve složení Severočeši.cz – ANO – KSČM. Zástupce Severočechů.cz Most a okolí známe – zejména B. Schwarz v Lomu[4] a ve sněmovně a poněkud „podiveně“ pan Zelenka, za asistence bývalého primátora Vozky, který jsa politicky „sestřelován“, jiným, řečeno slovy Ryby, zbohatlíkem – říkejme mu třeba Tonda - poté, co bylo předtím cíleno na H. Jeníčkovou pro změnu v Jurově nikoliv nepolitické hře – výsledkem se stala spoluvláda s J. Novákem z KSČM. Údajné „solitérství“ některých politiků, rep. političek za ANO je téměř nepatrné, ba dokonce takové, aby aspoň nějaké bylo. Je tomu tak přeci v celé ČR, včetně ministerstva financí. Za povšimnutí stojí, že při těch páně Rybových nepolitických rádoby atacích na mosteckou koalici, že právě ANO a KSČM zůstávají ušetřeni. Proč? No, kdyby se to přeci jen zvrtlo, „nepolitičtí lidé“ ze SMM by po jejich boku klidně spoluvládli k vícestranné – své - spokojenosti. Všichni ti „Tondové“ se znají z minula a „nepoliticky“ jsou připraveni zaskočit, bude-li zase třeba. Přeci jen ty „podnikatelské“ výpadky mohou být pro některé citelnější.

Takže už víte, co čtu. A je to čtení, které mně nejenže potvrdilo, jak moc se toho v Mostě nezměnilo a že „blábol“ by mohl na základě některých skutečností klidně aspirovat na základní jednotku politického analfabetismu. Ale mohu se mýlit a „blábol“ posílí ve svém významu, protože do konce tohoto komunálního volebního období zbývají více než 3 roky.

[1] Stanovy Sdružení Mostečané Mostu. Sdružení Mostečané Mostu. [online]. Dostupné: http://www.mostecane.cz/stanovy-sdruzeni [cit. 7. 7. 2015]

[2] Subjekt – ODS, jemuž právě někteří ze SMM spílali a spílají spíše z jevových důvodů nejvíce, ač to byla část jejích zástupců, od něhož posléze člensky či vlivově přešli, aby si zachovali – jak jinak – právě svou podnikatelskou a politickou působnost.  A kam (k ODS) v 90. letech 20. stol. přešly také místní komunistické nomenklatury, stejně jako se přidávali posléze ti další, aby po jiných pak rozlévali ony „kýble špíny“. Ale i to patří k jisté fázi vývoje politiky, v českých končinách s tím rozdílem, že pokaždé se ti „staronoví“ snaží vytvářet iluzi, že oni přeci s politikou pod tou nebo onou značkou nemají nic společného a jsou např. solitéry. No,…, nechme je nyní třeba vládě tropů – ta si nevybírá.

[3] Zpráva o plnění hlavních úkolů a cílů družstva. Krušnohor, červenec 2015, roč. XVIII. č. 7 (126), s. 10.

[4] Mj. na to F. Ryba ve výčtu svých zástupců jaksi pozapomíná, neboť v Lomu, kde také dotyčný pán bydlí, vládnou Severočeši.cz se subjektem zvaným Lomáci. Praktiky, které v tomto městě prosazují, jsou ryze v duchu vedení Severočeši.cz s poslancem Schwarzem na čele.