Jednoznačným rekordmanem v této oblasti je ministr školství Josef Dobeš. První měsíce jsme o něm měli možnost slyšet především v souvislosti, dle jeho mínění, s progresivními změnami v jeho rezortu. Nedávné skandály spojené s touto osobou nicméně zneklidnily snad i ty největší příznivce jeho domovské politické strany. Připomeňme ty nejkřiklavější případy pochybení, jak někdy média milosrdně nazývají lapsy Josefa Dobeše. Ministr se nejprve na titulní stránky českých periodik dostal díky horentním odměnám pro hrstku jím vybraných podřízených. Argumentace nařčeného byla vskutku zajímavá a jejím jádrem byla myšlenka meritokracie, respektive přesvědčení, že ti nejlepší a nejschopnější mají být za své zásluhy odměněni. Pro upřesnění připomeňme, že vedoucí odboru kabinetu ministra, jíž byla vyplacena odměna rovněž, má uvedeno jako nejvyšší dosažené vzdělání slovo středoškolské. Nic na tom dle mého názoru nemění ani její pozdější prohlášení, že s manažerským talentem se prostě musíte narodit. Nemohu se taktéž ztotožnit s myšlenkou, že všechny(!) ušetřené finanční prostředky by se měly rozdělit mezi zbylé zaměstnance. Toto byla mimo jiné také součást obhajoby šéfa rezortu školství.
Jelikož totiž propustil desítky lidí, rozšířil tím zástupy nezaměstnaných, které nyní nebude vyplácet úřad MŠMT, ale na nějakou dobu úřad jiný, úřad práce. Co se týká financí, není tedy po této personální rošádě u státu znaménko =, ale -.
Po výše uvedené problematické praxi už asi mnoho lidí nepřekvapilo, že Josef Dobeš psal seminární práce za svou podřízenou, již zmíněnou Janu Machálkovou. Dopustil se tak jako ministr školství(!) věci, jež je sama o sobě dostatečným důvodem pro ukončení vysokoškolského studia u jeho protěžované zaměstnankyně, což nelze omluvit ani jeho stavem opilosti, který sám v mailové korespondenci přiznal. Řada negativních a odsuzujících komentářů se snesla na hlavu místopředsedy VV za uhrazení faktur za profesionální pořízení promo-fotek vlastní rodiny nikoli, jak bychom logicky očekávali z účtu ministra, ale z jednoho z účtů jeho rezortu.
Z mediálních výstupů ,,předsedy“ Věcí veřejných, Víta Bárty, však můžeme usuzovat, že dané počínání schvaluje a samotného poslance i aktivně podporuje. To je dle mého názoru neklamným znamením posunu od předvolební rétoriky VV a jejich příslibů politiky „padni komu padni“ k Nečasově stylu vládnutí, kdy se každý člen vlády při korupčním skandálu brání až do roztrhání těla a nehodlá odstoupit ze své funkce. I oni by si ale měli uvědomit, že žádná loď se nepotopí jen napůl a důvěryhodnost ministra dávno vzala za své. Ani jedna z těchto praktik by podle mě neměla být atributem jakékoli vlády, nebo politické reprezentace a u Josefa Dobeše již po všech peripetiích určitě platí ono známé - všeho s mírou.
