měla – stále to vylučuji – za to mě suďte – nemá, podle mých informací o stranách v této zemi, žádná jistotu, že by od všech svých členů získala podpis hodnověrný pro jednoho jediného kandidáta.

Soude.

To bez peněz nelze.

Kde je tedy rovná soutěž – natož tak politických stran. Já prostě nemám možnost dostat se na startovní čáru, na které by se postavili vedle mne současní kandidáti (zatím především nemocný z Hradu a vekslák z Chuchle). Oba mají dost peněz či jsou dostatečně známí na to, aby tento počet sehnali (navíc je otázkou, proč by měl stávající president, nezajímá mne jeho současné jméno, který byl již jednou zvolen v přímých volbách – proč by měl znovu shánět podpisy jako všichni ostatní, zde by tato jediná možná výjimka od tohoto diskriminačního opatření byla pochopitelná).

V takto nakresleném typu voleb jsou kupodivu politické strany vysunuty na bok této soutěže. Disponuje například dnes v současném parlamentu jedna strana tolika poslanci a senátory, aby se mohla využít i druhá možnost jak navrhnout kandidáta? Maximálně jedna.

A aby se v dnešním parlamentu domluvilo více stran, aby tuto možnost návrhu kandidáta využilo – to zatím nehrozí, všechny parlamentní strany si jdou po krku přímo zoufalým způsobem, jejich společná domluva na něčem opravdu prospěšném pro český stát, pro český národ, je dnes nemožná.

Tvrdím.

Zůstává tedy volba presidenta soutěží jinou než definovanou v článku 5 ústavy – jest to soutěž jednotlivých osobností, jednotlivých osob, občanů ČR. Nic víc.

Nu, ale to je otázka na Vás – pánové z Ústavního soudu České republiky – není to porušení LZPS            (2 /1993Sb.)?

Občané mají právo podílet se na správě věcí veřejných přímo…

Výše jsem Vám už sděloval, že nedisponuji žádnými miliardami, připojuji zde – ani miliony.

Tedy nemohu využít – ABSOLUTNĚ NEMOHU VYUŽÍT RELATIVNĚ FUNGUJÍCÍHO TRHU V ČESKÉ REPUBLICE TAK,

abych si zadal u nějaké firmy zabývající se reklamou či podobnými aktivitami, požadavek na sběr 50 000 hodnověrných podpisů tak, aby po jejich předložení na MV ČR – byla splněna podmínka § 21 zákona o volbách presidenta, a byla tak moje kandidatura zaregistrována – a já se mohl postavit na startovací čáru všech kandidátů.

Ten podpis se regulérně, naprosto morálně čistě – dá koupit. Tady nejde o koupení si hlasu volebního, že chci být presidentem ČR, za každou cenu.

To ne.

Pouze splnění diskriminační podmínky – účastnit se dnes soutěže o posici presidenta ČR.

Cena nabídky firmám za splnění tohoto jasného čitelného normálního tržního požadavku je – odborným odhadem a mým výpočtem, v rozmezí 30 – 60 milionů korun.

A tyto peníze já nemám.

Nejenom já.

Takže zkraje příštího roku to nebude soutěž mezi nejlepšími lidmi, nejmorálnějším, nejschopnějšími, s nejlepším programem dalšího vývoje ČR, ale bude to soutěž mezi nejbohatšími nebo lidmi vzešlými z mafie politických struktur, které zapustily kořeny a vyrostly do obludných podob od ledna 1993.