režimu; dr. Rychetský to v Respektu 24.XI. – 4.XII. 2016, na straně 47, řekl pouze diplomatičtěji – velmi kritický stav, tedy nejen v ČR), nedovolí osobě nestranné – účastnit se celostátního politického klání.
Nedovolí.
Disponují stamilióny korun, takže mají moc. Moc to nedovolit. Veřejnoprávní televize je v objetí několika málo politických stran. Dříve jedna, dnes od ledna 1993 jsou to strany tři, čtyři.
Velmi malý rozdíl oproti minulu.
Žádný normální občan žijící životem takovým jaký jsem u sebe definoval výše, nenastřádá cca 50 mil korun volných k tomu, aby je mohl vyhodit za práci nějaké agentury, která mu nakoupí od občanů 50 000 hodnověrných podpisů. To je ten problém, který se Vám snažím vysvětlit. Volby presidenta ČR. (O zbývajících ostatních této země, píšu jinde)
Snad jste schopni pochopit, že to není problém nějakého Štědroně.
To je problém legitimní a legální českého státu.
Nebude zvolen nejlepší kandidát.
Výsostný ctnostný a respektovaný člověk.
Je to mafie soutěže politických stran podle článku 5 dnešní ústavy, budiž, nebudu rozvádět zkušenosti soutěže parlamentních a dnes zatím neparlamentních stran (osobně se účastním všech typů voleb od roku 1990). Přirozeně také nerovné soutěže entit vlastnících legálně i od státu stovky miliónů korun proti nám neparlamentním stranám, kteří nevlastníme nic, kromě obsahu svých soukromých kapes u kalhot.
Tedy alespoň u naprosto individuální soutěže jednotlivců o post presidenta, by mělo být dosaženo soutěže pouze umu a modrosti kandidátů – nikoli soutěže měšců peněz, které si ten či onen sežene na podpisy či bilbordy.
Já nebudu potřebovat žádné bilbordy totiž, chci kandidovat jenom proto, že vím, že příslušní kandidáti nemají šanci mě porazit v rovné soutěži = diskusi na živo, ve veřejných sdělovacích prostředích. Nemají totiž žádný program pro tuto zemi.
Jenom hesla a štěky.
Já jediný z nich mám na stole svůj návrh zadání nové občanské ústavy pro ČR určený pro dvouletou celonárodní diskusi, a poté po této diskusi, dokončený návrh nové občanské ústavy – předložit k referendu.
Toto je moje vize udržitelného českého státu.
Dnes český stát směřuje do katastrofy po tisíciletém svém vývoji.
Arci – já zde nemám střed zájmů – já už dalších 28 roků politiku v této zemi dělat nebudu – to se nedá přežít. Z tohoto režimu staršímu člověku nezbývá – je-li citlivý na hrůzy, do kterých jsme uvrženi – nezbývá než chcípnout.
Mám ovšem jeden a půl ročního vnuka. Pro toho se budu bít do smrti své. Za přímou demokracii.
Domnívám se, že je absolutně nedemokratické primárně občany platným zatím zákonem (275/2012 Sb.) nevpustit do volební soutěže jen proto, že se celý život choval podle zákona – protože jen málo kdo, dokáže za život nashromáždit normální, poctivou prací volných 50 miliónů korun, které k životu nepotřebuje.
Argument, že 50 000 podpisů neznamená hned finance, je lživý, protože pokud člověk chodí do práce, respektive, musí chodit do práce, aby žil v souladu se zákony, choval se slušně, loajálně ke svému státu, nemá možnost sám kontaktovat 50 000 lidí s žádostí, aby mu svůj podpis svěřili (fysicky na papíře s ověřeným dokladem totožnosti).
