Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, já nebudu dlouho zdržovat, protože jsme hodně diskutovali jak na výboru, tak i v Poslanecké sněmovně o tomto zákonu. Řeč pana senátora Bublana se soustředila na odůvodnění, proč z § 5 odst. 3 zákona o zpravodajských službách vrací slova "a bezpečnost", kterou Poslanecká sněmovna vysunula. Na okraj jenom připomínám, jak se tam ta slova dostala. Bylo to poslaneckým návrhem poslanců Nečase a tuším Kladívka v roce 2008. Čili není to systémové, že vláda by usoudila, že tak to musí být.
Oproti těm argumentům, které pan senátor zde přednesl, já řeknu jenom tři obecné body, proč by slova "a bezpečnost" v tom zákoně býti neměla. Ta slova totiž v zákoně o zpravodajských službách způsobila v praxi nežádoucí výkladové nejasnosti týkající se oprávnění Vojenského zpravodajství zabezpečovat informace čistě bezpečnostní povahy, včetně bezpečnostně politického zpravodajství, tedy informace, které nijak nesouvisejí s oblastí, již má tato zpravodajská služba, Vojenské zpravodajství, výlučně sledovat, to znamená obranu a vojenské ohrožení České republiky. Mám za to, že v demokratickém právním státu je nepřípustné, aby se působnost státních orgánů nějakým způsobem překrývala. Zdvojený výkon státní moci je v rozporu s ústavním principem, že státní moc lze uplatňovat pouze v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon. Slovo nebo slova "a bezpečnost" v § 5 odst. 3 písm. a) zákona o zpravodajských službách však v reálné činnosti zpravodajských služeb vyvolává nejasnosti ohledně toho, kde je mez působení civilní rozvědky a Vojenského zpravodajství, to znamená, kdy má být státní moc v oblasti zahraničního zpravodajství týkající se bezpečnosti ČR zajišťována Úřadem pro zahraniční styky a informace a Vojenským zpravodajstvím.
Poznámka třetí - obecná. V demokratickém právním státě je zakázána koncentrace moci a státní moc sama se, a to je náš úkol, nás poslanců, brání takové koncentraci moci, která by teoreticky vzato mohla být zneužita. Struktura zpravodajského systému ČR je proto založena na vzájemném organizačním, kompetenčním a funkčním oddělení jednotlivých zpravodajských služeb, což má bránit nebezpečné koncentraci a monopolizaci jejich informační moci, tedy má omezit nebezpečí jejich zneužití. A nemysleme si, že k němu nemůže dojít! Soustředění komplexních bezpečnostních informací vojenského i nevojenského charakteru v rukou jediné zpravodajské služby, jež je navíc nadána i zahraniční a vnitřní působností, je popřením takovéhoto zákazu koncentrace moci.
Já bych k tomuto tématu mohl mluvit patrně ještě dlouho, ale nechci zdržovat. Pouze připomínám čistě jednoduchý, legální, právní rámec. Vojenské zpravodajství je podle zákona, který probíráme, součástí Ministerstva obrany. Ministerstvo obrany podle kompetenčního zákona, zákona č. 2/1969 Sb., paragrafu 16, kde je vymezena jeho kompetence a kompetence jiných ústředních orgánů státní správy ČR, nemá v oblasti bezpečnosti žádnou působnost, a tudíž logicky nemůže mít žádnou působnost ani jeho organizační složka - Vojenské zpravodajství.
Já vás proto, kolegyně a kolegové, vyzývám, abychom zamítli senátní návrh a přidrželi se našeho původního senátního návrhu. Děkuji za pozornost. (Posl. Schwarz: sněmovního!) Pardon. Znova. Vyzývám vás, abyste zamítli senátní návrh a přidrželi se našeho původního návrhu, který schválila tato Sněmovna. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců TOP 09.)
