Já jsem vždy na vážkách, když se tady navrhuje jakýkoli takový diskusnější bod, zejména po zkušenostech z Poslanecké sněmovny, kde to často zcela blokuje jednání parlamentní komory. V tomto případě si ale myslím, že ta výjimka zde na půdě Senátu je docela odůvodněná, protože vystoupení prezidenta republiky na půdě Rady Evropy se doopravdy týká základních principů zahraniční politiky našeho státu. Chtěl bych se připojit k poděkování nebo k ocenění našeho kolegy, pana senátora Hampla, za jím připravené usnesení, protože to je doopravdy velmi uměřené, nejde nikam zbytečně daleko a postihuje tu základní podstatu věci.

Co se týká těch vyjádření, která byla zmiňována a převážně kriticky hodnocena v médiích, vyjádření prezidenta republiky, ta se týkala toho výroku o fait accompli, tedy o definitivnosti anexe Krymu Ruskem, a toho doporučení, aby v nějakém dialogu Rusko s Ukrajinou, resp. Ukrajina spíše s Ruskem si vyjednala nějaké finanční nebo surovinové kompenzace.

Já bych chtěl zdůraznit, že podle mého názoru anexe Krymu byla doopravdy tím nejbrutálnějším porušením principů mezinárodního práva v evropském prostoru, a to od druhé světové války. Myslím si, že v tomto prostoru se nikdy nestalo, že by někdo násilím zabral území jiného státu a připojil ho ke svému území. S tímto není srovnatelné ani Kosovo, ke kterému já jsem také velmi kritický, ke způsobu, jak problém Kosova řešilo mezinárodní společenství.

Myslím si, že nějaká reakce mezinárodního společenství, ať už EU nebo i samotné ČR, byla zcela nezbytná, že není možné s naší historickou zkušeností akceptovat takovéto zacházení s jiným státem ze strany velmoci. Představa, že velmoc si může učinit, co chce, když se jí zalíbí, tak že si prostě vezme kus území jiného, menšího, slabšího státu, je princip, který my díky naší historické zkušenosti doopravdy nikdy akceptovat nemůžeme. Proto nemůžeme akceptovat ani to, že by anexe Krymu byla fait accompli. Ta reakce, musím říct, že ten projev prezidenta republiky je v řadě směrů, jak jsme zvyklí v jeho případě, dosti manipulativní z hlediska citací a odkazů na jiné zdroje. Protože mezinárodní společenství, resp. ta jeho civilizovaná část byla před těžkou volbou. Nereagovat z důvodů, které jsem uváděl, nebylo možné. Je pravda, že tak, jak prezident Zeman cituje prezidenta Gaucka, kdybychom chtěli tu situaci napravit okamžitě, znamenalo by to tedy zřejmě válku v Evropě. Nicméně, ani prezident Gauck netvrdil, že nemáme reagovat nijak. Německo samozřejmě bylo důležitým hráčem při shodě na postupu vůči Rusku v této věci, stejně tak ve věci východní Ukrajiny.

Ještě k tomu výroku nebo doporučení, aby si Ukrajina vyjednala nějaké kompenzace s Ruskem... Já toto doporučení samo o sobě považuji za nemravné. Ta jeho nemravnost ovšem ještě více vynikne, když se člověk neorientuje pouze podle toho, jak zjednodušeně nebo prostě v tom omezeném čase ta věc byla vyložena v našich médiích, ne že by tam byla zkreslena.

Ale pokud se podíváme v přepisu projevů, otázek a odpovědí na dotaz pana Gončarenka, na který prezident odpovídal, tak dotaz v zásadě zní, co by měla dělat Rada Evropy a mezinárodní společenství, aby přiměla Rusko zastavit represivní politiku a zhoršování lidských práv na Krymu. To znamená, pan Gončarenko směřoval svůj dotaz na zlepšení situace lidských práv.

Ve své odpovědi prezident Zeman zcela ignoroval tuto otázku. Vůbec se nevyjádřil ke stavu lidských práv na Krymu, který je tragický, zejména vůči tatarské komunitě. Ale také samozřejmě vůči těm, kteří tam zastávají proukrajinské postavě. Místo toho Ukrajině doporučil, ať si vyhandluje nějaké prachy nebo suroviny...

Myslím, že to jsou okolnosti, ke kterým nelze mlčet. Senát musí zaujmout nějaké stanovisko. Jak jsem říkal, návrh, který pan kolega Hampl předložil, vystihuje ty nejpodstatnější věci, ale je docela umírněný.

Není tady jenom to vystoupení, ale ještě nějaký kolorit – např. výroky na adresu kameramana ČT, které to samozřejmě posouvají do nějakých dalších souvislostí. Myslím si, že pokud to takto bude pokračovat, že zejména v případě jistého výsledku prezidentské volby nám nakonec nezbude, než se zabývat možnostmi, které jsou naznačeny v čl. 66 naší Ústavy.

Děkuji za pozornost