Dění posledních měsíců a let nás nenechává na pochybách, že Evropa má na výběr ze dvou zásadních scénářů. Buď stagnace a postupné drolení a podkopávání pracně vytvořených vazeb nebo akcelerace rozvoje a pokračování sjednocujícího procesu směrem k cíli v podobě evropské federace na způsob Spojených států amerických.

Jsem přesvědčen, že v zájmu naší země a jejích občanů je scénář číslo dvě. Podporuji názor předsedy německé sociální demokracie, volající po přijetí společné ústavní smlouvy o federativním uspořádání Evropy. A kdo by nechtěl, může jít svou vlastní cestou.

Dění ve Spojeném království a rostoucí obavy jeho obyvatel z nejisté budoucnosti mimo EU je pro nás zásadním mementem, abychom podpořili integrační proces a usilovali o co nejtěsnější vazby mezi současnými členskými státy. Rozumím některým námitkám vůči okamžitému přijetí Eura a respektuji je, tyto námitky nám však nesmí bránit v podpoře dalších integračních opatření a především v aktivní roli, kterou bychom v jejich rámci měli hrát.

Jedině fungující a konkurenceschopná sjednocená Evropa bude zárukou přežití naší země v globálním neklidu, který charakterizuje počáteční léta nového milénia. Pokud by zvítězily hlasy rádoby národovecké a protiintegrační, pak se obávám, že mezi silnějšími kolosy kolem nás bychom museli daleko více pískat podle cizích not, než by tomu bylo s rovnocennými partnery ve společné Evropě. Můžeme si namlouvat co chceme, ale zejména exportéři a zaměstnavatelé dobře vědí, že sami o sobě jsme malí a slabí. Síla nám roste s velikostí. Česko brát vážně nikdo nebude. Evropská federace však může být kolos, s nímž by musel svět počítat.