Vládní prohlášení připravené předsedou vlády Babišem není vůbec špatné. Nebo chcete-li, není o nic horší, než byla prohlášení kterékoliv z předcházejících vlád. Má některé velmi silné rysy, ano, dokonce vypadající jako nesplnitelné, ale celkově je možné říci, že reaguje na potřeby země a dává si předsevzetí posunout se ve vývoji zase kousek dál, a to s plněním všech závazků vůči Evropské unii i NATO. Za normálních okolností přijatelné pro většinu občanů.
Ne však pro naše politické strany. Jejich odmítnutí programového prohlášení není založeno na kvalitě nebo nekvalitě textu, ale je založeno jen a pouze na precedentu Babiš nesmí uspět.
Nejkomičtější v tomto smyslu je výrok předsedy TOP Pospíšila, který parafrázuji slovy nepodaří-li se vládě získat důvěru, pak je její prohlášení pouhým slohovým cvičením. Být členem TOP, pak tragikomičnost tohoto výroku mně vede k zoufalství, že Pospíšil byl snad zvolen jen a jen proto, aby stranu totálně zlikvidoval. Nechvějete se už pane Kalousku?
Jiný předseda zase mluví o nesplnitelném – možná pro něho, ale třeba jsou jiní šikovnější - další zase tvrdí, že vláda mohla konat již dříve –jistě, ale to by v jejím čele nesměl být Sobotka, atd. atd, perla za perlou.
Člověk má po takových hodnoceních programu, který by jistě běžný občan rád přijal, skoro tužbu, aby se našli poslanci, kteří mu dají hlas a navržený program pomohli realizovat. Jak by pak asi představitelé tradičních stran vysvětlovali svůj nezájem a nečinnost svým voličům?
Jistěže chápu, že co se naši politici naučili z prvorepublikových vlád, je vzájemné podrážení, ostřelování, nesouhlas s čímkoliv, co nepředložím sám. Dobrá, chtějí první pokus zablokovat, čekají na druhý. Nevím, jaké jsou jejich geniální taktické plány, ale já to zatím vidím tak, že buď Babiš třikrát neuspěje a pak půjdeme zase k volbám – to chceme? Nebo dostane podporu od extrémistů SPD a KSČM – chceme snad toto v zoufalé naději, že se tak ANO samo zlikviduje? Jaké jsou další varianty? Půjdeme napodruhé do toho?
Ať už nastane první nebo druhá varianta, vždy ponesou odpovědnost tzv. tradiční strany. Měly možnost konat, ale nekonaly. Jako v případě volby pana Ondráčka. To je po Grospičovi další ovoce naší nečinnosti. Děkujeme, poslanci a poslankyně!
A je mně přitom zase smutno, když se podívám do sousedního Rakouska a vidím flexibilnost tamnějších lidovců. Neváhají spojit se s krajně pravicovými svobodnými místo tradiční sociální demokracie. Je to politická odvaha i risk mladého předsedy, ale bez takových vlastností se politika dělat nedá a volby nevyhrávají. Dnešní společnost přináší celou řadu výzev, které bez odvážných tahů a rozhodnutí nelze zvládnout. Občané očekávají nový styl práce, nový přístup k řešením, inovativnost a nápady, u našich tradičních stran nic takového nenacházím.
Jsem přesvědčen, že podpora Andreje Babiše za vládní křesla je daleko menší riziko než rozhodnutí rakouských lidovců utvořit vládu z FPÓ. Bohužel naši lidovci stále jen a jen prokazují, že riziko je pro ně neslušné slovo. A tak po odmítnutí dvouciferného volebního výsledku, komedii s nabídnutím křesla a následnou téměř komunisticky jednoznačnou podporou předsednictva dále prohlubují příkop mezi těmi, kdo umí a chtějí pracovat, a těmi, kdo se utápějí v nesmyslném formalismu a názorové absurditě, jejichž výsledkem není nic jiného, než někdy komedie a jindy třeba fraška. Jen ten potlesk obecenstva stále nějak není slyšet. Je otázka, jestli vůbec nějaký divák ještě přijde na další představení. Aby se opona tentokrát už definitivně nezatáhla a staré neuvolnilo místo novému.
