Není potřeba být renomovaný ekonom, aby člověk neviděl, v čí prospěch je tento návrh.

Školné není ve prospěch lidí, zejména středních vrstev. Ty mají u nás pořád  výrazně nižší příjmy, než jsou srovnatelné profese v západní Evropě. Žijí sice jakos takos pokud mají zaměstnání. Ale jeho ztráta nebo každý výdaj navíc výrazně snižuje jejich životní úroveň.  Navíc udržet na studiu dvě či více dětí bude pro tyto rodiny nemožné. To je pro českou společnost krok o století zpátky, kdy z průměrné rodiny mohlo studovat tak nejvýš jedno dítě. Školné bude sociální bariérou tak, jako ve všech zemích, kde bylo zavedeno, a kde od něj v zájmu budoucí konkurenceschopnosti svých zemí většinou ustupují.

Školné není ve prospěch škol. Administrativa se správou školného odčerpá jeho valnou část, přitom výnos ze školného ve výši, ve které je navržen, není pro rozpočty vysokých škol významný. Školné bude jen záminkou pro ministerstvo snížit financování vysokých škol ze státního rozpočtu.

Školné není v zájmu budoucnosti země. Deset milionu lidí není v mezinárodním srovnání nijak moc. Pokud se chceme v budoucnosti podílet na prosperitě a technologické úrovni Evropy, musíme mít především lidi, kteří na to budou stačit svou intelektuální kapacitou, svým vzděláním. Nemůžeme si dovolit ztratit jediný talent jen proto, že rodina nebude mít na studium. Česká republika nemá přírodní zdroje. Našim bohatství jsou jen lidé. Je našim bytostným strategickým zájmem úzkostlivě bránit rovné šance především v přístupu ke vzdělání pro každého mladého člověka bez ohledu na jeho sociální statut.

Školné není v zájmu státu. Odložení splátek pro lidi až po dosažení průměrné mzdy (70 % lidí tuto úroveň nedosahuje) a hrazení úroků státem znamená, že stát tyto peníze za vzdělání stejně dříve nebo později zaplatí a to zvýšené o úroky bank. Není to tedy pro stát ušetření, ale výdaj navíc.

Návrh ministra Dobeše jde proti zájmu lidí i státu. Je jen v zájmu nadnárodních bank.