Konkrétním příkladem je podpora v programu „Zahájení činnosti mladých zemědělců“, jejíž dosažení je spojeno se značnou byrokracií, a výše této podpory, která činí 1,25 milionu korun. Tato částka je přitom nesrovnatelně nižší, než dotace, které čerpají společnosti sdružené v agrokomplexu Agrofert, kde se naopak jednotlivé podpory pohybují v řádech desítek milionů korun na jeden projekt.

Potřeba generační výměny v tuzemském zemědělství je zcela jistě jedním z největších problémů současnosti, což každý uznává, a často se to na různých konferencích či seminářích zdůrazňuje. Skutečnost je však jiná. K tomu, aby mohl začínající zemědělec na podporu vůbec dosáhnout, musí splňovat takzvanou minimální standardní produkci, a tedy musí obhospodařovat určitý počet hektarů nebo chovat určitý počet hospodářských zvířat. Při sepisování svého podnikatelského plánu pak musí vyplňovat množství dokumentů, deklarovat splnění desítek a stovek požadavků a také splnit dostatečný počet preferenčních bodů, aby měl vůbec na dotaci nárok. Po roce od podání žádosti pak sice úspěšný žadatel obdrží první zálohu zhruba ve výši půl milionu korun, avšak minimálně dvou až čtyřnásobek této částky musí v následujících dvou letech investovat ze svého, aby splnil uvedená preferenční kritéria. Za těchto okolností je zřejmé, že se do podnikání v zemědělství nikdo nehrne, nehledě na to, že k dispozici ani není nabídka půdy, na níž by mohl začít podnikat.