„Rostoucí počet studií podporuje hypotézu, že ztráta takzvané megafauny, jejíž významnou část tvořili právě velcí kopytníci, měla za následek kaskádovité účinky na složení rostlinstva a struktury vegetace a zásadně změnila fungování ekosystémů, včetně nárůstu požárů,“ konstatuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky

Historicky se přitom tyto změny neprojevily jen na kontinentech, kde žili velcí kopytníci. Například také v Austrálii s její starobylou faunou existuje jen málo důkazů o požárech z doby, než člověk nevyhubil místní megafaunu, v tomto případě velké vačnatce.

Využít potenciál velkých kopytníků by lidé mohli právě v současnosti, kdy klimatické změny vedou k rychlé proměně některých biotopů a častému výskytu extrémního sucha. Velcí kopytníci velmi efektivně odstraňují suchou trávu, takzvanou stařinu. Činí tak navíc na rozsáhlých plochách, čímž z celých krajinných celků odstraňují hořlavou biomasu, která je právě z hlediska vzniku požárů nejrizikovější.

„Souvislost mezi rozsahem požárů a činností velkých kopytníků je dodnes patrná všude tam, kde se tyto dva krajinotvorné fenomény dosud setkávají. Jak v severoamerických prériích, tak v afrických savanách intenzivně hoří právě plochy, které kopytníci nespásli, zatímco spasené plochy hoří málo, nebo vůbec,“ doplňuje Miloslav Jirků.