Bezzásahové území tvoří zhruba polovinu rozlohy národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizery vyhlášené v roce 1960. V širokém údolí přirozeně meandrující Jizery se střídají podmáčené rašelinné smrčiny s bezlesími a porosty kleče. Právě kvůli kleči a hluboké rašelině jsou lesy prakticky neprostupné, podmáčené a nevedou jimi žádné trasy. Údolí horního toku Jizery, ve kterém se bezzásahové území nachází, je klimaticky extrémní, s velkým ročním úhrnem srážek, sněhovou pokrývkou od konce října do května a mrazy, které často klesají 30 stupňů pod nulu. Po imisní kalamitě v 80. letech minulého století nahradila na řadě míst tamější smrky nepůvodní kosodřevina. Tu lesníci po dohodě se správou CHKO od roku 2012 vyřezávají, aby vrátili do lesů původní přírodní druhy. V lokalitě se vzhledem k přísnému režimu ochrany spojenému s národní přírodní rezervací v minulosti kácelo ojediněle, a to jeden až pět smrků ročně, vždy v souvislosti s ochranou lesa před kůrovcem. Stromy se odkornily a ponechaly na místě. „Od roku 2017 v této lokalitě neprovádíme žádné činnosti, je tedy bezzásahovou. Dnes jsme to stvrdili formálně. Území ponecháváme vědcům, aby sledovali a vyhodnocovali jeho vývoj, stejně jako na dalších dvanácti místech v zemi. Celkem jde už o 950 hektarů lesa. A protože jsme hospodáři, v krajině připravujeme a brzy vyhlásíme další program Lesů ČR, v němž budeme na vytipovaných územích ve spolupráci s univerzitami a výzkumnými ústavy zkoumat klimatické změny a ověřovat hospodářské postupy zmírňující dopady těchto změn,“ řekl generální ředitel Lesů ČR Josef Vojáček.
František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, k tomu uvedl: „Obzvlášť nyní, kdy jsou dopady klimatické změny na lesní hospodaření realitou, je ponechání alespoň části lesů bez jakýchkoli lidských zásahů zásadní, a to nejen pro ochranu zdejší přírody. Můžeme v nich totiž sledovat, jak si příroda bez lidské péče poradí, a najít inspiraci, jak v lesích hospodařit. Aby byly lesy vůči nejrůznějším výkyvům počasí odolnější, měly by v nich být stromy různého stáří a pestrého druhového složení. V Jizerských horách, které byly už v minulosti zničeny imisemi, je to důležité dvojnásob.“
V oblasti jsou různorodá rašeliniště se vzácnými druhy rostlin a živočichů. Domov tu má třeba tetřívek obecný, sýc rousný či jeřáb popelavý. Lokalita je výjimečná i v mezinárodním měřítku – zdejší rašeliništní komplex nazvaný Horní Jizera je na seznamu mokřadů světového významu, které chrání Ramsarská úmluva. Patří do vybrané společnosti jedinečných přírodních klenotů, jakými jsou třeba jezero Titicaca, mokřady Amazonie, atlantské pobřeží Ohňové země či delta Dunaje [1].
Poznámka:
[1] Mokřady mezinárodního významu chrání takzvaná Ramsarská úmluva (Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva). Ta byla podepsána 2. 2. 1971 v íránském Ramsaru. V České republice je zapsáno 14 mokřadů. Mezi prvními byly např. „Šumavská rašeliniště“ (1990), „Třeboňské rybníky“ (1990), „Krkonošská rašeliniště“ (1993) či „Mokřady dolního Podyjí“ (1993). „Horní Jizera“ patří do seznamu od roku 2014. Více o Ramsarské úmluvě o mokřadech ZDE.
Psali jsme:
autor: Tisková zpráva
