Douglaska tisolistá: dlouhověká dřevina – v Severní Americe se dožívá i více než 1000 let

Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) je stálezelený jehličnatý strom z čeledi borovicovité (Pinaceae). Před poslední dobou ledovou byla domácí dřevinou jak v Severní Americe, tak i v Evropě. Po ní se však její výskyt uchoval jen v západní části Severní Ameriky. K opětovnému rozšíření douglasky do dalších částí Severní Ameriky, Evropy, ale i jiných oblastí mírného pásma naší planety došlo zásluhou člověka. Do Evropy byla novodobě dovezena v roce 1827. Dnes je zde považována za jednu z produkčně nejperspektivnějších dřevin. V řadě zemí, zejména v sousedním Německu a Rakousku, ale například i ve Francii, je již považována za zdomácnělou dřevinu, která dobře roste a zmlazuje se spolu s domácími dřevinami, aniž by je potlačovala.

Věk nejstarších jedinců douglasky v Severní Americe je udáván na více než 1000 let. Na svých přirozených stanovištích dosahují výjimečně výšky až 100 metrů a obvodu přes 5 metrů. K prvnímu vysazení douglasky u nás došlo ve školce okrasných dřevin v Chudenicích v roce 1842. Naše douglasky proto zatím nedosáhly věku ani rozměrů jedinců téhož druhu na americkém kontinentu. Přesto nabývají již dnes někteří u nás rostoucí jedinci zajímavých parametrů.

Mezi deseti nejvyššími významnými stromy Lesů ČR (s výškou 48 metrů a více) evidovanými ve webové aplikaci Lesů ČR na http://www.lesycr.cz/pece-o-les/ochrana-prirody-u-lcr/Stranky/vyznamne-stromy-lcr.aspx se vyskytují vedle sedmi smrků a jedné jedle také dvě douglasky. Po svém dovozu na naše území byla douglaska vysazována nejprve jako vzácnost jednotlivě či v malých skupinkách v parcích, u hájoven a podél lesních cest. Výsadeb do lesních porostů se dočkala až později.

Popis

Kůra douglasky má v mládí šedozelenou barvu, s viditelnými pryskyřičnými kanálky. S přibývajícím věkem se obvykle mění na hluboce rozpraskanou borku. Jehlice douglasky jsou v mládí měkké, později tvrdší, ploché, 15 - 25 milimetrů dlouhé, jen 1 až 1,5 milimetru široké a rozložené do stran. Po rozemnutí voní po citrusech.

Šišky jsou převislé, nerozpadavé, krátce stopkaté (7 - 10 milimetrů), podlouhle vejčité, 5 - 10 centimetrů dlouhé a 2 - 3 centimetry široké. Po dozrání mají světle hnědé zabarvení. Snadno je lze poznat podle typických trojcípých krycích šupin, které vyčnívají ze šišky. U poddruhu Pseudotsuga menziesii var. menziesii (zelená) směřují ke špičce šišky, u poddruhu glauca (sivá) se ohýbají zpět směrem ke stopce.