Po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku od 1. 1. 2014 se to týká rozhodnutí zejména o nárocích při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví osoby blízké (§ 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále ve zkratce „o. z.“), o odčinění bolesti, ztížení společenského uplatnění či další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví (§ 2958 o. z.), o nárocích druhotných obětí (§ 2971 o.z.) či o jakýchkoliv jiných nárocích na odčinění újmy nemajetkové povahy vyvolané trestnou činností.
S nabytím účinnosti nového občanského zákoníku zároveň došlo k zásadní změně v právní úpravě, která stanoví pravidla pro odčinění újem způsobených ublížením na zdraví a úmrtím. Zatímco předchozí právní úprava stanovovala podrobná pravidla pro odškodnění újem na zdraví v podobě vyhlášky č. 440/2001 Sb., současná platná právní úprava staví pouze na obecném principu (viz § 2958 a § 2959 o. z.).
Nejvyšší soud v součinnosti s dalšími subjekty proto již v roce 2014 představil Metodiku k náhradě nemajetkových újem na zdraví (bolesti a ztížení společenského uplatnění) po 1. 1. 2014, publikovanou pod č. 63/2014 v civilní části Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. I když na vytvoření metodiky se podíleli soudci občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu pod vedením předsedy senátu JUDr. Petra Vojtka, je pomůckou také pro rozhodování trestních senátů.
Pro Nejvyšší soud je důležité sjednocovat judikaturu v dané oblasti nejen prostřednictvím rozhodnutí ve věcech, které řeší jeho senáty, ale rovněž monitorovat, jakým směrem se ubírá rozhodovací činnost soudů nižších stupňů. Z toho důvodu Oddělení dokumentace a analytiky judikatury Nejvyššího soudu provádí soustavný monitoring rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů ve výše zmíněných věcech. Čtvrtletně pak zpracovává hodnotící zprávu. Jen za poslední čtvrtletí loňského roku takto analyzoval Nejvyšší soud na 200 rozhodnutí a další stovku v prvním čtvrtletí roku letošního. Konstatoval přitom různou rozhodovací praxi soudů nižších stupňů. Obecně některé prvoinstanční i odvolací soudy přiznávají odškodnění až příliš vysoká. A to i v porovnání s právními zvyklostmi v dalších státech Evropy.
Je důležité upozornit, že každý případ je individuální, nelze vše svázat přesnými tabulkami. Tímto směrem Nejvyšší soud ani nechce jít. Je však potřeba vytyčit alespoň určité mantinely, jak by si měly soudy všech stupňů ve své rozhodovací praxi při stanovování výše nároků na náhradu nemajetkové újmy, způsobené trestnou činností, počínat. Výsledky dosavadního zkoumání problému, na kterých se shodují společně soudci trestního i občanskoprávního a obchodního kolegia, a které jsou vyjádřeny i v medializovaném rozhodnutí sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, ze dne 12. 4. 2016, jsou tyto:
1) Ustanovení § 2959 o. z. upravuje všechny nároky na náhradu nemajetkové újmy způsobené usmrcením či zvlášť závažným ublížením na zdraví manžela, rodiče, dítěte či jiné osoby blízké.
2) Duševní útrapy spojené s prožíváním usmrcení či zvlášť závažného ublížení na zdraví blízké osoby se při stanovení výše náhrady posuzují primárně z pohledu obvyklého (průměrného) člověka a případné snížení či zvýšení lze odvinout od prokázaných okolností (jednotlivých kritérií).
3) Při stanovení výše náhrady je namístě přihlédnout též k judikatorně vymezeným kritériím (srov. též body 53. a 54. nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2844/14), jimiž jsou zejména na straně poškozeného a osob jemu blízkých a) intenzita jejich vztahu, b) věk zemřelého a pozůstalých, c) případná existenční závislost na zemřelém a d) případné poskytnutí jiné satisfakce, a na straně škůdce e) postoj škůdce, f) dopad události do jeho duševní sféry, g) majetkové poměry škůdce a h) míra zavinění.
4) Kritérium ad c) je třeba chápat jako šířeji pojatou existenční závislost pozůstalého na usmrcené osobě s tím, že případné majetkové nároky spojené se ztrátou výživy upravuje § 2960 o. z.
5) Judikaturou definovaná kritéria „na straně škůdce“ [ad e) až h)] se uplatní tehdy, mají-li zároveň vliv na vnímání újmy oprávněných osob.
6) Ke kritériu ad e) se doplňuje, že popírání viny škůdce v trestním řízení, které je standardním způsobem obhajoby, neprohlubuje samo o sobě míru utrpení pozůstalých, a přihlížet je tak možno jen k excesivnímu vybočení (arogantní postoj). Naopak vstřícný přístup škůdce se zohlední v kontextu s kritériem ad d).
7) Majetkové poměry škůdce [ad g)] se neprojeví ve způsobu vnímání útrap, a lze k nim tedy přihlížet spíše jen výjimečně ve smyslu jakési moderace vedené zájmem na tom, aby zásadně nedošlo k majetkové likvidaci škůdce a aby výše náhrady odpovídala principu proporcionality.
8) Vzhledem k dosavadní judikatuře, k cenovému vývoji i s přihlédnutím k zahraničním zkušenostem se jako základní rozpětí pro stanovení výše náhrady doporučuje 240 000 Kč až 500 000 Kč v typovém případě nejbližších osob (manželé, rodiče a děti), jsou-li popsaná kritéria neutrální.
V rozhodovací činnosti jednotlivých senátů trestního kolegia lze očekávat další vývoj s tím, jak budou řešit nově napadnuté věci. Na závěr je třeba zmínit, že i nadále mohou poškození vymáhat odškodnění také prostřednictvím občanskoprávních řízení, jako tomu bylo již dříve.
Mgr. Petr Tomíček
tiskový mluvčí Nejvyššího soudu
___________________________________________________________________________
Adhezní řízení (z lat. adhaere = lnout;) označuje v právu takové řízení, které by bylo možno vést samostatně, avšak protože je souběžně vedeno jiné (hlavní) řízení, lze věc projednat s nižšími procesními náklady v jeho rámci. V trestním řízení se tento pojem používá pro označení řízení o uplatněném nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
