Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Radovan Suchánek) zamítlo návrh skupiny 21 senátorů na zrušení ustanovení § 3 odst. 4 věty druhé zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 333/2014 Sb.

Zákonem č. 333/2014 Sb. byl zákon č. 87/1995 Sb. novelizován mj. tak, že do ustanovení § 3 odst. 4 byla s účinností od 1. 7. 2015 vložena věta: „Souhrn zůstatků vkladů člena spojený s úrokem nebo obdobnou výhodou nesmí překročit desetinásobek souhrnu jeho splaceného základního členského vkladu a splaceného dalšího členského vkladu.“ V uvedené novele zákona o spořitelních a úvěrních družstvech upravil Parlament – na návrh vlády a z podnětu České národní banky – celou řadu pravidel s cílem řešit narůstající nestabilitu v sektoru družstevních záložen (tzv. kampeliček), a to i prostřednictvím „pravidla desetinásobku“, jež by mělo zvýšit zájem členů o hospodaření dané družstevní záložny; právě toto pravidlo považuje skupina senátorů za protiústavní. V důsledku novelizovaného znění podle navrhovatelky není jedna jedenáctina celkového objemu peněžních prostředků, jež jsou do družstevní záložny vloženy, chráněna systémem pojištění vkladů, čímž jsou podle ní „klienti družstevních záložen znevýhodněni oproti klientům bank“, čímž dochází k porušení práva vlastnit majetek, práva podnikat (propad nových vkladů působí tzv. rdousící efekt) a práva nebýt diskriminován; napadenou částí zákonného ustanovení je podle navrhovatelky porušen i princip předvídatelnosti práva a ochrany legitimního očekávání. Dle navrhovatelky napadená část zákonného ustanovení nesměřuje k odstranění některých slabých míst tohoto segmentu finančního trhu, nýbrž k likvidaci segmentu družstevních záložen jako celku.

Ústavní soud podotýká, že nepřehlédl, že ačkoliv skupina senátorů (navrhovatelka) považuje nyní tzv. pravidlo desetinásobku za protiústavní, v rámci legislativního procesu podstatná část této skupiny (nepočítaje senátorky a senátory, kteří v rozhodné době mandát nevykonávali nebo nebyli toho dne na schůzi Senátu přítomni) dané pravidlo nikterak nerozporovala.

Ústavní soud nejprve stanovil okruh nesporných skutečností a definoval sporné skutečnosti (morální hazard, klient, resp. člen družstevní záložny, definiční znaky družstevní záložny, rdousící efekt – podrobně viz body VI.ba až VI.bd) a poté provedl třístupňový test proporcionality, neboť skupinou senátorů dovolávané právo podnikat by mohlo být v daném případě ohroženo pouze za předpokladu, že by byl zjištěn nepřiměřený zásah do majetkových práv členů družstevních záložen.