Obyvatelstvo východní Ukrajiny, zejména oblasti Doněcka a Luhanska, vyhlásilo lidové republiky a požaduje nezávislost na Ukrajině. Ukrajina se vojensky snaží těmto demokratickým tendencím zabránit, byť to je vůle drtivé většiny obyvatelstva (89 %), jejíž jazykem je nikoliv ukrajinština, ale ruština, což je nepochopitelně ignorováno většinou evropských vůdců. Ruská federace posiluje vojenskou přítomnost na hranicích s takto nestabilním územím, kde se neustále bojuje. Navíc manévry, které RF uskutečňuje, provádí na svém území a samozřejmě řádně nahlášené evropské organizaci OBSE. Dále se federace zcela jistě zaměřuje na bezpečnost území, která spadají do sféry jejího geopolitického vlivu a tato území monitoruje.

Oproti tomu USA a Velká Británie zcela neskrývaně přesunují pozemní, námořní, letecké a speciální síly na území Ukrajiny. Ukrajinská armáda porušila Minské dohody a přesouvá své síly do Luhanska a Doněcka. A v souvislosti s touto situací vzniká mnoho otázek. Výše zmíněné oblasti jsou obrovskou zásobárnou nerostných surovin a je zde soustředěn těžký průmysl. Navíc jde o strategický přístup k Černému moři.

Jak dokládá historie USA a Velké Británie, měl by se mít svět před nimi na pozoru. Již v roce 1918 napadly USA Rusko. Američané po invazi brali z ruského území především zlato, dřevo a kožešiny. Dopouštěli se zvěrstev na domorodém obyvatelstvu. V roce 1912 provedli invazi do Nikaraguy. V 1914 zaútočili na Mexické město Veracruz. V roce 1954 zaútočily USA pomocí speciálních sil na Guatemalu a podrobily si jí. V roce 1961 toužily napadnout průnikem do Zátoky Sviní Kubu. V roce 1965 napadají Dominikánskou republiku. V roce 1973 jak jinak, opět vojensky napadají Chile, kde chtějí svrhnout demokraticky zvolenou vládu a nastolit diktaturu.