Když jsme s vámi vedli půlnoční rozhovor v minulém roce, uvedl jste, že většinou o víkendu večerní hodiny patří četbě na internetových serverech, až již jsou to témata sportu, zahraniční politiky a podobně. Vypadají pozdní večerní hodiny o prvním víkendu po Novém roce stejně?
Máme po sobotní krajské konferenci ČSSD Ústeckého kraje, takže jsem doma, dívám se s dětmi – které jsou dlouho vzhůru, protože to jsou noční ptáci – na televizi. Mezitím se dívám na servery, protože události kolem politiky mají takový spád, že bez toho, aby člověk sledoval internet průběžně, není schopen se v tom zorientovat. Dneska je internet větší zdroj informací než veřejnoprávní média v České republice.
Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Miroslava Kalouska (+ z 2.10.), Martina Balcara, Jiřího Peheho (z 26. 11.) + (z 11.9.) + (z 30.7.) , Jefima Fištejna, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) , Grigorije Paska (+21. 10.) Michaela Kocába (z 3.12.) (+ z 8. 11.+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla, Karla Schwarzenberga (z 3.10.) + (ze 14.8.) Petra Pitharta, Ivana Gabala, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky, Martina Bursíka (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), , Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Michala Kučery, Romana Šmuclera, Jiřího Peheho (z 11. 9.), Romana Jocha (ze 7. 8.) + (9. 9. + 8.12.) Jiřího Pospíšila, Marka Ženíška, Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové (+ z 24. 10.) Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Františka Bublana, Karla Hvížďaly, Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka (+ z 23. 10.), Džamily Stehlíkové (21.11.) či Jana Vituly
Jelikož jste nyní v sobotu měli v Ústeckém kraji krajskou konferenci ČSSD, možná vám dnes uvízlo v hlavě pár myšlenek, týkajících se chystaného 38. sjezdu ČSSD, který se chystá na 13. - 14. března 2015. Jak vnímáte nyní situaci v ČSSD a co od sjezdu očekáváte? Změní se například nejvyšší posty ve vedení strany?
V kontextu vnímání toho, co se kolem nás odehrává v politice v České republice, ale i v zahraničí, se musí ČSSD zásadně zamyslet a udělat programově jasné a srozumitelné kroky pro to, aby na politické scéně obstála a byla hlavní levicovou politickou stranou, která oslovuje voliče. To bude podle mne základní úkol sjezdu. Pokud se díváme na personálie, tak si myslím, že pozice premiéra a současného předsedy sociální demokracie Bohuslava Sobotky je v této chvíli neotřesitelná. Mohou být různé dílčí výhrady postojů nebo jeho způsobu politiky, ale zásadní chyby Bohuslav Sobotka neudělal. Takže v této chvíli tu není diskuze o tom, zda bude či nebude nadále ve vedení sociální demokracie. Naprosto jednoznačně podle mne obhájí na sjezdu svou pozici.
Otázkou mohou být místopředsedové…
Místopředsedové budou otázkou. To všechno se bude odvíjet od programového námětu. Sociální demokracie musí, tvrdím já a bez toho se neobjedeme, jasně a srozumitelně deklarovat svoje politické cíle, cíle levicové strany. Díval jsem se na to, jak se tím zabývali v Německu. Je málo, abychom lidem slibovali, že budeme dělat současnou politiku lépe než pravicové vlády. Musíme dělat svoji, levicovou politiku - a to je základní změna.
Jak a v čem?
Základní změnou je, že musíme usilovat o to, aby Česká republika v žebříčku minimální mzdy nebyla pod Slovinskem, Maltou, Portugalskem, Španělskem a Řeckem. Na sjezdu by ČSSD měla slíbit, že se s těmito zeměmi minimálně srovnáme. Dnes je to u nás zhruba 1,3 euro na hodinu, kdežto v těchto zemích se to pohybuje od 3 eur nahoru, takže máme co dohánět. Druhý cíl by mělo být, že ČSSD srovná sociální zákony tak, aby byly sociálně spravedlivé. Současné zákony, které jsou dědictvím vlád od roku 2006 do 2013, jsou sociálně nespravedlivé: Vydáváme ohromné prostředky nespravedlivě na lidi, kteří si je v tuto chvíli nezaslouží a je potřeba jim nabídnout práci. Sociální prostředky je potřeba spravedlivěji rozdělit mezi ty, kteří opravdu pomoc potřebují a současně si ji zaslouží. Například důchodci, kteří čtyřicet let pracovali. Nemohou živořit, když vedle nich lidé na sociálních dávkách jsou schopni vyžít daleko lépe než oni.
Vedle toho je třeba vybudovat a dát na srozuměnou, že hlavním cílem je zaměstnanost. V roce 2013 se ze státního systému vydalo na sociální dávky nouze 10 miliard korun a na veřejně prospěšné práce pouze asi 2,6 miliard korun. Přál bych si, abychom ta čísla otočili – abychom lidem, kteří jsou dlouhodobě bez práce, nabídli zaměstnání a tím východisko ve svém životním postavení, a nikoli dávky. Dále by ČSSD měla veřejnosti slíbit, že narovná exekuční zákon, který v této zemi nefunguje a z milionů lidí dělá otrok exekučního zákona a různých věřitelů, a definuje jasně, co je to lichva. Toto by měla být memoranda tohoto sjezdu. Veřejnost bude vědět, co to je ten ´fungující stát´, který jsme před volbami slibovali... Že také pomůžeme matkám samoživitelkám s dětmi. Musíme se postarat, aby tito lidé nežili na hranici bídy.
Jestli pětadvacet let od listopadu 89 je v České republice 1,5 milionu lidí s životní úrovní na hranici bídy – tedy, že jejich příjem je nižší, než 9600 korun -, tak je v této zemi něco špatně a nelze se s tím spokojit. Taková by měla být poselství sociální demokracie a úměrně tomu by měla vybrat osoby, které jsou schopny toto říci a naplnit. Budu se u místopředsedů rozhodovat podle toho, zda budou schopni naplnit levicový program a nebudou takovou tou levicí, která jen donekonečna diskutuje o multikulturním světě a právech menšin. Nechci jen diskutovat. Chci, aby se věci konaly.
Nastínil jste hodně dílčích problémů a témat. Většina z nich spadá rezortně pod ministryni práce a sociálních věcí Michaelu Marksovou-Tominovou. V některých krajích se od ČSSD objevila mezi nominacemi – myslíte, že ona tu levicovou politiku dle vašeho popisu ztělesňuje a její pozice vzrostla? Že by třeba i její jméno mohlo být jedno z těch, které vymění některého ze současných místopředsedů ČSSD?
Může se to stát, ale musím od kandidátky slyšet jasně, že se s těmito názory ztotožňuje. Prostě Severní Čechy, Severní Morava a velká část naší republiky potřebuje, aby se dotyčné zákony zásadně změnily. Když ty věci bude schopná spolu s námi pojmenovat, určitě má náš hlas.
Na sjezdu se jistě budou řešit i témata, která se týkají vnitrostranických záležitostí ČSSD. Nedávno velký humbuk vyvolalo mimo jiné zrušení buňky ČSSD v Duchcově, jelikož utvořila koalici s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti. Vy nepodporujete spolupráci s DSSS ne. Myslíte, že by ČSSD toto měla mít formálně ukotvené v nějakém dokumentu, například podobně jako existuje Bohumínské usnesení, které zakazuje spolupráci s KSČM na vládní úrovni? Budou se tato témata rovněž podle vás probírat?
Je to téma, které se otevřít může – zda spolupracovat s tím či oním. Pokud konkrétně mluvíme o Duchcově, tak to je přeci důsledek a nikoli příčina, že veřejnost volí stranu, ke které se upíná a hledá východiska. Veřejnost je v tlaku těch špatných zákonů. Tlak přerůstá v xenofobní názor, který potom jde na povrch. Musíme změnit příčinu. Pokud o nespolupracích hovořit budeme – a já si nemyslím, že by ČSSD měla na jakékoliv úrovni spolupracovat kupříkladu s DSSS -, je vedle toho pro mě naprosto nepřijatelné, abychom spolupracovali s TOP09. Reprezentuje v této zemi cíle, které jsou mi naprosto vzdálené a patří mimo hranice naší republiky. Proto i TOP09 je pro mě těžko stravitelná politická strana. Musíme spolupracovat se stranami, které jsou blíž do středu. Ne s těmi, které jsou krajně pravicové nebo jsou jako TOP09.
Psali jsme:
Rozumím názorovému rozporu. Ovšem TOP09 není považována za extremistickou jako se hovoří DSSS, ani se zřejmě nedostane do nějaké zakazující listiny jako je Bohumínské usnesení s KSČM… Vrátím-li se k DSSS, myslíte si, že prostě ten zákaz – i na komunální úrovni – by měl být oficiálně zakotven podobně jako u komunistické strany?
Bude záležet na úrovni té diskuze. Asi bych se opakoval, ale je DSSS je prostě důsledek existence na té komunální úrovni. Problémů, které jsme neřešily. Nehodlám se vyslovit ke spolupráci s dělnickou stranou. Na druhou stranu – pokud nebudeme schopni ty problémy pojmenovat a řešit, tak se veřejnost k tomu extrémnímu názorů uchýlí. To mě prostě znepokojuje. Nedovedu si spolupráci s DSSS představit na žádné úrovni, ani na komunální. A vůbec bych nechtěl srovnávat dělnickou a komunistickou stranu. Je na vrcholných orgánech ČR, aby zvážily, je-li dělnická strana principiálně takovým politickým subjektem, který v této zemi může existovat. To je věc exekutivy a centrálních orgánů.
Na sjezdu by, pokud se nepletu, měla být také možnost změnit stanovy například ve smyslu zavedení primárek, kdy by o kandidátech do voleb rozhodovali všichni členové sociální demokracie. K tomu se stavíte jak?
Obecně s tím nejširším principem primárek souhlasím. Tam je pouze, a je to zásadní a kardinální věc, problémem technické vyřešení věci. Z té realizace jsem trošičku na rozpacích. Problematika práce v okresní organizaci, která má třeba ke čtyřem stovkám členů, 16 místních organizacích, bude docela složité, jak se dohodnout.
Zcela odbočím k oblasti, kterou se intenzivně zabýváte, a to je zahraniční politika. Koneckonců jste členem zahraničního výboru sněmovny, proto by právě od vás – samozřejmě ve zhuštěném vyjádření - mohl na začátku ledna zaznít výhled do roku 2015. Jaký očekáváte vývoj nejzásadnějších událostí zahraničí, které mají dopad i na naši republiku?
Zejména podporuji to, že není možné, aby stát jako jsme my - geopoliticky, velikostně – prosazoval své názory solitérně, bez partnerství. Tedy souhlasím s tím, že jsme ve všech oněch strukturách. Nicméně v rámci nich musíme zachovávat politiku svých národních zájmů a historický pohled na řešení evropských problémů. Premiér a prezident se snaží – což se předchozí vlády dlouhodobě nesnažily, zejména ta od roku 2006 – prosazovat národní zájmy a ne se jen stát součástí pohybů velkých kolosů. Bez nich si ovšem naši existenci nedovedu představit.
Budeme-li konkrétní, tak například k Ukrajině: Na konci roku jste v televizi uvedl, že návrat do původního stavu je pasé. Moderátor vás utnul v závěru věty, kterou jste uzavíral slovy „buď bude válka nebo nevím…“
Řešení, které není válečné, určitě existuje, nemůže to být výkřik dopředu pana Porošenka: ´Já nepřistoupím na to a na to´… Tím vlastně dává najevo, že dává ultimáta protistranám. Na Ukrajině probíhá občanská válka a bohužel ministr Stropnický tím, že posílá vojákům na Ukrajinu zimní výstroj, nás do té války zatahuje. Rád bych mu řekl velmi hlasitě, aby nás do žádné války nezatahoval! Ať pošlou teplé oblečení lidem, kteří trpí tou válku, na obou stranách konfliktu, tomu bych rozuměl. Ale nebudu oblékat vojáky, kteří bojují proti občanům své země! A že si nedovedu představit návrat do původního stavu, ano. Co by mělo být tím vítězstvím, jak říká pan Porošenko? Postřílejí Donbas a všechny lidi, kteří tam mají jiný názor?
Mělo by se zasednout k diplomatickým stolům jako tomu bylo v Minsku. Dohody by se měly začít dodržovat a dojde k nějaké decentralizaci Ukrajiny. Samozřejmě Evropa může být velkým arbitrem, aby decentralizace byla postavena na úrovni evropských standardů. Nevidím demokratický problém v tom, že by Donbas a Luhaňsk byli součástí Ukrajiny, ale měli by určitou autonomii a samosprávu, respektive nevidím v tom technický problém ani porážku jedněch či druhých. Evropa potřebuje a očekává, abychom spolupracovali a ne spolu válčili. Jestli se pánové ze Spojených států domnívají něco jiného a řeší si svůj ekonomický problém prostřednictvím Evropy, tak to je složitá otázka a Evropa by měla hledat svoji odpověď. Nikoli přikyvování a prohlubováním těchto problémů tím, že se postavíme jednoznačně na jednu stranu konfliktu a jak říkala paní Šiklová ´radši se budu mýlit s Washingtnem než mít pravdu s Moskvou´- to vidím jako myšlenkově pošetilé. To by si Evropa ani Česká republika neměla dovolit. Věřím v diplomacii. Sedmdesát let od druhé světové války není zase tak dlouho, abychom si neuvědomili, co všechno válka občanům Evropy přinese a hlavně co jim odnese.
Vy jste za největší hrozbu od 2. světové války označil Islámský stát, což je asi věc, která se rovněž musí řešit společnými silami. V čem ta hrozba je největší, zejména pro nás? Najde se řešení této hrozby v tomto roce?
Islámský stát (IS) je v současnosti nejlépe organizovaný a nejlépe financovaný útvar na světě. Jestliže někdo funguje v takovýchto podmínkách, je schopen se rozvíjet. Problém IS, vedle těch negativních věcí, by nás měl pozitivně sjednotit na hledání řešení. I ten bipolární svět, Spojené státy a Rusko, by měl mít společný zájem postavit se a vzdorovat tomu nebezpečí, které se rozlézá jako rakovina po světě a v zásadě začne brzy ohrožovat – respektive již ohrožuje – Evropu. Jak teroristickými činy, tak tou možnou expanzí. Pokud bude stále vítězit v zemích, kde vítězí, tak bude za chvíli tak silný, tak bude schopen ohrožovat i některé státy, které v dávné minulosti ten islám kupoval. My jsme toho byli svědky před několika stoletími, kdy turecká vojska bojovala v Bělehradě, na Balkáně, a jejich cílem bylo dobýt Vídeň.
Na druhou stranu to nejde globalizovat na jeden problém, že všichni muslimové na celém světě jsou teroristé. V této chvíli je to z těch několika miliard lidí, kteří vyznávají islám, tak jedno procento těch, kteří hledají východiska v IS. Nelze ten islámský svět celý vyčlenit, naopak je potřeba jej vtáhnout do koalice proti brutální extrémní podobě vykládání islámu. Je to o výkladu islámu, a proto se v rámci celosvětové diplomacie proti teroristickému výkladu islámu měly postavit i islámské státy. Tento problém by nás paradoxně měl všechny sblížit.
Co říkáte, je v souladu se slovy ze staršího rozhovoru s vámi, kdy jste rozlišoval a říkal, že žádné náboženství nikdy není příčinou, ale může být ke špatnostem zneužito. Tímto výkladem se odlišujete od těch, kteří říkají, že naprosto všechno kolem islámu je špatné…
Ano, je celá řada islámských myslitelů, kteří se distancují od výkladu islámu předváděného Islámským státem. Ten v zásadě nejvíc masakruje lidi vyznávající islám. To plně dává za pravdu tomu, že nelze obecně říci, že islám je špatný. Je tu prostě skupina lidí, která uzmula ideologii islámu a vykládá ji nesprávně a dokonce některé zásady islámu přímo porušuje. Tyranizuje islámské země a vyhrožuje a snaží se zaútočit, ohrozit Evropu a celý svět.
Ještě by mě v souvislosti s tímto zajímal jeden váš postoj. V roce 1990 bylo v Evropě 29,6 milionu muslimů, v roce 2010 už 44,1 milionu a odkad do roku 2030 je 58 milionů: Vy se ztotožňujete dokonce i s těmi názory, že příliv migrantů včetně muslimů, je pro republiku pomoc pro růst populační křivky?
Nemyslím. Evropa, a tedy i Česká republika, není v tuto chvíli připravena na to, aby bez nových zákonných opatření a definicí imigrační politiky byla schopna přijmout předpokládaná množství, kvanta lidí z jiné kultury. My jednoznačně vůči světu máme svůj dluh – Evropa a svět nás přijímali po roce 48, šlo o statisíce lidí, po roce 68 pak další tisíce Čechů a Slováků, kteří utíkali do zahraničí. Také se k nám svět neotočil zády. Ale byli jsme utečenci z jedné kultury. Ale k nám nyní přicházejí lidé ve složité situaci z jiné kultury a my se na to musíme i právním způsobem připravit, aby bylo možné soužití. Je potřeba si přiznat, že teď na to připraveni nejsme a důvodem není xenofobie. Je potřeba předejít tomu, že se to zvrhne v xenofobní postoj, ať menšiny k většině či většiny k menšině.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
