Co to však doopravdy pro dítě znamená v praxi? Co je to ve vlastním slova smyslu pro dítě přetížení?

Jsou zdokumentovány případy, kdy kupříkladu desetiletý školák vstává ráno v šest, asi hodinu dojíždí do školy, vyučování je zhruba do dvou hodin dopoledne, po škole se mu střídají kurzy tenisu s kurzy angličtiny, po kterých se vrací další hodinu domů často až kolem sedmi, někdy i později, po večeři následuje příprava do školy na následující den a spát se mu vlastně nikdy nepovede jít dříve než před desátou hodinou večerní. Žijeme v době, kdy podobný denní režim je často vlastní nám dospělým.

Ale je vhodné, aby to takto platilo i pro děti? Je to pro ně zdravé a vhodné? My dospělí, a o to víc pak děti, potřebujeme v rámci denních aktivit alespoň chvilku sama pro sebe, čas, kdy dítě  není žák, účastník kurzu, ale jen dítě.

Nejenže náporem aktivit dítě nemá šanci „vypnout“, ale jeho nervová soustava musí pořád a neustále zpracovávat další a další informace a samozřejmě – tělo i duše se rychleji unaví, nedostane  čas „vypnout“.

Kromě zdravotní stránky (různé poruchy imunity, přetížení organismu, psychické potíže jako je stres, napětí, úzkost, únava, podráždění) je komplikací taky to, že takovéto dítě nebo i starší jedinec, když si zvykne být neustále v aktivním režimu, pořád být v činnosti, neustále být zaplaven aktivitami, tak se lehce může stát to, že když se dostane do situace, že bude mít opravdu chvilku pro sebe, tak nebude vědět co se sebou. Zní to na první pohled až nelogicky nebo to vypadá, že to není problém. Ale lidé, kteří se neustále obklopují druhými, nebo se zahlcují různými aktivitami  to dělají proto, že neumějí (nebo nechtějí) být sami se sebou. To je však velice důležitý aspekt vnímání vlastního já.

K tomu děti opravdu potřebují ve svém denním programu čas, který je nestrukturovaný a ve kterém se můžou hrát a věnovat se sobě, svým myšlenkám, představám a relaxaci.

Takovýto nestrukturovaný oddechový čas je důležitý hned z několika hledisek. Je nevyhnutný pro zdravý kognitivní (rozumový) a emocionální vývoj, protože volné, nestrukturované hraní podněcuje imaginaci a poskytuje dítěti prostor pro svůj duševní svět. Dítě se ve svých představách, ve svých fantaziích, myšlenkách, ve svém denním snění může věnovat a rozvíjet svá očekávání do budoucna, zpracovávat informace nebo tyto svoje myšlenky.

Zkusme si představit, kdy by tohle mohlo stihnout dítě, které má rozvrh dne a denní režim plný různých aktivit a činností. Nemá ani nejmenší šanci věnovat se svým myšlenkám, uspořádat si je, odplout v nich kamsi do krajiny fantazie. Nemá kdy a jak hrát se „jen tak“, myslet, na co chce, představovat si, co chce a relaxovat.

Ve svém volném času by dítě mělo mít čas a prostor do tohoto vnitřního světa uniknout, což mu pak pomáhá naučit se věcem v mysli porozumět, rozumět taky svým vlastním emocím. To všechno pak dítěti pomáhá řešit různé každodenní životní situace či problémy jak ve škole, mezi vrstevníky či v rodině.

Volný a nestrukturovaný čas dává dítěti možnost udělat si distanc od školního soupeření a neustálého podávání výkonu, podávání výkonu v rámci kurzů angličtiny, tenisu, hokeje, keramiky, čehokoli – a naopak, poskytuje možnost psychohygieny, dočerpání vnitřních sil, a taky únik od každodenních „zápasů“.

Je dobré si proto všímat, zda třeba dítě nemá potíže s ranním vstáváním, se spánkem obecně, zda se mu třeba za poslední období nezhoršil školní výkon (pozor: zde by další  hodiny doučování přetížení pouze zvětšily), všímejte si u něj, zda na všechny ty kurzy, tréninky a hodiny klavíru chodí doopravdy rádo.

Zhoršení výkonu zde nemusí být dáno lajdáctvím jako spíše přepínáním sil nerealistickými nároky rodičů na dětské síly své ratolesti. Děti mají ještě čas, kdy budou na nohách od rána do večera, dovolme jim být dětmi a poskytnout jim k tomu prostor.