Kardinál Josef Beran se k Husově osobě vyjádřil ve svém památném vystoupení na Druhém vatikánském koncilu 20. 9. 1965: „Tak se zdá, že i v mé vlasti katolická církev stále trpí pro to, co bylo v minulosti jejím jménem vykonáno proti svobodě svědomí, jako bylo v 15. století upálení kněze Jana Husa..." .

 Hus byl v Kostnici upálen podle tehdejších zákonů jako kacíř. Ve druhé polovině 20. století se čím dál hlasitěji ozývá volání po jeho rehabilitaci. Odrazem toho je i Beranův projev na koncilu. Benediktin Paul de Vooght z Belgie byl prvním, kdo v šedesátých letech požadoval ve svých studiích jednoznačnou rehabilitaci Jana Husa.

 V osmdesátých letech se ozval polský filosof Stefan Swiezawski článkem v Tygodniku Powszechnym „Jan Hus - heretik nebo předchůdce Druhého vatikánského koncilu?". Artikul vyvolal diskusi v našem katolickém disentu, jíž se účastnil i níže podepsaný. Reakce byly různé: od upřímného obdivu k nekompromisnímu požadavku Swiezawského rehabilitovat Husa morálně, právně i teologicky až po radikální odmítnutí. K Husově problematice se vyjádřil i papež Jan Pavel II. při své návštěvě Prahy r. 1990, kdy vyzval k poctivému a nezaujatému studiu Husova díla a odkazu. Takže otázka zní: Může být Hus rehabilitován?

 Abychom ji byli schopni zodpovědět, musíme si nejdříve vyjasnit tři následující okruhy problémů: