Co pijete? Státní úředník si to zjistí. Šichtařová hájí hotové peníze

Statisíce domácností se musejí přihlásit k platbě veřejnoprávních poplatků. Je jedno, že nemají televizi ani rádio, povinnost nově vzniká, i když mají chytrý telefon, autorádio nebo připojení k internetu. Takže platí vlastně skoro každý. Je to podle vás nastavené správně?

Především je to podvod, protože je to normální daň. A když něco kejhá jako husa a vypadá to jako husa, nejspíš to je husa. Tyhle peníze musí platit prakticky každý dospělý člověk, takže je to daň, tak proč to schovávat za slova o poplatcích na televizi či rádio?

Podle dat ČSSZ si asi půl milionu seniorů stále nechává vyplácet důchod v hotovosti. Je to další argument pro její zachování?

Samozřejmě! Ale těch argumentů pro zachování hotovosti je ještě mnohem víc, a jsou dokonce ještě pádnější než půl milionu seniorů (kteří sami o sobě jsou velice pádným argumentem). Po zavedení elektronických peněz centrálních bank hrozí absolutní ztráta soukromí. Banky budou sbírat údaje o všem, při současném zrušení hotovosti budeme mít minimální možnosti, jak tento dohled obejít. Státní úředník bude mít možnost zjistit o našem soukromí naprosto vše – co rádi jíme a pijeme, jaké máme koníčky, kde se pravidelně zdržujeme a s kým, ale také kam jezdíme na dovolenou, jakou máme velikost bot, jaký používáme toaletní papír, ale také jaké si kupujeme léky. Tím bude prolomeno i lékařské tajemství. Shromažďování těchto informací je natolik zneužitelné, že to dnes ani nedokážeme domyslet.

Dá se přitom předpokládat, že centrální banky budou chtít současně se zaváděním digitálních peněz rušit hotovost – jde o vzájemně propojené nádoby. Veřejnost se totiž bude digitálním penězům bránit, až pochopí, co přináší – a nejúčinnější obrana je návrat k hotovosti. Proto centrální banky půjdou hotovosti po krku, protože s hotovostí by se nikdy nepodařil dostatečně komplexní přechod na CBDC.

Se zavedením CBDC by razantně narostla moc centrálních bank. V bezhotovostní ekonomice by hrozilo, že by se centrální banky mohly rozhodnout zavádět záporné úrokové sazby. Lidé by tak přicházeli o své peníze bez možnosti je vybrat z účtu. Eurozóna už má zkušenost se zápornými úrokovými sazbami. Tady ale nemluvíme o tom, že by se záporné sazby pohybovaly v jednotkách procent. V extrémním případě by mohly dosáhnout třeba až minus 50 %. Tato technologie to umí.

Pro příklad nemusíme chodit daleko. Stačí vzpomínka na měnovou reformu v Československu z roku 1953. Tehdy se hotovost na osobu přepočítávala v poměru 5 : 1, ale jen do hodnoty 300 Kč za osobu. U ostatních forem šlo o likvidační poměr 50 Kčs starých peněz za 1 Kčs nových peněz. Vklady fyzických osob u peněžních ústavů do 5 000 Kčs včetně byly přepočítávány v poměru 5 Kčs starých peněz za 1 Kčs nových peněz, vyšší vklady do 10 000 Kčs už v poměru 6,25 : 1, vklady do 20 000 Kčs v poměru 10 : 1, do 50 000 Kčs v poměru 25 : 1 a vyšší v poměru 30 : 1.

Paralelou s měnovou reformou v Československu v roce 1953 by teoreticky dnes mohlo být to, že na vklady do určitého limitu by se vztahovala úroková sazba jen mírně záporná, na vklady nad tento limit by úroková sazba byla více záporná a na částky v řádu milionů korun by pak záporná úroková sazba mohla dosáhnout třeba až minus 50 %.

Senát schválil sjednocení sociálních dávek, jako jsou příspěvky na bydlení a dětské přídavky, do jedné tzv. superdávky. Je to dobrý krok?

Touhle „superdávkou“ se mají odstranit body zlomu, kdy člověk při překročení výdělku, byť jen o korunu, od státu ztrácí dávku celou. To celkem dává smysl. Takže já s tím nemám problém. Popravdě, ve výdajích státního rozpočtu vidím úplně jiné klíčové problémy než jednu super dávku.

Má se kromě struktury dávek zeštíhlit i jejich objem?

Sociální dávky může podle nynějších pravidel čerpat až 29 procent obyvatel Česka. Podporu ve skutečnosti pobírá asi osm procent lidí. Po reformě by se měl okruh lidí s nárokem na pomoc od státu zúžit podle dřívějších odhadů asi na 22 procent lidí. Takže ano, nakonec by to teoreticky mohlo způsobit objem vyplácených dávek, ale dokud to nebude platit, netroufám si odhadnout skutečný výsledek.

Česká spořitelna, kterou vlastní rakouská Erste, vykázala v prvním čtvrtletí roku 2025 čistý zisk 5,7 miliardy korun. Komerční banka, kterou vlastní francouzská Société Générale, vydělala 4,2 miliardy korun. Mají pravdu ti, kteří tvrdí, že zahraniční banky u nás mají žně a region střední a východní Evropy je pro ně dojnou krávou?

Tahle argumentace je přípravou půdy pro takzvanou windfall tax. A to je zase jen druh sektorové daně. A já jsem proti sektorovým daním. Jistě, jsem si vědoma toho, že je to velmi oblíbené téma a řada lidí si sektorové daně přeje. Ale většinou v tom hraje roli jen neznalost všech souvislostí. Už s tím máme svou zkušenost. Ministr financí Zbyněk Stanjura tomu začal říkat „válečná daň“. Označení válečná daň mělo asociovat, že jsme ve válce (ve které my mimochodem jako ČR nejsme), proto „logicky“ válečná daň. Válečná daň zní uším veřejnosti lépe než sektorová daň nebo daň z nadměrných zisků. Už tady na počátku je zjevné, že je to především slovní manipulace s veřejným míněním.

Jak poznáme, že zisk je „nadměrný“? Když vezmeme v úvahu, že jsme tady měli pandemické roky, kdy zisk firem byl vše, jen ne normální, stabilní, předvídatelný či ovlivnitelný vlastní pílí, pak je to krutě nespravedlivé a vykonstruované kritérium, které otevírá Pandořinu skříňku. Dláždí si cestu k tomu, aby se příště do hledáčku vlády dostal prakticky kdokoliv.

Lze třeba říci: „Koukejte na hospodské! Během pandemie byli ve ztrátě, protože museli restaurace zavřít, teď jsou v zisku, který je nad jejich předchozí průměrnou ztrátou, tak jim ho vezmeme, protože jsme ve válce!“ Anebo co třeba každý, kdo si koupil vlastní dům či byt? Nabídkové ceny bytů v posledních letech prudce narostly. Takže každý, kdo v minulosti investoval do vlastního bydlení, anebo si koupil pozemek, chalupu či druhý byt, zaznamenal v posledních měsících nebývalé zhodnocení svého majetku. Není to tedy náhodou optikou vlády nadměrný zisk…? A neměl by se zkonfiskovat?

Zdá se vám to jako extrém? Jistě že je! Ale to neznamená, že to vládu nemůže napadnout. Tady přece není vůbec žádný ideologický rozdíl mezi tím ukázat na jednoho nebo druhého! Není to ani poprvé, ani naposledy, co stát zneužil nějaké situace k manipulaci veřejného mínění tak, aby posílil státní sektor, víc vyždímal soukromý sektor, víc zvýšil daně, víc přerozdělil od soukromého sektoru směrem ke státním úředníkům. Posouvá to vnímání normality, je to v podstatě typická salámová metoda. A pokud to připustíme, nikdo si nemůže být jistý, že není příští na řadě. Nikdo.

Měřítkem toho, kdo má platit daň, nesmí být to, zda někoho máme, či nemáme rádi, ani to, zda zrovna dosahuje zisk vyšší než v předešlých pěti letech, ani to, zda má modré oči a správný etnický původ, ale naprostá rovnost všech firem a lidí před zákonem. Začneme bankami, budeme pokračovat energetickými firmami, pak přejdeme ke všem firmám, živnostníkům a pak úplně ke každému.

Podle cestovatelských portálů klesá zájem o středomořské lokality pro letní dovolené. V kurzu jsou naopak severnější destinace jako pobaltské státy, Polsko nebo Skandinávie. Je možné, že Chorvatsku odzvoní a budeme jezdit do míst, kde nebude takové vedro?

Nemyslím, že by to souviselo s horkem v Chorvatsku. Tuzemec má teplo u moře rád. Spíš to souvisí s novou módou. V cestovním ruchu existují módní destinace zrovna tak, jako třeba v hudbě jsou módní skladby… Ale přesto slavíka desetiletí stejně pořád vyhrával víme kdo.