Jenže, věci se mají ve skutečnosti jinak. Drábek v tom vůbec není sám.

 

Projekt sKarty schválila a spustila Nečasova vláda. Věděla, že nemá širší sociální podporu. Věděla, že vyvolá protesty zejména zdravotně postižených.

 

Příslušné zákony jednotně schválili poslanci ODS a TOP 09, včetně poslance Nečase. Proti odporu ČSSD. Pak také přehlasovali Senát, který sKarty odmítl. A zamítli i všechny legislativní návrhy opozice na omezení či zrušení této nešťastné privatizace jedné ze základních funkcí státu.

 

Byl to Petr Nečas, kdo dlouhé měsíce držel ve funkci ministra Drábka, navzdory problémům s informačními systémy na úřadech práce, navzdory jeho experimentům na lidech s DONEZ či veřejnou službou. Premiér nemůže tvrdit, že o ničem nevěděl, opozice ho ve Sněmovně včas a jak se posléze ukázalo, i velmi prozíravě a přesně, varovala.

 

Premiér Nečas by se měl omluvit. Stovkám tisíc lidí, které stát nutil proti jejich vůli přebírat zbytečné platební karty. Rovněž tak stovkám zaměstnanců úřadů práce, kteří museli karty lidem vnucovat, protože jinak by je vyhodili z práce nebo jim sebrali prémie. Veřejnosti, která byla znechucována nekonečným seriálem dohadování o sKarty, jehož důvodem bylo vytrvalé úsilí pokud možno nepohřbít kšeft, který si kdysi kdosi domluvil s privátní bankou. Jenže máme premiéra, který se na nic z toho nepamatuje, pro nic nehlasoval a za nic nenese odpovědnost. Petr Nečas se zkrátka omluvit neumí.

 

Nezbývá tedy, než aby se omluvila alespoň ČSSD za skutečnost, že v roce 2010 nezískala ve volbách dostatek hlasů, aby zabránila vzniku této zcela neuvěřitelné vlády, která nemá v novodobých dějinách státu obdoby.