„Na konci čtyřicátých a na počátku padesátých let byl sice zastrašující teror v plné akci, na druhé straně tu ale bylo příliš mnoho pamětníků, tudíž se s tím muselo začínat opatrně. Beneš byl ponechán ‚u ledu‘, zato Masaryk už byl vzpomínán nikoliv jako ‚prezident Osvoboditel‘, jak býval traktován v předchozích čítankách, ale jako ten nelida, který nechal střílet do dělníků,“ poznamenal Honzák.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
reklama
