„Maláčová vždycky něco vykřikne a druhý den je všechno jinak“. Poslankyně SPD Šafránková chce více podpořit slušné lidi v nouzi. Ale pokud jsou práceschopní přisátí na dávky...

Tento rozhovor vzniká chvíli před tím, než bude ve Sněmovně první čtení návrhu novely zákona o pomoci v hmotné nouzi, který jste koncem roku podala. Dávky hmotné nouze pobírají hojně lidé, kteří žijí v sociálně vyloučených lokalitách. Je to proto téma kontroverzní a slýcháme, že jsou tyto dávky zneužívány. Jak to se zneužíváním vidíte vy – kdo je zneužívá, kdo naopak ne?

Ukončit současný systém zneužívání dávek takzvaně nepřizpůsobivými lidmi je jedna z priorit SPD. Tento systém tady drží při životě doslova všechny strany, které byly součástí polistopadových vlád. Jde o masivní zneužívání systému dávek, zde konkrétně systému pomoci v hmotné nouzi; o různé typy podvodného jednání při žádostech o tyto dávky, o uvádění nepravdivých informací, o porušování dalších podmínek sociální pomoci; o zatajování příjmů, o práci načerno, a také i o příjmy z nelegálních aktivit.

Jde o porušování a zneužívání statutu a režimu pracovní neschopnosti, respektive neschopnosti člověka plnit povinnosti, je-li evidován na Úřadě práce. Jde samozřejmě i o dlouhodobé vyhýbání se práci a jejímu hledání, o vyhýbání se veřejně prospěšným pracím, o spekulace v rámci pěstounství, o podvody v rámci „byznysu s chudobou“ v souvislosti zejména s doplatky na bydlení.

Těchto negativních jevů je více a týkají se tisíců občanů, v největší míře a koncentraci asi osob z „vyloučených lokalit“, často romského etnika, ale nejen jich.

Porušování a zneužívání zákona není etnickou, ale morální kategorií.

Zároveň chci říci, že naopak existuje spousta poctivých a slušných občanů v existenční tísni, kteří sociální dávky oprávněně pobírají – a těch se námi navrhované změny zákona nijak nedotknou.

Myslíte, že řešením hmotné nouze v ČR je paušální zpřísnění podmínek a represe?

Není to jediné a samospásné řešení, ale je to nezbytný první krok, který nelze vynechat. Bez toho nikdy ke zlepšení v systému nedojde. Naopak – marasmus se bude prohlubovat, protože ti, kdo to nemyslí poctivě, uvidí, že stát nemá odvahu se bránit a zasáhnout proti excesům.

Šéf státní Agentury pro sociální začleňování David Beňák před pár dny v Janově naopak navrhnul „úlitbu“ lidem z ghett – v podstatě ponechat jim dávky, i když už si dítě začne vydělávat, aby si nemysleli, že kvůli pracování se má „dávková rodina“ pak hůř (viz článek zde). Co na to říkáte?

Nelze obcházet a ohýbat zákon, základem právního státu je naopak rovnost před zákonem. Odmítám pozitivní diskriminaci na úkor slušné, pracující většiny. Obecně, na sociální dávku pomoci v hmotné nouzi má mít nárok občan, který splňuje zákonné podmínky pro její přiznání.

A my se v našem návrhu snažíme ještě více posílit princip, že nárok na pomoc mají mít v prvé řadě občané, kteří pracují a jejich pracovní příjem jim a jejich rodinám nestačí na pokrytí základních životních potřeb.

Dne 7. ledna jsme se dozvěděli, že Ministerstvo práce a socciálních věcí plánuje od července zpřísnit pravidla pro uchazeče o zaměstnání. Kdo si práci aktivně nehledá a nespolupracuje s úřadem, může přijít o dávky na 9 měsíců místo dnešních 6 měsíců. Jak je to v souladu s vašimi návrhy?

Nebráním se diskusi o koordinaci našich návrhů, pokud to pomůže věci samotné. Ovšem Ministerstvo práce a sociálních věcí pod vedením ČSSD dlouhá léta doslova spí a situaci vůbec neřešilo.

A najednou, až po podání a medializaci návrhu SPD a ve světle propadajících se preferencí ČSSD, čistě náhodou, přichází ministerstvo s několika návrhy, které se nápadně podobají návrhu SPD. Ale – lepší pozdě, než nikdy.

Ministerstvo to řeší v novele zákona o zaměstnanosti, vy navrhujete novelu zákona o hmotné nouzi – není i tohle kontraproduktivní, když se podobná represe řeší dvěma různými směry?

Zákon o zaměstnanosti se primárně týká spíše podpory v nezaměstnanosti, tedy takzvaných pojistných dávek. Návrh SPD nyní řeší čistě a jednoznačně dávky pomoci v hmotné nouzi. Ale zpřísnění sankce, včetně prodloužení doby odebrání dávky při porušení zákona, je obecně správný princip.

Ministerstvo také navrhuje změnu pravidel spolu s úpravou dávek na bydlení – v tomto bodu nejste v nějakém nesouladu, když se ve svém návrhu zabýváte podobnými tématy? Není i pro lidi prostě matoucí, když se podobné věci, které se jejich života týkají, budou řešit jak v zákoně o zaměstnanosti, tak v zákoně o pomoci v hmotné nouzi?

Celkově je problémem, že ministerstvo pod vedením paní Maláčové z ČSSD nechce spolupracovat na komplexním řešení, protože se snaží jen zachránit padající stranické preference ČSSD vlastními nekoncepčními mediálními výkřiky, které si navíc občas i protiřečí.

To ostatně vidíte v „přímém přenosu“, kdy paní ministryně Maláčová vždy něco bez konzultace nekoncepčně „vykřikne“, ale hned druhý den je všechno jinak, protože premiér Babiš s tím nesouhlasí.

Takže ano, matoucí to může být, navíc systémy sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi jsou extrémně složité i pro odborníky, natož pro občany, kteří nemají čas je studovat. Zasloužily by si sjednocení, zjednodušení a zpřehlednění. Ale musíme jít krok za krokem.

Nyní předkládám první novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi. O reformě obou dávek na bydlení máme v SPD také jasnou představu, kterou brzy zveřejníme, přičemž legislativní formu ještě zvažujeme.

Jde o téma, které považují za důležité poslanci bez ohledu na „politický dres“? Nebo už víte či čekáte, v čem by mohl být problém nebo připomínky?

Samozřejmě, nějaké signály máme. Určitě bude zejména vládními stranami použita nepravdivá argumentace o nedostatečné legislativní kvalitě návrhu, jak lze usuzovat z připomínkového řízení na úrovni ministerstev a vlády.

Některé kritické hlasy spíše jen reprodukují stanoviska neziskových organizací napojených na veřejné penězovody v sociální oblasti, pro které by náš návrh znamenal značné osekání jejich příjmů. Tyto neziskové organizace ovšem nemají za cíl problém vyřešit, ale naopak jej co nejdéle zachovat, aby měly zajištěny dlouhodobé bohaté příjmy z veřejných rozpočtů.

U vládních stran půjde i o projevy určitého zaskočení či uražené ješitnosti, že s touto novelou přišlo zrovna hnutí SPD. Ale není naší vinou, že toho nebyly schopny ony. Určitě to bude místy docela ostré, ale nebojím se toho.

Přičemž zároveň platí, že verbálně téma za důležité považuje většina sněmovních stran. My ale říkáme „Ne slova, ale činy“.

Vláda před Vánoci dala vašemu návrhu „neutrální stanovisko“. Upozornila ale, že nechat úplně bez prostředků lidi – byť porušují zákon a neplní povinnosti – není možné, protože Listina základní práv a svobod a také některé mezinárodní pakty zaručují, aby každý byl alespoň minimálně zabezpečen. Jak se s tím popasujete?

Každý objektivní pozorovatel, který si můj návrh podrobně prostuduje, zjistí, že náš návrh naprosto neznamená, že by kdokoli zůstal absolutně bez prostředků. Návrh naprosto precizně definuje jednotlivé případy a situace, kdy – a na jak dlouho – bude příslušná konkrétní dávka odebrána. Přičemž striktně vychází ze stávajících mantinelů zákona – nezavádí žádné svévolné nové a bezdůvodné sankce.

Klíčový je zde odstavec 3 článku 26 Listiny základních práv a svobod, který říká: „Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon.“ A to je přesně smyslem našeho návrhu.

Navíc, neexistuje žádné univerzální právo na pobírání například doplatku na bydlení bez jakéhokoli omezení.

Stručně řečeno, my v SPD jsme přesvědčeni, že kdo je práceschopný a chce od státu dávky hmotné nouze, tak musí pracovat. A kdo je tak bohatý, že pracovat nechce, přestože je práceschopný, tak ať – je to jeho svobodná volba, pak ale nemůže dostávat dávky hmotné nouze.

Narážíme zde na to, že právo na práci je „ústavním právem“, ale nikoli povinností. Práci nelze v podstatě nařídit. Koneckonců to slýcháme například i u opatrovnických soudů, kdy jde dokonce o zajištění obživy dětí, které mají mít v našem státě zvláštní právní ochranu – a plátcům výživného je výživné snižováno či dokonce protiprávně zrušeno, protože jim přeci soudce nemůže přikázat pracovat…

Ano, s tím souhlasím, můj návrh nikoho nenutí pracovat, když nechce. Ale zákon o pomoci v hmotné nouzi má být striktně navázán – i v praxi, protože de iure tomu tak už v podstatě je – na obživu vlastní prací, je-li toho člověk zdravotně schopen. Popřípadě na výkon veřejně prospěšných prací.

Dávky pomoci v hmotné nouzi nejsou zamýšleny jako nějaká náhrada mzdy, ale jako de facto dočasná překlenovací pomoc pro osoby, které se ocitly ve špatné životní či sociální situaci nebo v krizi a vlastní příjmy nebo vlastní majetek – popřípadě příjmy osob, které s nimi žijí ve společné domácnosti – jim nestačí na pokrytí základních životních potřeb.

Dětí a omezení jejich práv se můj návrh absolutně netýká. Ctíme, že dítě je osobou v hmotné nouzi vždy – a že nemůže za neodpovědné rodiče. Sociální pomoc dětem neomezíme, ale musíme zodpovědně přemýšlet, zajistit a kontrolovat, aby se k nim skutečně dostala a nezneužívali ji pro sebe jejich rodiče či pěstouni.

Navrhujete, aby se ze společně posuzovaných osob v domácnosti vyloučili ti jedinci, kteří nemají žádné příjmy, nepracují a ani si práci nehledají, ale pouze chtějí navýšit své existenční minimum, a tím docílit větší částky dávek. Například prostřednictvím žádosti, která je podána jménem dítěte. Nevím, zda tomu úplně dobře rozumím…

Jde o to, že dítě je ze zákona vždy osobou v hmotné nouzi, která je oprávněna žádat o dávky (prostřednictvím zákonného zástupce). No a tito zástupci, rodiče, jsou nyní v takových případech tedy společně posuzované osoby, a to i když nejsou v evidenci úřadu práce, byli z ní vyřazeni, nepracují, nehledají si práci... Ale tím, že jsou posuzováni společně s dítětem, které žádá, tak zvyšují koeficient životního minima pro výpočet dávky. Dostanou pak – jako rodina – celkem více peněz, než kdyby žádali o dávky pouze pro dítě.

To zjevně spadá do vámi zmiňovaného neodůvodněného vyplácení, kterým se „neoprávněně zvyšuje objem vyplácených prostředků na dávky“. Měla jsem ale za to, že pokud se prokáže neodůvodněnost, tak dotyčný dávku vrací, nebo mu vůbec není vyplacena, protože ji měl pozastavenou do doby zjištění všech skutečností…

Ano. Obecně, klasicky jde o případy podvodů a uvádění nepravdivých údajů v žádostech o dávky. O stav, kdy osoba lže o svých příjmech, přivydělává si takzvaně načerno, zapírá majetek a podobně. Nebo uvádí nepravdy o osobách skutečně žijících v bytě, na jehož provoz požaduje dávky.

Navíc nyní – a náš návrh to chce také změnit – neexistuje striktní varianta odebrání dávky v případě prokázání podvodu nebo v případě odmítnutí kontrol ze strany žadatele. Existuje pouze možnost uvážení dávku odebrat, úředníci jsou tudíž často vystaveni velkému tlaku a podobně.

Nemáte pocit, že se víc zaměřujeme na těch „několik“, kteří zneužívají, ale pomíjíme ty „davy“, které mají opačný problém? Viz například nepředvídatelná pozastavování rodičovských příspěvků, kdy tím úřad práce v podstatě působí pád do chudoby u těch „nejzranitelnějších“ – maminek s dětmi…

Chápu nadsázku v otázce, ale skutečně nejde o několik osob, které dávky zneužívají: jde o masivní systémový problém, což říkám nejen já, ale vyplývá to z dlouholetých praktických zkušeností úřadů práce a sociálních odborů městských a obecních úřadů.

A ano, i systém státní sociální podpory, respektive určitá jeho procesní pravidla, vyžadují revizi. O tom v SPD víme a snažíme se to i z opozice měnit, jelikož vláda nekoná.

Vloni jsem četla váš článek o protiprávním jednání některých úřadů ve spojitosti s odebíráním rodičovského příspěvku. Jde o excesy, respektive možná i o jednání vyplývající ze složitosti a nejasnosti systému.

Osobně se setkávám také s tím, že rozhodnutí úřadu bývají často nepředvídatelná, a co okres, to jiné rozhodnutí ve stejném případě. Co s tím? (viz články zde) … Věděla jste o těchto kauzách? Co na to říkáte?

Ano, i zde platí, co už jsem uvedla. Systém je složitý, včetně metodiky a různých výkladů, navíc neexistuje efektivní propojení systému obcí, úřadů práce a České správy sociálního zabezpečení. Samostatnou kapitolou jsou také problémy s informačními systémy v resortu Ministerstva práce a sociálních věcí…

Svou roli hraje i lidský faktor; úředníci, zvláště v některých problémových regionech, pracují pod obrovským tlakem. Je jim i žadateli o dávky vyhrožováno, a podobně.

Případy, o kterých píšete, jsem sledovala, řešili jsme to v rámci Výboru pro sociální politiku, i s bývalou ředitelkou Úřadu práce ČR Kateřinou Sadílkovou, která odváděla vynikající práci, a jsem přesvědčena o tom, že nešlo o systémový defekt nebo o plánované záměry úřadů.

Kolik osob ročně a v jaké částce zneužívá pomoc v hmotné nouzi či jakoukoli dávku, u které máte čísla k dispozici?

Jasným příkladem je loňská kontrola, kterou Úřad práce ČR provedl mezi osobami v režimu neschopnosti plnit povinnosti evidovaných osob. V podstatě jde o ekvivalent pracovní neschopnosti. Úřad zjistil podvodné jednání u třetiny z těchto osob...

A není důvod nevěřit tomu, že v jiných případech to bude výrazně odlišné, přičemž sociální pracovníci z problémových „severních“ regionů uvádějí, že v jejich oblastech je míra zneužívání dávek ještě procentuálně mnohem vyšší...

Světe, div se – ale přesné statistiky nejsou na celostátní úrovni k dispozici, jelikož právě neplatí jasná pravidla. Nicméně, kvalifikované odhady v rámci kompetentních úřadů a praktiků – vycházející z realizovaných kontrol – nasvědčují tomu, že dávky hmotné nouze zneužívá mnoho tisíců osob. Logicky tak z toho vyplývá, že dochází ke zneužití dávek v objemu mnoha milionů korun.

S čím bývají lidé na neschopence i pět a více let, a jaký je „rekord“?

Rekord, o kterém vím z úřadů práce, je 9 let na takzvané neschopence.

Neměla by toto kontrolovat Česká správa sociálního zabezpečení? Proč ti lidé nezažádají o invalidní důchod, pokud skutečně mají takový zdravotní stav?

ČSSZ toto nekontroluje, protože ti lidé nepobírají klasické nemocenské dávky, pouze právě dávky pomoci v hmotné nouzi.

O invalidní důchod nežádají tito nepřizpůsobiví lidé v drtivé většině případů proto, že dobře vědí, že by jej nedostali – protože žádné faktické, natož trvalé, zdravotní potíže nemají. Jen je fingují, občas společně s lékaři, respektive za jejich pomoci.

Nejčastěji jsou to různé bolesti zad, chirurgické potíže, bolesti hlavy, psychické problémy a podobně.

V chystané novele zákona o zaměstnanosti ministerstvo navrhuje, že úředníci by mohli nemocné nezaměstnané poslat na kontrolní vyšetření. Překvapilo mě, že něco takového se dnes neděje, když mluvíte o několikaletých „neschopenkách“… Jak hodnotíte tento jejich návrh?

Ano, jde o posílení kompetencí tzv. smluvních lékařů Úřadu práce ČR, což je operativnější, než zdlouhavě a třeba marně žádat, bez zákonného podkladu, o kontrolu přetížené lékaře ČSSZ.

Nevidíte nějaké úskalí do budoucna?

Úskalí je právě i v personálním podstavu takzvané posudkové lékařské služby, kde je navíc vysoký věkový průměr. Mladí lékaři se tam, lidově řečeno, zrovna nehrnou...

Zneužívání dávek pomoci v hmotné nouzi se, dle vašich slov, nejvíce týká tzv. doplatku na bydlení. Proč právě toho? Kolik osob, či jak vysoké procento všech příjemců nepojistných dávek, jej pobírá?

Dle posledních údajů tuto dávku pobíralo asi 45.000 osob v ročním úhrnu kolem 2,5 miliard korun. Ale docela významně zde stoupl průměr výše tohoto doplatku na jednoho jeho příjemce.

I vzhledem k tomu, že jsou často vypláceny náklady na bydlení, které neodpovídají skutečně uhrazeným nákladům, ale jsou mnohem vyšší. Zde je jednoznačně nejvyšší prostor pro podvody – díky „šachování“ s trvalým, respektive fiktivním pobytem, s počtem a příjmy osob ve společné domácnosti, ve skutečné a proplacené výši nákladů, ve spekulativních pronájmech a podnájmech v rámci příbuzenských vztahů a podobně.

Fiktivní změny bydliště – tím je myšleno co?

Podvody s takzvaným trvalým bydlištěm, které neodpovídají skutečnosti: tedy v bytě žije více osob, které by mohly hradit nájem, než je deklarováno.

Vidíte smysl ve zrušení doplatku na bydlení, potažmo ve sloučení s příspěvkem na bydlení do jedné dávky? Vyřeší to samo o sobě tu nezneužitelnost?

Ano, sloučení smysl má, ale není samospasitelné, navíc příslušný vládní návrh má dost chyb. A věc má i přesah do jiných oblastí, do bytové výstavby, do situace na trhu nájemního i vlastnického bydlení, do oblasti regionálních rozdílů a tak dále.

Víte o problému, že naopak někde by příspěvek potřebovali (například matky s dětmi), ale je jim upřeno si zapsat trvalý pobyt? Je to sice protizákonné, ale majitelé vyhrožují vyhazovem, proto to lidé „strpí“ a pozbudou tak nárok na dávku… Je to řešitelné?

Ano, několik takových případů znám. Klíčem k řešení je samozřejmě, mimo jiné, rozhýbat trh s bydlením, ale dostupným, aby nájemníci v tomto ohledu nebyli často závislí na libovůli majitelů bytů, kteří jsou v silnějším postavení.

Hnutí SPD představilo v tomto ohledu komplexní program podpory pracujících rodin včetně matek s dětmi – s názvem Rodina na 1. místě, více informací je na www.rodinanaprvnimmiste.cz.

V současnosti je sice možné získat trvalý pobyt na základě platné smlouvy o nájmu, ale chápu, že někdy ani důraz na toto ustanovení zákona nájemník vůči pronajímateli nepoužije, protože by riskoval vystěhování či neprodloužení nájemní smlouvy.

Hypotetickou možností je i soudní obrana, ale tam zase jednak hraje roli faktor času – a samozřejmě i zde je, snad ještě větší, riziko ukončení nájmu. Možná by určitým řešením, alespoň v menších sídlech, mohla být jakási záruka obce či její vstup do jednání.

Pronajímatelé se zřejmě obávají, aby jim do domů nechodili exekutoři, protože jejich práva vycházejí mimo jiné i z trvalého bydliště dlužníka…

Ano, to je jejich hlavní obava, popřípadě obtížné ukončení trvalého pobytu de iure, jestliže někdejší nájemník nespolupracuje. Proto není řešením ani zákonné zakotvení – nařízení – povinnosti majitele nemovitosti poskytnout souhlas se zřízením trvalého pobytu nájemníkům jeho nemovitostí.

Upozorňujete také na „fiktivní pronájmy nemovitostí mezi nejbližšími příbuznými“ – vždyť ti příbuzní ale musí z příjmu přeci platit daně. V čem je to tedy výhodné?

Daně by teoreticky platit měli, ale oni přece dostanou peníze od státu – prostřednictvím úřadu práce – a jen menší část z nich odvedou na dani. Mnozí ani to ne: risknou to, že nebudou nikdy kontrolováni. Někteří se zdanění skrze takzvanou optimalizaci nebo různé výjimky vyhnou.

Výhodné je to pro tyto lidi zneužívající současný systém v tom, že to bezpracně zvýší jejich disponibilní příjem, popřípadě příjem jejich rodiny či domácnosti. Opět neexistuje relevantní průzkum, přestože je tento problém známý…

Nevyřešily by hodně problémů obecní, státní byty? „Bydlení je právo,“ zaznívá, ale často až když se třeba uzavírá ubytovna a lidé nemají kam jít… Některá města začala byty vykupovat (Most, Chomutov), ale kolik toho vyřeší, když na to mají třeba čtyři miliony. V Mostě dle jednoho dokumentu jsou přes 4 tisíce lidí v „bytové nouzi“, ale sociálních bytů mají zhruba 12…

Přesně, na vině je mimo jiné plošná privatizace a deregulace nájmů v předchozích desetiletích, na kterou stát dostatečně nereagoval z pohledu zajištění dostupného bydlení pro pracující a slušné občany.

Musíme nastartovat nejen bytovou výstavbu, ale také rozhýbat obecní nájemní a družstevní bydlení. Není to až zase tak běh na dlouhou trať, pakliže bychom byli ve vládě, a mohli bychom naše programové priority realizovat. Systém je v současnosti dosavadními vládami těžce poškozen.

Vy navrhujete provést v zákoně o pomoci v hmotné nouzi nejprve 7 změn. Jednou je podmínka zajištění řádné docházky dětí do povinného posledního ročníku mateřské školky. Dodržování povinné školní docházky už dnes existuje, že? Proč to úřad práce důsledně nekontroluje?

Sociální pracovníci, ale zejména učitelé a ředitelé škol, to považují za nesmírně důležité, s ohledem na to, aby do prvních tříd základních škol přicházely – hlavně v oblastech vyloučených lokalit a romských ghett – alespoň základním způsobem připravené a socializované děti s alespoň nezbytnými minimálními hygienickými návyky, částečně integrované do dětského kolektivu.

A proč to rodiče vlastně porušují – protože nechtějí platit obědy ve školce?

Nepřizpůsobiví rodiče toto porušují z podobného důvodu, jako porušují ostatní zákony a předpisy – totální ztráta odpovědnosti a smyslu pro povinnost, rezignace na práci a jakoukoli smysluplnou aktivitu.

A nejvíce tím, často na celý život, trestají své vlastní děti.

Je to hanebnost. Zajímavé je, že tací rodiče však nikdy nezapomínají čerpat na maximum možného sociální dávky. A to chceme změnit. Tito rodiče si musí jasně uvědomit, že mají nejen práva, ale také povinnosti.

Minulý týden v Litvínově zazněl nápad na prodloužení povinné školní docházky – už proto, že například v Litvínově zhruba 15 % dětí nedojde ani do 9. třídy. Co si o tomto nápadu myslíte?

Bez dalších zásadních souvisejících opatření to nemá smysl a je to jen prodlužování marnosti a trápení pedagogů. A zvyšování veřejných výdajů.

Druhým bodem, který navrhujete, je připravit o dávky uchazeče o práci, kteří porušili režim úřadu práce a byli vyřazeni z evidence. Takže by zůstali bez peněz, což by je mělo donutit hledat si práci a dodržovat povinnosti stanovené státem… Nemůže se to zvrtnout spíše v to, že si finance budou opatřovat kriminální činností?

Ano, donutit práceschopné lidi přisáté dosud na dávky, aby si hledali práci, to je v zásadě také cílem našeho návrhu. A v tom musíme být nekompromisní, respektive nesmíme volit jakési údajné menší zlo, že jim budeme tolerovat porušování zákona, aby potom náhodou nekradli.

Pokud skutečně budou páchat kriminální činnost, náš právní řád na to zná odpověď, a je potřeba velmi přísně zakročit.

Chcete rychleji odebírat některé dávky osobám, které neumožní úřadu práce provést například kontrolu v místě bydliště. Nyní toto vyloučení závisí též na tzv. správním uvážení. Zároveň navrhujete prodloužení doby, po kterou může být dávka odebrána, ze současných 3 měsíců na dobu 1 roku. Kterých dávek by se to týkalo?

Příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení.

Jaké jsou další zpřísňující změny, které navrhujete?

Jedním z dalších zpřísnění je povinnost – zatím u takzvaných „rodinných“ pěstounů, například prarodičů –, aby při žádosti o sociální dávky mezi svými příjmy uváděli i odměnu pěstouna. Je to normální zdanitelný, a nikterak nízký příjem.

To, že se tak neděje, je diskriminační vůči pracujícím, kteří berou například minimální mzdu, která je nižší než odměna pěstouna, a musí ji uvádět jako příjem, když žádají o dávku.

Zatímco pěstoun odměnu přiznávat nemusí a uvede tak třeba příjem nula, ačkoli „bere“ měsíčně například 17.000 Kč. A proto klidně žádanou dávku dostane, zatímco onen člověk s minimální mzdou nikoli...

Slušní pěstouni nemusí mít z našeho návrhu obavy. Ti fingovaní v nepřizpůsobivých rodinách budou mít utrum s podvody.