„Byl jsem šokován neuvěřitelnou snůškou lží, které jsem nalezl na třech stránkách Hospodářských novin a s nimi spřízněných médií. My jsme o tomto připravovaném útoku věděli ze série otázek od Hospodářských novin. Na tyto otázky jsme pozorně odpověděli 7. 5. Hospodářskými novinami nám bylo slíbeno, že moje souhrnná odpověď vyjde ve stejném čísle novin ve formě obsahu, aby si čtenáři mohli udělat srovnání. Nestalo se tak,“ zahájil Klaus, proč se rozhodl uspořádat tiskovou konferenci. Deník se odkazuje na dokumenty z Národního archivu, které vypátral ve spolupráci se serverem Aktuálně.cz, týdeníkem Respekt a protikorupční organizací Observation post (dříve Růžový panter). Peníze půjčené na základě dohody uzavřené komunistickou vládou Ladislava Adamce se staly součástí mnohamiliardového dluhu, ze kterého Rusko vrátilo Česku pouze část.
„Co mohu k této věci po více než 30 letech říct? Možná jen doplňků vyvolaných mimořádnou lživostí a absurditou tohoto způsobu jednání novinářů Hospodářských novin, ale asi i Respektu a některých dalších. Útok Hospodářských novin je založen na přesvědčení, že je možné po 30 letech, kdy navíc mnoho odpovědných osob již nežije, že je možné tvrdit cokoliv, protože si to už téměř nikdo nepamatuje. Já sám si na tuto půjčku Sovětskému svazu nevzpomínám,“ řekl na tiskové konferenci Klaus ke smlouvě z 10. listopadu 1989. Podle něj ta půjčka byla uzavřena měsíc před tím, než se stal ministrem financí. „Nevěděl jsem o tom tehdy nic a nevím v podstatě ani teď,“ dodal.
„Nadpis dnešních Hospodářských novin ‚Klaus po revoluci tajně poslal 1,3 miliardy dolarů Sovětům‘ je absurdní a vědomá lež. Za okrajovou poznámku musím dodat, že o žádné dolary v žádném případě nešlo. Byly to tehdy takzvané převoditelné rubly, což byla zúčtovací jednotka RVHP. O žádné dolary opravdu nešlo. A tady to číslo 1,3 miliardy dolarů vypadá velmi hrozivě. Je to vědomá lež! Nic tajného na tom nebylo. O půjčce, která měla zajistit, aby SSSR mohl i při svém tehdejším nedostatku převoditelných rublů nadále nakupovat naše zboží – a šlo zejména o odbyt strojírenských výrobků, rozhodla řádně tehdejší československá vláda. Dávno přede mnou. Nebyl to žádný konspirativní akt, jak se snaží naznačovat Hospodářské noviny,“ bránil se Klaus.
O dolary nešlo! Burácel Klaus
„Musím připomenout mladé generaci, že i po 17. listopadu 1989 existovala u nás právní kontinuita s tisíci rozhodnutími předchozích vlád. Proto nešlo o žádné rozhodnutí nového ministra financí. Aby půjčka nebyla realizována, musela by tehdejší Čalfova vláda dohodu se Sovětským svazem vypovědět. To se nestalo,“ sdělil Klaus, který si vše musel nastudovat až nyní. Podle něj od události uplynulo 30 let a on si na to nepamatuje. Teze z dnešního článku ohledně toho, že ministerstvo usilovně hledalo způsob, jak Sovětskému svazu peníze poslat, označuje i za drzé a nehorázné, stejně tak jako věcně nesmyslné. „Byla to standardní smlouva o úvěrovém rámci,“ dodal.
„Hospodářské noviny se mě opakovaně ptají na jakéhosi Zdeňka Rachače. Neznám jej, jeho jméno si nepamatuji. Byl jedním z tisícovky úředníků, kteří na Ministerstvu financí pracovali, mým poradcem v žádném případě nebyl, i když to Hospodářské noviny píší. Své úředníky jsem si nevybíral, ministerstvo každý z nás převzal jako celek. A jestli se dnes píše o tom, že tento člověk, kterého neznám, měl to či ono s StB, to jsem nevěděl a vědět ani nemohl,“ podotkl k dalšímu tématu Klaus.
„Celou tuto kauzu považuji za případ pokleslé žurnalistiky nejhoršího typu, snažící se překrucováním faktů skandalizovat jednotlivce, kteří se určitým politickým skupinám znelíbili. A nejenom jednotlivce, ale celá 90. léta, o kterých tento typ žurnalistiky už dlouho záměrně a účelově lže,“ poznamenal dále Klaus. Dnešní článek vnímá Klaus jako předem připravený útok na svoji osobu. „Aby byl blokován jakýkoliv návrat na politickou scénu,“ domnívá se Klaus.
Při dotazech, které mířily ke stejným otázkám, k nimž vydal prohlášení, se Klaus rozčílil. „Chápu to tedy správně, že si nepamatujete na to, že do Sovětského svazu odešly 1,3 miliardy dolarů?“ zeptal se totiž novinář. „O žádné dolary tehdy nikdy nešlo! Ale vy asi máte zalehlé uši a neposloucháte!“ rozčílil se Klaus. „Poslouchám velmi přesně a ptám se na tu částku a na to, jestli si na to pamatujete?“ zeptal se novinář. „Pane Valášku,“ oslovil jej Klaus, „vy jste jeden ze spoluautorů tohoto článku, vy jste asi musel již začátkem května mít mou obšírnou odpověď, kterou jsem vám poslal. Nejen že si nikdo z nás na tuto kauzu nepamatujeme, ale hlavně proto, že to nebyla žádná kauza. Z toho jste kauzu za každou cenu hledání něčeho 30 let starého, z toho jste vy soudružsky vyrobili, tam u vás, ve vašich Hospodářských novinách,“ podotkl Klaus, že obtelefonoval řadu svých spolupracovníků, bohužel někteří z nich zemřeli. „Snažíte se tu kauzu vyvzdorovat a vydupat ze země. I’m sorry. Lituji. Vám se to určitě nemůže podařit,“ dodal Klaus.
Na další otázky obdobného typu pak reagoval stejně: „Odmítáte tomu porozumět! Vy si děláte legraci,“ zaznělo pak z Klausových úst poté, co se jedna z reportérek zeptala na to, co říká na slova Petra Pitharta, který uvedl, že o tomto toku peněz nevěděl a že si těžko vysvětluje motivaci poslání té částky. „Pokud se bavíme o tom vládním úvěru,“ dodala reportérka a Klaus zareagoval, že o žádném vládním úvěru se nikdy nediskutovalo. „Nebyla diskuse, proto se nedivím, že to nevím ani já, ani Petr Pithart, jeho se to bezprostředně netýkalo,“ dodal Klaus.
Následovala ještě jedna otázka redaktorky Hospodářských novin. „Vy nepovažujete za problém, že většina těch peněz, které odešly, když jste byl ministrem financí, z Československa do Sovětského svazu, že nebyla Česku vrácena?“ zeptala se. „Nemá cenu, myslím, vysvětlovat někomu, kdo nechce pochopit...,“ začal Klaus. „Ale já vás poslouchám,“ odvětila redaktorka. „Posloucháte možná, ale já jsem mluvil o pochopení, nikoliv o poslouchání. Opakuji: Ve světě nejrůzněji každý den mezi našimi podniky, mezi našimi státy, vznikají nejrůznější dluhy, některé z nich nejsou zaplaceny, protože vzniká debata o spornosti těchto peněz, o spornosti tohoto dluhu, vzniká debata o právních nástupcích té či oné složky toho dluhu. Dlouhá léta byly zabrzděny platby tohoto typu jak tím, že Sovětský svaz, se kterým byla uzavřena tato dohoda, se rozpadl a byly vážné problémy, kdo je nástupcem Sovětského svazu a na koho jdou ty dluhy a podobně. Podobným způsobem vznikaly problémy i koneckonců na naší straně, kdy Československo přestalo existovat a šlo o to, nakolik to bude děleno mezi Českou republiku a Slovensko. Takové dluhy vznikaly, vznikají běžně ve světě a prostě dostat zpátky ty peníze je velmi složité,“ nechal se slyšet Klaus.
„Ale přiznám se, že my jsme o této specifické kauze nevěděli nic. My jsme věděli, že je dluh Sovětského svazu, který určitě byl složen z celé řady položek, toto je pouze jedna jeho část. A Sovětský svaz byl v podstatě ve stavu téměř bankrotu a své dluhy nebyl schopen realizovat,“ dodal. Následně opět zopakoval, že o celé věci nevěděl. „Je to uměle vybudovaná kauza vaším deníkem a vašimi kolegy,“ řekl pak závěrem směrem k novináři z Hospodářských novin.
S návrhem na poskytnutí miliardového úvěru Sovětskému svazu přišel v dubnu 1989 právě výše zmiňovaný úředník Ministerstva financí Zdeněk Rachač a dohodu schválila Adamcova vláda, píšou HN. V listopadu téhož roku ale komunistický režim padl a 10. prosince se ujal vlády kabinet Mariána Čalfy, ve kterém Klaus zastával post ministra financí.
Součástí ruského dluhu?
Ministerstvo pod Klausovým vedením dál hledalo způsob, jak Sovětskému svazu peníze poslat, a nakonec ho našlo, píšou dnešní HN. Co se stalo s půjčkou zaslanou Mezinárodní bance hospodářské pomoci, kterou založili Sověti s dalšími státy Rady vzájemné hospodářské pomoci, není jasné, uvádí HN. Úvěr se podle nich stal v 90. letech součástí takzvaného ruského dluhu, o kterém politici tvrdili, že obsahuje pohledávky z předlistopadových dob.
Podle písemnosti, v níž Rusové dluh uznávají, odešlo Sovětům přibližně 1,3 miliardy amerických dolarů, uvádí deník. Peníze zaslané Klausovým ministerstvem tak podle něj představovaly přibližně třetinu celkové pohledávky vůči Rusku, který i s pohledávkami z předlistopadové éry činil zhruba 100 miliard korun.
Poskytnutí peněz Rusku Klaus podle HN na počátku 90. let nepřiznal poslancům Federálního shromáždění. Pouze jim řekl, že se stát kvůli zahraničním pohledávkám zadlužil u státní banky.
Po roce 1989 se Česko pokoušelo dluh v celkové hodnotě 3,6 miliardy dolarů získat od Ruska zpět. Za vlády bývalého premiéra a současného prezidenta Miloše Zemana zhruba dvě třetiny dluhu odkoupila od státu bez výběrového řízení společnost Falkon Capital za přibližně 750 milionů dolarů, podle některých expertů nevýhodně. Do vedení Falkon Capital později podle HN, Aktuálně.cz i Respektu nastoupil zmíněný úředník Ministerstva financí Rachač, který půjčku Rusku prosazoval. „Jsem v důchodu a nebudu se o tom bavit,“ řekl nyní HN Rachač.
V srpnu 2013 schválila vláda premiéra Jiřího Rusnoka dohodu s Ruskem o splacení zbytku dluhu. Česko podle tehdejšího Rusnokova vyjádření mělo získat ze zbytku dluhu přibližně 80 procent, tedy minimálně 6,5 milionu dolarů. Před Vánoci 2013 ruské ministerstvo financí oznámilo, že dluh vůči Česku byl uhrazen dodávkami průmyslové produkce a částečně penězi.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
