„Snažím se být co nejvíc v rámci bílé zóny. Uznávám, že někdy se člověk musí trošilinku držet, že by vlastně chtěl udělat ještě ten jeden krok, protože ho svrbí ty prsty a ví, že by to šlo, ví, že může. A zároveň tedy nemůže. Takže já se opravdu snažím sto procent času zůstávat v etické zóně,“ podotkl Jílek ke své práci etického hackera.

„Když třeba člověk oskenuje síť zákazníka, tak třeba ví, že je tam nějaká zranitelná služba, a ví, že skrze službu se může do té firmy. Ale ty musíš jako skončit s tím, že do reportu napíšeš, že služba je zranitelná a konec. Protože ten test je definován,“ vysvětlil Jílek. 

Své pak řekl i ke spolupráci s policií, kterou on sám nevykonává, ale někteří etičtí hackeři ano. „V tuhle chvíli etičtí hackeři a speciálně digitální forenzní analytici spolupracují s policií. Nedokážu říct, zda někdo takový v řadách policie je, obecně bych řekl, že spíše ne, protože když jsem četl nejnovější zprávu NÚKIB o stavu bezpečnosti v České republice, jeden ze základních problémů, co tam pojmenovávají, je, že státní správa nemá peníze, aby si nás, etické hackery, zaplatila,“ poznamenal.