Líbil se vám plakát „Putin v pytli na mrtvoly“, který vyvěsil Rakušan?Anketa
Volba radních Senátem ani profesionalita radních není nutná. Není problém s volbou ani s odvoláním. Problém je kdyžtak ve Sněmovně, která se musí na odvolání radních za porušení zákona shodnout. Za redaktora odpovídá šéfredaktor. Za šéfredaktora ředitel. Za chyby ředitelů odpovídá generální ředitel, odpovědný Radě. Rada je dozorčím orgánem veřejnosti a z výkonu svých funkcí se odpovídá Sněmovně. Sněmovna doteď nebyla schopna tuto roli vykonávat.
Problém je s financováním. Pokud chceme, aby obě instituce existovaly. Odhlédněme od přetrvávající nekvality rozprav o domácí i zahraniční politice a odpovězme si, jakou chceme mít veřejnou službu: žádnou, slabou a nemocnou, nebo prosperující. Pokud žádnou, zprivatizujme je po vzoru fabrik z kupónové privatizace, jak to chtěl neúspěšný europoslanec Kožušník z ODS. Ale… může je koupit arabský šejk, jako si britský Independent koupil ruský miliardář a bývalý agent KGB Lebeděv. Pokud chceme, aby obě instituce byly národními kulturními institucemi a spolutvůrci české kultury jako bylo Národní divadlo v 19. století či Národní galerie v 20. století, pak je třeba zajistit jim peníze. Nemusí to být z vašich kapes. Chudí nemusí ponižujícím způsobem prokazovat, jak moc jsou chudí ani lhát, že nemají televizi či rádio. Ale bohaté frmy v Česku mohou přispívat rozvoji občanské informovanosti, vzdělání a kultury země, v níž dosahují pohádkových zisků.
Byl jsem v roce 2007 jedním z těch, kteří propočítávali výši poplatků pro novelu zákona z roku 2005. Konstrukci poplatků jsme ponechali stejnou jako v analogové době, v úvahu jsme brali náklady na digitalizaci DBV-T1, HDTV, ČT24, Art a Déčko. Počítali jsme s nutnou stavbou brněnského studia. Nepočítali jsme tehdy ještě se sportovním kanálem a s kanálem pro seniory – ČT3. Nepočítali jsme s náklady ČT Edu ani DVB-T2. Nepočítali jsme s inflací a šílenými náklady na elektřinu a plyn. V roce 2005 byla průměrná mzda 18 344 Kč, v roce 2007 20 957 Kč a v roce 2015 už 26 591 Kč, dnes je to 38 911 Kč (tedy inflace 112,1 % pro rozhlas a 85,6 % pro televizi). Počítali jsme, že peníze by měly televizi vystačit do roku 2015. Díky šetrnosti Dvořáka vystačily peníze dodnes. Minimální výše televizního poplatku pro rok 2022 by ovšem měla teoreticky být ne 135, ale 220 až 250 Kč, rozhlasového ne 50, ale 80 až 100 Kč. To kdyby se zákon omezil pouze na valorizaci, a ne na nové úkoly médií v době digitální a ne na změnu konstrukce poplatku.
Dnes střízlivě propočítáno, potřebují veřejnoprávní média minimálně 25 miliard ročně a s valorizaci.
Česká televize je přitom největší filmový producent. Když nebude mít peníze, nebude točit filmy. Bez peněz budou tvůrci bez práce. Audioknihy a dramatizace rozhlasu zprostředkují kuturu nevidícím, zprostředkovávají širokému publiku vážnou hudbu. To žádné soukromé rádio dělat nebude. Pečuje o lidovou hudbu. Je hlavním zpravodajským médiem v době mimořádných událostí.
Mimo požadavku nápravy nedostatků pojďme veřejné službě uložit další úkoly, zpřísněme kontrolu a umožněme jim být největšími kulturními producenty. Animovaná a pohádková tvorba pro děti je dlouhodobě podfinancovaná. Digitální hry jsou dosud ponechány komerci. Vzdělávání hrou prosazoval už Komenský. Covid ukázal potřebnost distanční výuky. Uložme zákonem úkol připravt kompletní distanční „tele“vzdělávání pro základní školy a základní maturitní gramotnost i pro střední školy. ČT Edu je začátek. Zprostředkujme regionální kulturu a zanamenenjme ji pro budoucnost. Točme znovu televizní inscenace jako syntézu kvalitní literatury, divadla a televize.
Takto by měli uvažovat odpovědní poslanci, mající na zřeteli potřeby lidí.
Text vyšel v MF Dnes, vydáno se souhlasem autora
autor: Štěpán Kotrba