Kritizuji už více než dvacet let zpravodajství a politickou publicistiku České televize. Od spacákového převratu v zimě 2000 se kvalita bohužel nezměnila. Propagandistický aktivismus, pohrdání jinými názory, manipulace fakty, předpojatost redaktorů, nedovzdělanost – to vše nechává nesmazatelné šrámy na jnak skvělém plnění zbytku veřejné služby Českou televizí. Policajtoreportérkské metody zase šrámy na „investigacích“ Českého rozhlasu. Televize či rozhlas ale neexistují kvůli Moravcovi, Fridrichové, Kroupovi či homosexuálům v rádiu Wave, ale kvůli naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb celé společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu. To ale nejsou důvody, které vedou současnou vládu k překotnému projednávání novely zákonů o ČT a ČRo. Chce se říci: chtějí se zalíbit Jourové, která v Bruselu vyhlásila boj proti dezinformacím a posílení nezávislosti médií veřejné služby. Ne, není tomu tak, důvod je prostší. Příští rok se bude volit nový ředitel České televize. A tato vláda chce funkci obsadit za každou cenu, „na hulváta“. Neradujte se, že odejde Dvořák a situace s objektivitou a vyvážeností se zlepší. Ten, kdo přijde, bude daleko více poslušný vládní a proevropský mopslík, pravděpodobně na úrovni současného vládního poradce pro dezinformace Klímy. Politická opozice bude nálepkována jako dezinformátoři, ztroskotanci a zaprodanci. To se to pak povládne… Jako za Husáka či v ultrakatolickém Polsku.

Volba radních Senátem ani profesionalita radních není nutná. Není problém s volbou ani s  odvoláním. Problém je kdyžtak ve Sněmovně, která se musí na odvolání radních za porušení zákona shodnout. Za redaktora odpovídá šéfredaktor. Za šéfredaktora ředitel. Za chyby ředitelů odpovídá generální ředitel, odpovědný Radě. Rada je dozorčím orgánem veřejnosti a z výkonu svých funkcí se odpovídá Sněmovně. Sněmovna doteď nebyla schopna tuto roli vykonávat.

Problém je s financováním. Pokud chceme, aby obě instituce existovaly. Odhlédněme od přetrvávající nekvality rozprav o domácí i zahraniční politice a odpovězme si, jakou chceme mít veřejnou službu: žádnou, slabou a nemocnou, nebo prosperující. Pokud žádnou, zprivatizujme je po vzoru fabrik z kupónové privatizace, jak to chtěl neúspěšný europoslanec Kožušník z ODS. Ale… může je koupit arabský šejk, jako si britský Independent koupil ruský miliardář a bývalý agent KGB Lebeděv. Pokud chceme, aby obě instituce byly národními kulturními institucemi a spolutvůrci české kultury jako bylo Národní divadlo v 19. století či Národní galerie v 20. století, pak je třeba zajistit jim peníze. Nemusí to být z vašich kapes. Chudí nemusí ponižujícím způsobem prokazovat, jak moc jsou chudí ani lhát, že nemají televizi či rádio. Ale bohaté frmy v Česku mohou přispívat rozvoji občanské informovanosti, vzdělání a kultury země, v níž dosahují pohádkových zisků.