Šiklová byla jednou z těch osobností, které Honzáka naučily brát nepřízeň osudu s nadhledem. To právě byl její základní přístup k našemu krátkému pobývání na tomto světě. „Její postoj měl pevné kořeny v rodině s pevnými hodnotami. Odbojářské aktivity začaly již v protektorátu zpěvem písní, jakými byly například: Nade mlejnem, pode mlejnem Hitler se pase, vem, Jeníčku, vem flintičku, zastřel to prase... Zopakovali jsme si ten nádherný song při jedné společné cestě autem,“ vzpomíná.

Blíže se setkali, když nastoupila na geriatrické pracoviště v Thomayerově nemocnici, kde její činnost v podstatě spočívala v tom, že pomáhala u publikování studií, pod kterými nesměla být podepsána. Ze své osobní iniciativy působila jako psycholožka pro pacienty a pacientky na oddělení. „K tomu měla neobyčejný talent, vysokou míru empatie a současně potřebného nesentimentálního nadhledu,“ dodává psychiatr.