Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové,

máme před sebou novelu, která, jak nám byla představena, je velmi komplexní. Mění řadu zákonů. Ty změny nejsou nějaké revoluční, v řadě případů. Vycházejí v podstatě z toho, co v tuto chvíli potřebuje praxe, co potřebuje terén.

Od senátora Červíčka tady zazněla pochvala za změnu přenosu zodpovědnosti, zřizování urgentů a pohotovostní lékařské péče na pojišťovny, což je jednoznačně dobře. Já bych se zastavil u dvou věcí, které ten zákon obsahuje a které tu zatím nepadly. Jednou z nich je zřízení tzv. center komplexní péče o děti. Vy víte, že jsme tu měli kojenecké ústavy, děti pod tři roky v tuto chvíli v kojeneckých ústavech nemají co dělat.

Řada těch ústavů byla transformována na zařízení, která – každé vypadá jinak. Některé trochu více překlopené do sociálních služeb, některé trochu více překlopené do služeb zdravotních. Některé z nich byly transformovány do zdravotnických zařízení, jsou registrováni na kraji jako zdravotnické zařízení. Mají dokonce po výběrovém řízení na ministerstvu zdravotnictví nasmlouvánu úhradu dlouhodobé ošetřovatelské péče. Ale to není systémové řešení.