Na hřbitově v Jekatěrinburgu jsme neshledali žádné závady. Pomník byl v pořádku, čistý, nepoškozený, doslova zářil. Naopak okolní hřbitov byl poměrně zpustlý, některé hroby zarostlé i vysokou trávou. Rodiny pravděpodobně vymřely, nebo se odstěhovaly. Pomník v Čeljabinsku je na veřejném prostranství, blízko frekventovaného nádraží. Rovněž byl nepoškozený a ve vynikajícím stavu. Zde je třeba připomenout, že ve vyspělé průmyslové oblasti Jekatěrinburgu byli naši legionáři vnímáni pozitivně, a to i levicovými politiky a dělníky, jako ochrana před řáděním Trockého bolševiků, jejichž omezený fanatismus připomíná současné německé i další zfašizované euromarxisty. Právě v Čeljabinsku došlo k osudné roztržce mezi legionáři a bolševiky. Legionáři podle ruských pamětníků podarovali potravinami hladové rakouské a maďarské zajatce, kteří mířili na západ. Ti se jim při odjezdu odvděčili hozenou litinovou nohou od kamen, přičemž tamní sovět se postavil na jejich stranu. Ostatní vývoj je poměrně známý.
Informace o ničení legionářských pomníků se tedy ukázaly jako lživé. Pravděpodobně záměrně, aby podpořily protiruské mediální štvanice organizované z pražského magistrátu atomovým Hřibem (Piráti) a z radnice Prahy 6 garážovým Kolářem (TOP 09). Je vcelku jasné, že celé nízké a sprosté mediální divadlo kolem odstranění pamětní desky ze Staroměstské radnice a hanobení pomníku maršála Koněva, které je zároveň porušením mezinárodní smlouvy mezi naší republikou a Ruskem z roku 1993, slouží pouze jednomu cíli. Tím je odvedení pozornosti od snahy získat pozemek kolem pomníku maršála Koněva ke stavbě garáží. Aneb za vším hledej peníze, bez ohledu na řečnění o morálce. Protiruská mediální štvanice je jen třešničkou na dortu a podlézáním euromarxistům a Sudeťákům z Berlína, kteří se již třicet let snaží přepsat historii s cílem dalšího ponižování a zotročování českého národa a postupující kolonizace naší země. Bez domácích politických a mediálních slouhů by něco takového nebylo možné.
Fotogalerie: - Koněvem sem, Koněvem tam
Návštěva Ruska na prahu Asie byla zajímavá z hlediska dalších informací. Bohužel, nejen v Moskvě a Petrohradě, ale rovněž v Jekatěrinburgu se Rusko stále více podobá EU. Moderní současné oblečení obyvatel, plné obchody, záplava nových aut. Nejen podle mne bylo v Jekatěrinburgu víc nových a udržovaných aut než v Praze, na počet obyvatel. Žigulík je raritou. Jsou tam dopravní zácpy jako v Paříži. Mohutně se staví bytové domy i komunikace. Jekatěrinburg je od osmnáctého století centrem zbrojního průmyslu, neboť v tamním prostoru jsou doly, které produkují železnou rudu o vyšší kvalitě, než je švédská nebo anglická. Jedná se především o obrněnou a raketovou techniku. V okolí jsou obrovské prostory lesů a jezer, která mají větší plochu, než jezera v celé Evropě mimo Ruska. To vytváří obrovský ekonomický potenciál, který je cílem závisti a chtivosti cizáků.
Jekatěrinburg je rovněž centrem kultu posledního ruského cara Mikuláše a jeho rodiny, které zavraždila bolševická ochranka v době, kdy se blížili českoslovenští legionáři. Prokázat identitu posledních dvou obětí se podařilo až v posledních letech. K jejich uctění byl postaven rozsáhlý memoriální komplex spravovaný pravoslavnou církví. Některé stavby jsou retro ze dřeva, naopak některé historické kostely a chrámy jsou monumentální stavby s nádhernou vnitřní výzdobou. Zabývají se tam rovněž zdravotnictvím a výrobou přírodních léčiv. Ruská pravoslavná církev je na rozdíl od současných evropských vlastenecká. Carský kult inicioval prezident Jelcin, který byl v tamní oblasti dlouhodobě stranickým funkcionářem. Proto není v oblasti Jekatěrinburgu vnímán jen jako opilec, který zaprodával Rusko cizáckým zájmům.
Psali jsme:
V tamní oblasti jsou rovněž zajímavá muzea. Největší se nalézá ve městě Verchňaja Pyšma, které je nedaleko Jekatěrinburgu. Založil je vlastenecký majitel tamních měďných dolů. Majitel pravděpodobně soupeří s majiteli dvou podobných muzeí na okraji Moskvy, nicméně je zde jistý rozdíl. Muzeum v Pyšme má dvě části. První je vojenská a zabývá se především historií ruské armády od první světové války, přičemž hlavní část sbírkových předmětů spadá do období od konce třicátých let do současnosti. Součástí je poměrně rozsáhlá kolekce britské a americké obrněné a automobilní techniky ve velmi dobrém stavu. Některá historická sovětská vozidla a letadla jsou repliky vyrobené s využitím originálních dílů a skupin ve velmi dobré kvalitě. Na některých údajně pracovali čeští odborníci. Součástí muzea je rovněž sbírka civilních automobilů, umístěná ve čtyřpatrové rozsáhlé budově. Nalézá se tam přehled vývoje aut od repliky vozidla Benz Victoria až do devadesátých let. Fantastická je kolekce amerických automobilů, počínaje Fordem T, kde dominuje rozsáhlá sbírka limuzín z období mezi světovými válkami. Úžasná je rovněž sbírka limuzín sovětských vůdců od Stalina až po Gorbačova, včetně doprovodných policejních motocyklů. V rozsáhlé sbírce historických motocyklů se vykytují rovněž čtyři naše Jawy a ČZ, navrch pionýr známý jako pařez a moped Stadion. Vínová Tatra 613 tam patří k menším autům. Majitel připravuje vytvoření samostatné rozsáhlé letecké expozice.
Jekatěrinburg se podobá Moskvě a Petrohradu, a bohužel i EU, nejen auty, obchody a oblečením obyvatel, kteří, většinou ženy, neustále zírají do mobilů, iPhonů a tabletů. Obyvatelé brblají na vysoké ceny, nízké platy a důchody. Při porovnání platů, důchodů a cen jsou na tom hůře než obyvatelé EU, případně i značná část našich. Na druhé straně kdekdo z nich byl na dovolené v Itálii, nebo Španělsku a při prostém výpočtu jejich příjmů na tom nejsou zrovna špatně. Dokladem jsou i ta auta. Prakticky všichni, s nimiž jsme se setkali, věděli o smrti Karla Gotta. Vyskytuje se tam lokální patriotismus, který připomíná Brno. Stěžují si tam na moskevské vedení, které údajně odvádí peníze z Uralu. Přitom mnozí se do Moskvy stěhují. Především mladí počítačoví specialisté mají zájem pracovat v USA, kde předpokládají vyšší platy. Rovněž tamní vesnice kopíruje evropské trendy. Především se vylidňuje. Některé vesničky jsou tvořeny dřevěnicemi, které pamatují dobu před druhou světovou válkou, některé domky i před první. Některé nevypadají dobře. Bydlí tam většinou chudí důchodci. Putinova vláda sice neustále zvyšuje důchody, ale je to pomalé ve vztahu k rostoucím cenám. Jako u nás. Některé domy ve vesnicích slouží jako chaty obyvatel, kteří pracují ve městech. Zároveň se ve vesnicích objevují zcela nové stavby, některé i zateplené. Je vidět značné rozdíly v životní úrovni, větší než u nás. V posledních pěti letech obyvatelé uvádějí zpomalení růstu a nástup ekonomické krize. Prakticky stejné problémy jako u nás, a euromarxistická propaganda tvrdí, že Rusko není evropskou zemí.
Na rozdíl od slovanských a balkánských zemí současné EU mají Rusové obrovskou výhodu v tom, že jejich zemi nezotročují a nerozkrádají cizáci. Realizuje se tam propopulační politika, chybí podpora sexuálních úchylek a ekologistických zlodějin, které likvidují EU. Zůstala jim národní hrdost a obrovský přírodní potenciál, kterému mohou konkurovat pouze USA. Rusko nedováží afro-islámské migranty a nepodporuje povalečství a protinárodní politické neziskovky. Má blíže k modernímu demokratickému státu než EU posedlá sebevražednými pseudosocialistickými experimenty euromarxistických samozvaných elit. Tamní muslimové jsou vesměs pracovití a připomínají například civilizované Syřany. Po porážce čečenských teroristů a narkomafiánů islámský extremismus a terorismus, podporovaný ze zahraničí, z Ruska a SNS do značné míry vymizel. Důležitá je rovněž ekonomická a bezpečnostní spolupráce s Čínou, což napomáhá stabilizovat ruskou ekonomiku napadanou všemožnými sankcemi a snižuje pravděpodobnost vypuknutí třetí světové války. V ruských městech je plno čínských turistů, kteří přinášejí peníze.
V ruských médiích probíhá již řadu let rozsáhlá a kritická sebereflexe na téma historie, od carů až po současnost. Diskutuje se o všech sporných tématech, volněji, než bychom si mohli představit v takové ČT. Návštěva Uralu stejně jako letní v Moskvě mne opět přesvědčila o tom, že Rusko je civilizovanou evropskou zemí s obrovským potenciálem, vlasteneckým vedením a vlasteneckými občany. Viděli jsme i nedostatky. Rusko má stejně jako kterýkoli jiný stát řadu problémů, ale také schopnost a zájem je pozitivně vyřešit ve prospěch občanské většiny. Obzvláště bez nenávistných a válkychtivých štvanic a ekonomických embarg, jež ohrožují a ničí obě strany. Nemá zájem na agresi, válce, přepisování historie s cílem podlézání cizákům a zotročování cizích lidí. Co má EU, co Rusko nemá? Realitu je dobré vidět, nikoli pouze poslouchat jednostrannou propagandu z většiny českých médií.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Koller
