Novozélandská policie začala s odkupem pušek, které byly zakázány po teroristickém útoku na mešity ve městě Christchurch. V první vlně bylo odevzdáno 224 zbraní, za které tamní vláda vyplatila z peněz daňových poplatníků v přepočtu 6,64 milionů korun. Na Novém Zélandu se počet legálně držených zbraní pohybuje kolem 1,5 milionu. Jaký smysl mají podle vás takovéto „svolávací“ akce?
Mají lidi připravit o jejich zákonně nabyté majetky. Jde o jakési znárodnění. Tamní socialistická vláda se již v minulosti několikrát pokusila své občany odzbrojit a nijak se tím netajila, neustále však narážela na odpor celé společnosti. To až do doby, kdy velmi vhodnou záminku poskytl onen čin jedince, který se zbraní v ruce zaútočil na tamní mešity. Vládní socialisté, kteří jsou i dle jejich vyjádření spíše marxisty, toho náležitě využili. Skrze tento čin tak obvinili všechny slušné majitele zbraní. Za viníka byly určeny zbraně jako takové.
Paradoxně v té době, a i dosud, platí na Novém Zélandě daleko tvrdší zbraňová pravidla, než nyní po nás onou tzv. zákazovou směrnicí požaduje Evropská komise.
Poučení z toho je následující: Ani zákazy, které vyžaduje Evropská komise, nemohou podobným činům zabránit. A také je nutné připomenout, že nezabíjejí zbraně, nýbrž lidé. Nemůžeme udělat jakousi presumpci viny a postihnout za čin jednotlivce všechny ty ostatní, slušné.
Tento výkup je navíc výsměchem – spočívá na principu toho, že mi stát za můj soukromý a zákonně nabytý majetek zaplatí něco ze státního rozpočtu, tedy z mých daní. Za násilně odebraný majetek mi stát vrací moje peníze. Nelze to opravdu nazvat jinak než jako znárodnění. Nejhorší na tom je, že podobné praktiky jsou pak velmi inspirativní pro mnoho světových politiků, Evropu nevyjímaje.
Když se podíváte na poměry těch čísel, Novozélanďané vlastní kolem 1,5 milionu zbraní a v té akci jich bylo odevzdáno 224, co to o té akci vypovídá?
To znamená, že buď odevzdávají symbolicky, dokonce jsem slyšel tvrzení, že nadšené novinové články, které měrou horlivosti připomínají některé akce z padesátých let, pouze registrují případy policistů, kteří odevzdávají své soukromé zbraně. Nebo je to tak, že člověk, který vlastní mnoho zbraní, pro pořádek nějakou z nich odevzdá, stát mu něco zaplatí a on své ostatní zbraně ilegalizuje se všemi důsledky. Na Novém Zélandu to totiž nyní v rámci tohoto plošného odzbrojení není úplně lehké – v minulosti se tam evidoval pouze majitel zbraní, a nikoli každá jednotlivá zbraň. Úřady tedy nemají představu o tom, kolik dotyčný člověk, disponující povolením, konkrétně vlastní zbraní.
Takováto akce, jako tam probíhá nyní, má vždy jen jediný dopad: Zbraně, které byly pod kontrolou slušných lidí, přejdou do šedé až černé zóny a stanou se nezákonně vlastněnými, které lze potom využít v rámci černého trhu a k následnému páchání trestné činnosti či k terorismu.
Myslíte si, že kdyby podobná svolávací akce proběhla v České republice, že by se setkala s úspěchem a lidé by své zbraně odevzdali?
I Ministerstvo vnitra, ústy tehdejšího ministra Milana Chovance uznalo, že by šlo očekávat obdobný jev, tedy ilegalizaci zbraní namísto nějakého horlivého a nadšeného vracení. Ti lidé si za nemalé vlastní peníze a za dodržení velmi přísných kritérií něco pořídili a někdo jim to nyní bude nejen zakazovat, ale jak je vidno na příkladu Nového Zélandu, třeba i násilně brát.
To znamená, že takovéto zbraně, a mohly by jich být i desetitisíce, by se jednoduše „ztratily“. Lidé by prostě nahlašovali, že jim byly odcizeny a ty zbraně by přitom skončily někde ukryté. Nikdo z těch lidí by z toho asi radost neměl – mít svůj majetek někde zahrabán, bez možnosti jej užívat. Ale nevrátili by jej jednak už z principu – a jednak i jako určitou pojistku. Protože nikdo neví, co třeba za pár let zde bude. Je to vlastně u nás taková národní tradice. Podobně poschovávané zbraně tu byly i za komunistů a dokonce také předtím za nacistů, kdy za to byl i trest smrti. Přesto tehdy Češi své zbraně nevydali a těžko lze předpokládat, že by tak učinili nyní.
To, co se vydává za akce v rámci zajištění bezpečí a boje proti terorismu, navíc snadno přinese v takové věci opačný efekt – ten člověk sám zbraň nejspíše nezneužije, ale třeba ji časem někomu na černém trhu prodá. A až se taková zbraň dostane do druhých, třetích, pátých rukou, doputuje třeba ke skutečně špatnému člověku, ke zločinci či třeba i k teroristovi.
Fotogalerie: - Zvyšování daní
Ve Švýcarsku si před nedávnem v klíčovém referendu občané odhlasovali zpřísnění zbraňových zákonů, neboť jim EU hrozila omezením přístupu do schengenského prostoru. Výsledek byl poměrně jednoznačný, téměř 2:1 ve prospěch zpřísnění zbraňových zákonů. Čím si to vysvětlujete, v tak tradičně svobodomyslné společnosti, jakou ta švýcarská je?
Byly pro to dva zásadní důvody. Zaprvé kampaň, kterou bych nazval až vymývárnou lidí a hrozením, že kvůli nějakým zbraním přeci neobětují volný pohyb po evropském prostoru, tam byla nesmírně intenzivní. A druhá věc je ta, že Švýcaři si předtím v rámci směrnice Evropské komise „vyběhali“ některé velmi zásadní výjimky. Dokonce výjimka v rámci branných organizací byla nazývána tzv. „švýcarskou výjimkou“.
Tyto dvě věci způsobily nezájem či rezignaci Švýcarů. Dnes tam již ovšem některé střelecké spolky seznávají, že to s těmi výjimkami nebude tak úplně jednoduché, jak jim líčili. Přesně podle hesla „sliby, chyby“.
Liga Libe se v poslední době několikrát vydala do Poslanecké sněmovny i do Senátu, můžete prosím shrnout hlavní výstupy z těchto jednání? Čeho se pro majitele legálně držených zbraní podařilo docílit?
Naše současné snahy se upínají k tomu, abychom se opět pokusili o ústavní zastřešení práva slušných českých občanů na legální soukromou zbraň. Formule, kterou nám nyní odborníci vytvořili a má i záštitu některých velmi renomovaných ústavních právníků, má jít ne přímo do Ústavy, ale do Listiny základních práv a svobod a stát se součástí ústavního pořádku ČR.
Tato novela by vyjadřovala nejen symbolickou, ale hlavně praktickou garanci práv českých občanů, kteří splní zákonem striktně dané podmínky pro nabývání vlastnictví, držení a nošení zbraní, přičemž do budoucna bude ústavní zárukou zachování současných zákonných rámců, které jsou ověřeně dostatečně přísné a efektivní, čímž v praxi povede k výraznému zvýšení bezpečnosti občanů České republiky i garanci jejich práv.
Jaké jsou pro to důvody? Proč shledáváte toto ústavní zastřešení nutným?
Důvodů je více. Například, ona zákazová bruselská směrnice byla schválena jako tzv. otevřená – tedy každé dva a následně pět let má následovat tzv. „analýza stavu“ a následovat vždy „další opatření“. Tedy další vlny zákazů v této oblasti, kterými se Brusel vůbec dle výroků Evropské komise netají, navíc ty nemusí již být díky zmíněné „otevřenosti“ schvalovány europarlamentem a Evropskou radou a prostě již jen budou do seznamu dopisovány a na účastnických státech následně jejich implementace vymáhána hrozbou sankcí. Navíc, žaloba proti dotyčné směrnici Evropské komise, podaná našim státem, zjevně spěje k rozhodnutí, kdy v rozsudku plánovaném někdy na podzim tohoto roku unijní politika bohužel asi vyhraje nad právem. O čemž svědčí i nedávné až neuvěřitelné a dosti znepokojivé vyjádření generální advokátky Evropského soudního dvora Sharpstonové, cituji: „...nová Směrnice neporušuje vlastnické právo, jelikož toto právo může být ve veřejném zájmu a za podmínek stanovených zákonem omezeno...“
Dalším důvodem například je, že při současné zcela zjevné tendenci zakazování všeho kolem nás, je obyčejný zákon velmi zranitelný a náchylný na různé tlaky. Někteří naši oponenti, například pan Dienstbier, se hrozí toho, že zde jednou vyhrají populisté. My se ale něčeho podobného hrozíme též. Až například vyhraje nějaká strana, která získá v parlamentu většinu, a které se nebude zamlouvat myšlenka toho, byť bezúhonného, ale ozbrojeného občana, může ten tzv. „prostý“ zákon přes noc, doslova šmahem, změnit a zašlapat do země.
Prostě, i dle názorů předních expertů v této oblasti patří náš zákon o zbraních k těm světově vůbec nejdokonalejším a zároveň i naprosto bezproblémovým. Takže, pokud něco tak klíčového a zásadního pro bezpečnost našeho státu funguje, hajme si to a nejlépe na vyšší, tj. ústavní úrovni.
Česká republika se v žebříčku nejbezpečnějších zemí světa, sestavovaném Britským institutem pro hospodářství a mír (IEP), pohybuje tradičně vysoko. Letos skončila desátá. Jakou měrou k tomu přispívá zdejší zbraňová legislativa?
Jde o to, jestli někdo řekne, že „přesto“, nebo „právě proto“. Já myslím, že můžeme říci, že právě proto. Pojďme si to vysvětlit velmi jednoduchým způsobem: Kde se bude zločinci lépe páchat trestná činnost, například přepadat či vloupávat? Tam, kde ví, že dozajista nenarazí na soukromé zbraně, nebo v zemi, kde bude zločinec stále ovlivněn myšlenkou, že svůj pokus někoho přepadnout může zaplatit svým těžkým zraněním nebo dokonce smrtí?
Odpověď je asi jasná. Naše zákony nejsou liberální, jak si asi myslí na západ od nás. Máme je velmi vydařené, vysoce funkční. A to, že se v žebříčcích bezpečnosti dlouhodobě pohybujeme na čelných příčkách, není náhodou. Například pan Dienstbier velmi často říká, že nechce, aby zde lidé začali nosit zbraně. On se plete, ti lidé je nosí již dávno, všude kolem něj je nosí již třicet let. A to, že to neví, že si to neuvědomuje, znamená jen to, že to pražádné problémy nečiní.
Znovu: zachovejme si prostě to, co u nás funguje a pojistěme si to na daleko lepší legislativní úrovni. Naši legislativu nám státy na západ od nás mohou závidět a měli by se spíše snažit ji napodobit, než aby nás tlačily k destrukci našich zákonů.
Jiří Dienstbier při argumentaci používá například to, že o bezpečnost se má postarat stát. Váš komentář?
To, že se o vaše bezpečí naprosto vždy a všude postará policie, je mýtus, kterému věří jen opravdu naivní lidé a snad děti do deseti let. To říkám nejen já, který tolik let u policie působil. Na posledním setkání v Senátu, kde jsme odevzdávali více než 100 tisíc podpisů naší petice na podporu naší činnosti, byl s námi přítomen senátor, brigádní generál Martin Červíček. A i on se vyjádřil v tom smyslu, že i ta sebelepší policie nemůže být vždy a všude. A jakožto bývalý policejní prezident o tom ví své.
Nemůžeme prostě mít každý svého policistu, který s námi bude všude chodit a střežit nás. Navíc, vezměme si nedávný případ, kdy starosta šel s dvěma policisty řešit problém se sousedem, který ho přímo před očima strážců zákona střelil nelegální zbraní, aniž by ti byli schopni nějak zasáhnout.
Jak se díváte na argument odpůrců držení legálních zbraní mezi civilním obyvatelstvem, že s legální zbraní dochází k páchání trestné činnosti? Naposledy minulý týden zastřelil muž legálně drženou zbraní svou manželku v centru Rychnova nad Kněžnou.
Tragédie se budou dít vždy a všude, tomu zabránit nelze. Je to trochu také o tom, jak to pojímají média. Pokud by onen muž tu ženu například uškrtil, umlátil, ubodal nožem, určitě by to nebudilo už v nadpisech takovou mediální pozornost. Pokud je totiž někdo rozhodnut takový čin vykonat, může použít vlastně ke svému činu úplně všechno.
Není tak dávný případ, kdy sanitářka zabila svou pacientku tím, že ji udusila chlebem, a asi kvůli tomu nebudeme zakazovat chleba. Pokud se jeden člověk rozhodne připravit druhého člověka o život, těžko tomu zabránit. Prostředek se vždycky najde. Není to tak dlouho, co zdrogovaný řidič najížděl autem coby zbraní na policisty. Budeme snad kvůli tomu odebírat lidem auta, nebo hledat systémová řešení, abychom tomu zabránili?
V roce 2015 pilot Andreas Lubitz úmyslně s letadlem plným pasažérů narazil do horského masivu. Jak tomu chcete zabránit? Selhání jednoho jedince se holt nikdy nedá vyloučit. A je tomu tak žel i u zbraní, i u těch legálních. Ta zbraň je jen nástroj... Největší a nejvíce nebezpečnou zbraní je člověk a jeho osudové rozhodnutí ten čin vykonat. Může pak zvolit doslova cokoliv...
Pokud by se čtenáři chtěli nějakým způsobem zapojit do ochrany legálně držených zbraní v České republice, co byste jim doporučil udělat?
Budeme jako Liga Libe rádi za jakoukoli podporu. Lidé se často dotazují, jak mohou pomoci. A ptají se také, jaký je stav a co my děláme pro to, aby o svá práva nepřišli. A my říkáme, že bez nich, bez desítek a stovek tisíců našich příznivců a majitelů zbraní, kteří nás stále více podporují, to nezvládneme. Ať navštěvují naše webové a facebookové stránky. A ať se o věc co nejvíce zajímají a dávají našim politikům co nejvíce na vědomí, jak je to prostě pro ně tématem velmi důležitým.
Máte raději písničky Karla Gotta, nebo komentáře Jindřicha Šídla?Anketa
Je to jen a jen o stmelení obrovského počtu majitelů zbraní a jejich společný tlak. To se podařilo. Docílilo se dlouholetou každodenní prací toho, že si všichni uvědomují, že jsme nejen velmi početná skupina slušných lidí průběžně prověřovaných, zákona dbajících a tedy jedna vůbec z nejslušnějších částí společnosti. A jde také o skupinu, která není lhostejná občansky a politicky – a též i s nemalým volebním potenciálem. To se čím dál více projevuje v tlaku na politické představitele. A oni to čím dál více očividně chápou.
Lidé, kteří volají po zákazech zbraní, k volbám totiž mnohdy ani nechodí. My, majitelé zbraní a jejich rodiny, k nim ověřeně chodíme. Politiky, kteří budou volat po omezování našich práv, nebo dokonce po zabavování našich majetků, pochopitelně volit nebudeme. A budeme podporovat ty, kteří se za naše zájmy a práva zasazují. Nyní mluvím o statisících takto smýšlejících lidí.
Majitelé legálních soukromých zbraní nám z LIGY LIBE dnes více a více též děkují, že si díky nám uvědomili svou příslušnost a též i naši společnou, stále vzrůstající společenskou i politickou sílu. A také to, že se nemáme za co stydět a někde se schovávat. Naštěstí se to promítá do lepší osvěty v médiích a též i do zmíněné politiky. Před sedmi lety by se vám politik neodvážil přiznat, že má zbrojní průkaz. Dnes nejenže s tím nemá problém, ale politici i čím dál více chápou, že zde máme velkou skupinu střelců a na rozdíl od zemí na západ od nás i naprosto jiné, bezproblémové poměry. A také to, že současně máme nemalou zásobu schopných občanů, kteří při případných bezpečnostních problémech a konfliktech mohou státu pomoci. To je fakt, před kterým lze jen těžko zavírat oči a bylo by luxusem jednou ochoty a schopností těchto lidí nevyužít.
Prostě, máme u nás něco, co nám mohou po celém světě závidět. Braňme si to...
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Marek Korejs
