„Dnes je historicky velmi významný den, před 80 lety hitlerovské Německo přepadlo bývalý Sovětský svaz se zdůvodněním, že potřebuje větší prostor, Lebensraum, a zejména že chtějí pro sebe ruské nerostné suroviny. V podstatě v minulosti stále opakující se fráze, například císaře Napoleona, že někdo si může nárokovat majetek toho druhého. Proti tomuto tvrzení, frázi, jak jsem to nazval, stojí od roku 1945 od Charty OSN, respektive následně od přijetí mezinárodního paktu a o občanských a politických právech mezinárodněprávní závazek podle článku 1 odstavce 1 tohoto paktu, že každý národ má nárok na svůj politický režim a na využívání svých přírodních zdrojů,“ sdělil na konferenci mimo jiné Filip.
Je dobře, aby byly děti pod 16 let očkovány proti covidu-19?Anketa
„Z pohledu celoevropské bezpečnosti máme dvě možnosti. Můžeme opakovat naučené fráze, kterými pak vyniká Jens Stoltenberg. Já osobně to považuji za velice povrchní a laciné. Ale mám jeho přístup rád, protože krásně nahrává na smeč. Za druhé: budeme ochotni tuto situaci nahlížet realisticky a říct si, že z důsledku obdobné expanze NATO je na její východní hranici vysoké vojenské napětí, je tam vysoká koncentrace vojenských jednotek, jsou tam velice časté závažné vojenské incidenty, které mohou kdykoliv přerůst v přímou vojenskou konfrontaci s nedozírnými následky. A za třetí: z toho vyplývá, že hlavní výzvou dnešní doby je usilovat o zastavení militarizace na východní hranici NATO a jít cestou demilitarizace, tedy cestou uvolňování mezinárodního napětí,“ dokončil Filip.
„Odpíchnu se od slova, které si pamatuji, že v této komunitě zaznívá už tak šest let jako klíčové slovo – odolnost nebo resilence. Pamatuji si, jak před těmi šesti lety tady o tom mluvili Franta Šulc, Zbyněk Pavlačík, Martin Povejšil, prostě všechny hvězdy té bezpečnostní komunity. Dneska vlastně, když si čteme dokumenty, ať už NATO nebo EU, je to tam klíčové slovo. Ale – co vidím jako problém, že typicky vlastně jakoby ten náš svět hledá ta řešení jako technologická, manažerská a podobně a zapomíná se na to, že vůbec tím základním předpokladem, kde ta odolnost vzniká, je mentální stav mysli. A začnu tím, že jsem si minulý týden koupil knížku Pavla Koláře, známého fyzioterapeuta, napsal své opus magnum, které jsem četl celý víkend a doporučuji vám: běžte a kupte si to,“ vyzýval Vondra.
„Odolnost, politická, dodržet dvě procenta do roku 2024, 2025, jak to v těch programech máme, bude absolutně klíčová. Protože to nebude jednoduchá doba. HDP se nebude snižovat tak, jak se očekávalo, ten zásek do fiskální stability, který tahle vláda zanechala, je ohromný. Ale je nutné to dodržet. Armáda ví, co se má nakupovat, je to všechno v těch plánech, ale bude prostě pro to třeba zajistit rozpočtový rámec. Za druhé je to o nějaké koordinaci a kooperaci bezpečnostních složek. To fatální selhání při reflexi Vrbětic se nesmí opakovat,“ rozčílil se Vondra.
„Prostě my jsme z toho mohli vyvařit skutečně solidní podporu ze strany našich spojenců a nevyvařili jsme ji, kvůli tomu chaosu, který se v těch politických i bezpečnostních kruzích odehrával. A za třetí: je to otázka nastavení skutečně funkčního právního rámce. To, že tady vláda každý měsíc přijímá různá opatření, snaží se managovat krizi a soud jí to hází každý druhý den na hlavu, je šílené varování. Čili právní rámec pro to, abychom uměli řešit krizové řízení a managovat krizovou infrastrukturu, ať už jde o pandemii, povodně, sucha, průmyslové havárie jako Bečva, blackouty, bude velký problém s tou zelenou revolucí, připravme se na to, kybernetické útoky, které by nás před pár lety ještě tolik neohrozily, ale dnes, když jsme digitalizovaní, opravdu už podstatným způsobem, čili vytvořit pro toto právní pomoc a ke všem těmto úkolům bude třeba obrovská mentální odolnost,“ zakončil Vondra.
Tomio Okamura
„Naprosto souzním s principem, že naše bezpečnost není samozřejmost. Naopak bude jen taková, o jakou budeme schopni se postarat hlavně my sami. Politici USA, a nikoliv jen prezident Trump, po celé staletí razí heslo: Amerika na prvním místě. Henri Kissinger řekl: Amerika nemá stálé přátele či nepřátele, má pouze stálé zájmy. Já se nad cynismem tohoto přiznání nijak nepohoršuji. Každá země má své zájmy a její vlády by měly v první řadě hájit zájmy svých národů a svého státu. Jen vazalové a otroci nemají zájmy a slouží tomu, kdo jim vládne. Česká republika je v tomto ohledu stále vazal, který pokud jde o obranu, nemá žádnou vlastní doktrínu. Navyšování výdajů na zbrojení není žádný obranný princip. Je to jen více peněz zbrojním firmám. Dokola opakuji, že si musíme nejprve ujasnit, jakou chceme mít armádu a proč. Zda specializovaný expediční sbor pro zahraniční operace, nebo skutečně funkční armádu schopnou hájit naše hranice. Většina lidí, které znám i já, je pro to druhé. Izrael nám to po desetiletí ukazuje, že desetimilionová země může být úspěšná v boji s daleko početnějšími nepřáteli. Samozřejmě Izraeli vydatně pomohly USA, ale i tady platí úsloví pomož si sám a bude ti pomoženo,“ uvedl Okamura.
„Jen díky tomu, že Izrael je silný, sebevědomý a suverénní hráč, stojí velmocem za to, aby mu pomáhaly. Berme si v tomto z Izraele příklad a místo debat o miliardách pro zbrojaře pojďme nejprve debatovat o investicích do lidí. Do mladých lidí, kterým bychom měli umožnit dobrovolný vojenský základní výcvik. Zlepšit nejen jejich fyzičku a odbornou vojenskou přípravu, ale hlavně je získat pro myšlenku společné obrany naší země. České republiky. Rok po roku se snižuje fyzická zdatnost mladých lidí a má to drastický dopad na jejich zdravotní stav. Dobrovolná vojenská služba by alespoň zčásti mohla mladým lidem dát nějaké pracovní i sportovní návyky, prospěšné pro celý jejich další život. Program některých stran, legální drogy a nepodmíněný příjem je přesný opak toho, co potřebujeme. My potřebujeme lidi fyzicky a psychicky zdravé, s pracovními návyky a ochotou bránit svoji zemi. Jsme pro zavedení dobrovolného šestitýdenního vojenského výcviku v okolí bydliště a posílení aktivních záloh, protože naše současná armáda nemá kapacitu v současnosti ani ochránit celé české hranice,“ dodal Okamura.
autor: vef