Soudružka feministická aktivistka Apolenka Rychlíková nevzdává svůj boj proti představitelům konzervativního světa, kteří narušují její vysměnou vidinu společnosti, v níž je vybraný nepohodlný muž a priori zločinec a násilník, na sex musí být optimálně notářsky ověřený papír, tržní ekonomika je zločinem proti jí preferovanému komunismu a bohatá a prosperující společnost brání zelené chudobě, v níž se nejlépe ovládají lidé, jimž je do hlav potřeba natlačit genderové, klimaalarmistické a multikulturní „vítačské” levičácké fantasmagorie.

Evidentně pokračuje nábor „uvědomělých” dívek, které se pod tlakem plnění úkolů marxismu-rychlíkismu rozvzpomenou, že užívání si s Filipem Turkem sice kdysi považovaly za moc fajn a rády se k němu vracely, ale protože je teď před volbami a konzervativní síly nesmí projít, je třeba vzít na sebe oběť největší a říct, že to vlastně bylo úplně hrozné a opakovaně u toho značně trpěly.