Jak budete volit v komunálních volbách?Anketa
Průvodním jevem postupující krize, inflace, drahoty a nedostatku jsou množící se apely na skromnost, šetrnost, na dobrovolný uvědomělý diskomfort. V médiích hlavního proudu radí experti chudým, jak zvládnout chudobu. Apeluje se na soudržnost v nouzi a na solidaritu. Jistá odbornice s vážnou tváří vybízí lidi, kteří obdrží přeplatek za plyn, aby ho věnovali někomu s nedoplatkem. Regres se líčí jako šance učinit svět lepším, z nouze se oficiálně stává ctnost. Přijít o práci, o úspory a nakonec i o střechu nad hlavou není znakem neúspěchu, osobního selhání anebo smůly. Je to dnes cosi přirozeného, za co se podle expertů na chudobu nemáme stydět.
Generací, která dnes nastoluje a prosazuje společenské trendy, jsou liberální zelení progresivisté, kteří bez vlastního přičinění zdědili pohodlný svět, který předchozí generace konzervativců a socialistů vybudovali na troskách po poslední světové válce. Je dějinným paradoxem a současně dějinnou zákonitostí, že nastupující generace netuží po kontinuitě a preferuje změnu, byť by byla k horšímu. Z odstupu, který ovšem progresivním zeleným liberálům chybí, to vypadá, že jejich budoucností je minulost těch, kteří už zemřeli, tedy bída, i když v nějakém moderním digitálním balení.
Zatímco starší lidi krize připravuje o plody jejich celoživotního snažení, mladší ztrácejí něco, co brali jako samozřejmost, čeho si necenili anebo tím dokonce pohrdali. Ve jménu diverzity vracejí do společnosti chaos, v euforii z alternativních energií způsobují nouzi o energie, znechucení stabilitou přicházejí s kulturou rušení, unudění mírem vypouštějí z lahve džina války, a tak by šlo dlouze pokračovat. Drsná minulost je to, co přichází, když společnost, respektive její elita pohrdne normální obyčejnou budoucností.
POHLED IVANA HOFFMANA: CELÝ SERIÁL
Radit lidem, kteří žijí z ruky do úst, jak se uskromnit, nedává smysl. Jsou to naopak chudí, kteří mohou poskytnout užitečné rady střední třídě, pro kterou stát, řízený progresivními zelenými liberály, chystá nouzi. Pokusy odborníků na chudobu recyklovat know-how, které našim předkům pomáhalo vyrovnat se s nuznými poměry, jsou naivní. Je to jako aplikovat software tam, kde chybí hardware. V barácích, postavených bez komínů, se moderní chudák neohřeje uhlím či dřevem, ani kdyby ho šťastně sehnal.
Udělat z nouze ctnost je výzva. Vrátit svět do minulosti a současně v něm zachovat prvky modernity, to chce nového člověka, který v sobě zapře egoistického konzumenta a stane se altruistou, který se ochotně o všechno dělí a nic nepotřebuje vlastnit. Nový člověk ale bude současně masochistou, který odmítá teplou sprchu a miluje studený radiátor. Nouze je ideál, který neosloví každého, ale který nemůže fungovat selektivně. Proto se nouze stane ctností povinnou. Nový člověk bude produktem drezúry, progresivní zelení liberálové si ho z nás vyšlechtí. Pomohou si digitalizací. Moderní informační technologie umožní absolutní kontrolu a permanentní dozor nad novým, šťastně nuzným člověkem. Už aby to bylo a pominula hrozba zpátečnické prosperity!
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Ivan Hoffman
