Klaus se tehdy nechal prostřednictvím Weigla slyšet, že není příznivcem přímé volby hlavy státu. Jeho názor se opíral o mnohé argumenty. 

V celé historii naší moderní demokracie je náš stát parlamentní, nikoliv prezidentskou republikou, v níž je jasně vymezena dělba moci mezi moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Z této tradice vychází i dnešní Ústava České republiky. Primární legitimitu odvozenou od vůle lidu projevenou ve svobodných volbách má Parlament. Odpovědnost za výkonnou moc náleží vládě, která je Parlamentu odpovědna. Prezident republiky je součástí moci výkonné, reprezentuje stát navenek, má významné jmenovací a jiné v Ústavě a zákonech vymezené pravomoci, ale není z výkonu své funkce odpovědný a logicky i ústavně je tak vázán ve výkonu své funkce na vládu, která nese hlavní zodpovědnost za správu státu,“ zněl jeden z argumentů. 

Podle jeho slov měl jasnou logiku v Ústavě zakotvený nepřímý způsob volby prezidenta republiky Parlamentem. „Parlament, jenž volí prezidenta a jenž vyjadřuje důvěru vládě, má plnou odpovědnost za formování výkonné moci ve státě,“ uvedl Klaus. Postavení prezidenta republiky podle jeho slov odpovídají i jeho kompetence.