Hostem pořadu Michaela Půra na Infu byla Lenka Kovačovská, ředitelka Českého plynárenského svazu. Na začátku rozhovoru se Půr zeptal Kovačovské na to, jak se dívají ve svazu na zelenou politiku Evropské unie. „Díváme se na ni s obavou, s napětím, s očekáváním. Někdy s vráskami, nicméně spíš plyn Evropská komise neakcentuje. Měla před rokem a půl vydat plynárenský balíček, který by reflektoval elektrobalíček dva roky zpátky, zatím se tak nestalo. Nicméně otázka obnovitelných plynů a dekarbonizovaných plynů se řeší v jednotlivých dílčích aspektech,“ řekla Kovačovská.
Hojně je to řešeno prý v různých směrnicích o obnovitelných zdrojích. Hlavně prý v dopravě jako biometan. Kromě něj dle Kovačovské komise sleduje vývoj vodíku. „Ať už je to vodík vyráběný technologiemi zachycování vodíku v rámci CCS nebo je to vodík z obnovitelných zdrojů. Nicméně si myslím, že to je škoda, protože ani potenciál biometanu ani vodíku minimálně v úrovni střední Evropy a České republiky není tak velký a vzhledem k tomu, že jsme v covidové době, tím pádem ty ekonomické dopady budou mnohem horší, než jsme čekali a myslím, že ten plyn právě pro tu rychlou dekarbonizaci Evropy by byl tím nejsnadnějším, nejrychlejším řešením a minimálně pro náš region by to měla být první volba,“ vysvětlila.
Půr řekl, že ho zaráží právě to, že v Česku se v energetice mluví primárně o jádru. O plynu se prý však nemluví. „Jadernou technologii vnímám jako určitě jednu z nejvyspělejších celků a možná právě proto, že ten tlak a politická objednávka, diskurz je takový, že se musí stavět jádro za každou cenu, a to OZE tam přijde jen proto, že jsme k tomu byli dotlačeni z Evropské komise, tak v podstatě vytěsňují, co by mohl být plán B české energetiky. Určitě, kde plyn bude, a to připouští už ministerstvo průmyslu a obchodu otevřeně, připouští to skupina ČEZ, připouští to Energetický regulační úřad, je otázka teplárenství. Vy v teplárenství v České republice nemáte jinou možnost, jak rychle nahradit uhlí než zemním plynem a nebavím se v nějakých velkých časových horizontech. Bavím se ve dvou časových řezech do roku 2035. Maximálně do roku 2040 budete muset vytěsnit veškeré uhlí z tepláren, protože to ekonomicky nevyjde,“ řekla Kovačovská. Prý je to kvůli emisním povolenkám.
„Když je dneska cena emisní povolenky 30 euro a všude na západě se říká, že budeme ještě zdražovat, tak prostě nevyjde, že by ty velké celky zásobování teplem přežily, biomasy je tady poměrně málo. Navíc bude vyvážena do zahraničí, nepřeplatíme ji a odpadu taky tolik nebude. To znamená, že z nějaké čtvrtiny plynu, který se v současné době používá v systémech zásobování teplem, se můžeme dostat na 50 až 80 procent. Další velmi rychlý časový řez bude rok 2022, kde malé teplárny do 20 megawattů musí být konvertovány na něco jiného než uhlí, protože nesplňují emisní limity. To je problém, který musí být řešen okamžitě ve spolupráci plynárníků, infrastruktury a ve spolupráci s teplárenským sdružením, protože řada z nich jsou městské teplárny. Musíme jim pomoct, tlačíme i na státní správu, aby se vůči tomu uvolnily prostředky z modernizačního fondu,“ vysvětlila Kovačovská, proč role plynu v teplárenství poroste. U elektřiny zde bude muset být plyn jako regulační výkon, jelikož prý nelze uřídit energetiku založenou pouze na jádře a obnovitelných zdrojích.
Historicky se prý cena uhlí nemění, zatímco cena emisních povolenek roste prudce. I s covidem prý klesla velmi málo. „Naproti tomu zemní plyn klesl již před covidem, tu současnou nízkou cenu beru jako určitou míru anomálie, ale díky tomuto trendu v současné době systémy zásobování teplem, které využívají zemní plyn, jsou levnější než zásobování teplem, které využívají uhlí. Co se stane? Řada těch velkých zdrojů, které využívají uhlí, již zainvestovala v minulosti na to, aby snížila emise, takže tam si dovedu přestavit, že pokud se jim povede dostat peníze na modernizaci parovodů, předělání na teplovody, tak ty přežijí do té doby, než se splatí investice, pak budou nutně konvertovány na jiné palivo, které nebude tak zatížené emisní povolenkou. U některých nízkoúčinných se obávám, že dojde k rozpadu. Pokud se nezmění situace, tak hrozí jejich živelný rozpad,“ vyjádřila Kováčová své obavy. Pokud by se podařilo státu zafinancovat přestavbu starých tepláren, tak by prý spotřebitel nemusel najít rozdíl v cenách za teplo.
Fotogalerie: - Odhalení orla
„Na evropské úrovni se hodně hovoří a hovoří se taky v Evropské investiční bance o financování těch technologií. Je spousta hlasů, které říkají, že by plyn měl být na úrovni uhlí. To znamená, aby banky, nebo i Evropská investiční banka, ty projekty nefinancovaly. Nemyslíte, že tam je nějaké nebezpečí ve smyslu: ‚My víme, že plyn má o polovinu nižší emise, ale je to taky emisní zdroj. Nefinancujte ho.‘ Neexistuje riziko, aby se tato debata nepřeklopila do situace, kdy všichni budeme chtít stavět plynové elektrárny, všichni budeme chtít předělávat teplárny na plyn, ale ve výsledku nebudeme mít jak, protože je nebudeme mít, jak financovat,“ zeptal se Půr.
Zde prý Půr narazil na ten největší problém, který Česká republika, ale i celá Evropa má. „Všichni si tak asi podvědomě říkáme, že pokud se nám nepodaří postavit jádro, tak pořád máme plán B a půjdeme do plynu, ale abychom to jádro postavili, tak musíme, omlouvám se za sprosté slovo, ten plyn poblít možná co nejvíc proto, aby to jádro vyšlo jako to nejlepší možné řešení a pak vždycky k tomu plynu sáhneme. Ale ta argumentace, pokud je taková, tak vnímáme, jak je lidské myšlení setrvačné a do jaké spirály se dostáváme. Viděli jsme to v Německu, v Rakousku v rámci jádra. Vidíme to v současné době v rámci uhlí. Budeme to určitě vnímat i v rámci plynu. Co je smutné je, že plyn není řešením jen proto, že má o 50 % menší emise CO2, což je významně lepší, než bychom měli a můžeme poměrně rychle dekarbonizovat a návratnost těch investic je patnáct let, takže do roku 2050 je hodně reálná, když postavíme ty zdroje nyní, tak máme krásné překlenovací období, než vyvineme nové technologie. Co je ale důležité je, že má přes 98 procent menší emise síry, dusíku, nemá téměř žádné emise jemných prachových částic. Na úrovni České republiky nebo i hodně zemí, které využívají ve střední Evropě uhlí v topení, v lokálních topeništích, domácnostech, pak ty nejhorší emise jsou karcinogenní jemné prachové částice benzoapyren, což je právě uhlí v kotlících a tady ten plyn je absolutně čistý,“ objasnila šéfka plynárníků zdravotní výhody plynu před uhlím.
Prý se však vůči taxonomii, tedy rozdílným úrokovým mírám na čisté a nečisté projekty, začíná na poslední chvíli ozývat Německo, které si začíná uvědomovat potenciál plynu pro stabilizační výkon energetické soustavy.
Dále k dichotomii Německa, kdy na jednu stranu je tahounem zelené energetiky a na straně druhé si buduje obrovský plynovod na svém území, poznamenala Kováčovská to, že Němci mají hodně velkou víru, ale s ní nenastartují svá auta a fabriky. „Ví, že ten záložní výkon potřebují, takže tam to je jednoznačné, a hlavně mají dekády dlouhou historii prosazování infrastrukturních staveb v Německu, kde jsou na tom ještě hůř než my. Ví, že ten výkon, i když bude dostatečný třeba v obnovitelných zdrojích ve větrnících, nedostanou tam, kde ho potřebují, do průmyslového srdce Německa, do Bavorska,“ prohlásila.
„Tady je velký problém právě v tom, že Evropská komise sama neví, co chce. Jak měří emise z dopravy… Díky tomu, jak si nastavila nechytře vykazování emisí z motoru, tak de facto zkroutila metodologii a díky ní vychází minimálně v osobní dopravě pro ty automobilky pouze elektromobilita, i když je to nesmysl,“ poznamenala Kováčovská, když se přešlo na téma dopravy. „My vnímáme, že minimálně do roku 2025 i Škodovka bude vyrábět spalovací motory využívající stlačený zemní plyn, aspoň ta vývojová řada, která je v současné době dokončena. Otázka je, jestli se budou začínat nějaké vývoje a teď nemyslím jen Škodovku, myslím Fiat, Seat, jiné automobilky po roce 2025, jestli se jim vyplatí udržovat paralelní vývoj motorů spalovacích na benzín, na zemní plyn i na elektromobilitu. Co by nám hodně pomohlo všem je, kdyby Evropská komise změnila metodologii. Po tom voláme všichni,“ poznamenala šéfka svazu. Emisních limitů bez LNG nejsme schopni dosáhnout hlavně v nákladní dopravě. „LNG tahače jsou asi jediným efektivním způsobem, jak relativně rychle zajistit snížení emisí,“ dodala.
Fotogalerie: - Měsíc v kleci
Komise pak metodologii nechce změnit kvůli lobbingu elektromobility a kvůli víře. „Je hrozně těžké bojovat fakty proti víře. Když si vezmete dekádu zpátky nebo víc než dekádu zpátky, když jsem nastupovala do energetiky, tak se politici rozhodovali podle technikálií, na základě faktů techniků doprovozených zdůvodněními ekonomů. Teď de facto politická rozhodnutí jsou drajvovány masou především mladých lidí, kteří věří v zářné zítřky a budoucnost, což je krásné, já jim to hrozně moc přeji, ale ne vždy se realita potkává s praxí a co je nejhorší, že si neděláme průběžné kroky. My neříkáme: ‚Dobře, konečný cíl je dekarbonizace do roku 2050, ale než se tam dostaneme, nemáme všechny technologie vyvinuté, tak teď použijme a nasaďme to, co máme a dělejme vývoj a výzkum na to, abychom našli lepší technologie, které nasadíme třeba v roce 2045. Ne my okamžitě zabijeme vše, co existuje i co je k dispozici relativně levně a budeme věřit a spoléhat na to, že se něco stane,“ zakončila.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
