Hned na začátek se podívejme do Spojených států amerických. Překvapil Vás nedávný útok na exprezidenta Trumpa?

Nejprve mě prosím omluvte, jestli moje odpovědi budou místy neúplné, budu-li kolidovat s tématy, jež píšu pro nový časopis TO, kde jsem teď pravidelným komentátorem a který má podle gentlemen´s agreement na moje nápady přednostní právo. A teď k Vaší první otázce… 

Nepřekvapil, hádal jsem, že dřív či později se o to někdo pokusí, když všechny dosavadní pokusy o jeho likvidaci politickou, mediální a společenskou nepřinášely ten výsledek, jaký si jeho odpůrci přejí, tedy dobrovolný odchod z politiky nebo právně podloženou diskvalifikaci. Ať jeho politiku nebo osobnost hodnotí kdo jakkoli, nedá se mu upřít statečnost a odhodlání, které vysoce převyšují jeho případné zájmy egoistické či narcistické – jak na ně mnozí rádi upozorňují. Což by mohlo i některé jeho odpůrce přesvědčit, že záchrana Ameriky coby demokraticky řízené světové velmoci je u něho přednostním zájmem nadřazeným jeho osobním bezpečnostním zájmům. Komentátory, kteří stále o Trumpovi píší jako o nějaké pohromě, která zničí demokracii, by mohlo konečně trknout, že americká demokracie je smrtelně ohrožena právě teď, a horší to už být nemůže.  

Překvapilo mě, jak těsně to Trump přežil, a docela chápu nábožensky založené Američany, že věří v zásah Boží a tedy i Trumpovo Bohem požehnané poslání. Jeden americký rabín to s odvoláním na nedokonalé biblické hrdiny dokonce vyjádřil takto: „Bůh si nevybírá osoby správného charakteru, nýbrž osoby správné pro daný úkol.“