Do DVTV zamířila cestovatelka a spisovatelka Milena Holcová. Bývalá právnička si myslí, že cestovat je jednoduché. Na svém webu píše: „Její cestovatelské zásady jsou jednoduché, co nejblíž k lidem, co nejmenší bágl, co nejvíc času, co nejdál od turistů, snaha proniknout za zeď zvyků, tradic i jednotlivých lidských osudů,“ přečetla obsah webu moderátorka Drtinová.
Sama Holcová však v rozhovoru řekla, že být dobrodruhem je ještě jednodušší. „Člověk potřebuje ještě míň, člověk potřebuje sehnat tu odvahu, stoupnout si na silnici a zvednout palec, nic jiného,“ zmínila cestovatelka. „Ale ono je to čím dál složitější s tím cestováním,“ pokračovala, „takový ten boom cestovatelský byl, když nás pustili, tzn. před 25 lety a dál, kdy nebyl internet, nebyly mobily, byli jsme závislí na mapách, a to si myslím, že se všechno změnilo. Nyní je ten svět mnohem více propojený, že když kdekoliv vystoupíte, tak tam se na vás vrhnou nějací průvodci domorodí...“
Moderátorka podotkla, zda to tak není přece jednodušší... Na to se jí však dostává odpovědi, že spíše ne. Dodává, že když vidí vystupovat takové ty dobrodruhy, tak ti mají v ruce průvodce Lonely Planet, jdou podle toho a snaží se uniknout turistice, což je dle Holcové stále těžší. Dle ní má rozvoj technologií samozřejmě své plusy i minusy, například nyní člověk má obecnou představu o té destinaci, což dřív nebylo. Dále řekla, že destinace, kde nikdo nebyl či se tam jezdí minimálně, jsou na světě asi tak čtyři: Nová Guinea, Antarktida a některé další velmi okrajové destinace.
Je škoda, že dnes odchází z úřadu ministr Antonín Staněk?Anketa
„Vy o sobě taky píšete, že jste byla velmi poslušná holčička, dokonce jste vystudovala práva a měla rodinu, ale ve třiceti letech jste všeho nechala, a i s dětmi začala cestovat po světě, co vás tak táhlo ven?“ zeptala se moderátorka pořadu.
„Já jsem to měla od malinka v sobě, myslím si, že s tím se člověk rodí, s tou potřebou cestovat, a jsou lidi co mají rádi změnu anebo nemají rádi změnu. Já mám prostě ráda změnu. Jenže to dřív nešlo, pustili vás leda na Balkán, což je v současnosti velmi zajímavá destinace, pak do NDR, do Ruska, a jinak už člověk nikam nesměl, takže v okamžiku, kdy se ta zavíčkovaná země otevřela, tak jsem si řekla, že už nemůžu čekat, je mi 35 let, všeho nechávám a jedu.“ Na poznámku moderátorky, že všeho nemohla nechat, protože má děti, jí odpověděla, že tedy nechala všeho kromě těch dětí. „Cestovat hned a s dětmi, to chtělo hodně odvahy, jak jste to zvládla“ ptala se Drtinová.
„V mém případě byla zásadní výměna partnera, s tím původním by to nešlo a s tím druhým jsem měla pocit, že bych s ním mohla bydlet i na městské skládce, takže i když jsme měli tři malé děti, tak jsme jezdili spolu s nimi a s partnerem stopem, třeba kamionem nebo na pick-upech, hlavně v těch tropických zemích,“ líčila své zážitky cestovatelka. „Já mám pocit, že teď v Evropě to vůbec nejde, protože bychom museli s sebou nosit tři sedačky, což je nepraktické, ale pořád lze stopovat s třemi dětmi v zemích, kde je silný kult rodiny,“ dodala.
„Neměla jste někdy pocit, že to je nezodpovědné či nebezpečné v těch autech s těmi dětmi?“ zeptala se Drtinová. Holcová pobaveně odpověděla, že ne. „Až když děti byly starší a odmítaly s námi jezdit, tak jsme jezdili do oblastí, kde jsme ten pocit, že to nebezpečné je, měli,“ pokračovala. Cestování s dětmi však bylo dle Holcové omezeno školní docházkou. „Dařilo se vyjet na tři měsíce, ale to jsme se museli v té škole domlouvat, žádat ředitelku, inspektora, aby je uvolnili, ale jelikož se děti dobře učily, tak to šlo,“ vysvětlila. Poté dodala, že děti začaly samy cestovat, když synovi bylo 15 let a dceři 14.
Na otázku, kolik zemí procestovali, odpovídá, že sama přesně neví. „Já si nedělám čárky a nepočítám si, kde jsem byla, kde jsem byla nejdál, kde ještě nikdo nebyl. Mně to je úplně jedno,“ dodala. Poté se jí Drtinová zeptala, kde se jí líbilo. Prý se jí líbilo téměř všude, vždy se těšila na návrat domů, ale je pár zemí, kam by již nechtěla. Jako příklad uvádí USA, Japonsko a obecně ty více civilizované země.
Z Japonska měla dokonce stopovací historku: „V Japonsku se stopuje tak, že vám zastaví každé auto a okamžitě vás odveze zpátky na nádraží. V té době, kdy jsme tam byli, autostop nebyl obvyklý dopravní prostředek a měli pocit, že člověk, který stopuje, je v zoufalé nouzi, cizinec, a musí mu pomoct, že vás odveze na nádraží, takže my jsme se probojovali na okraj města a první, kdo nám zastavil, nás promptně odvezl zpátky na nádraží,“ smála se Milena Holcová.
Ráda se vracela ovšem na Srí Lanku. Tam byli dokonce šestkrát. „Když jsme tam jezdili, tak jsme říkala – dávám tomu deset let a bude to turistická destinace, což se bojím, že už se stalo,“ řekla s nostalgií.
Fotogalerie: - ČSSD o rozpočtu
A jaké cestovatelské chyby udělala? Odpověděla, že cestování je série chyb. Řekla, že šla od jedné chyby k druhé, ale člověk by to neměl prý nějak prožívat. „Na každé cestě mě okradli, několikrát, vraceli jsme se zcela oškubáni, v Africe, si myslím, to patří ke koloritu, když tam jedete jako osamělý turista s báglem, tak se jenom dívají, kdy si nebudete ty věci hlídat a okamžitě jste bez nich, takže to nás tak vždycky rozesmutnilo, ale pak si člověk zvykne. Ale zásadní chybu jsme udělali tím, že si předem nestudujeme, kam jedeme, a když jsme jeli do Afghánistánu, tak se vůbec nevědělo, co je Tálibán a my jsme si mysleli, že to prostě bude nepříjemné, prostě nějaké náboženství bude ve hře, ale ono tam šlo o život, no. My jsme opravdu nevěděli, zda se nám odtamtud podaří dostat, protože se odsud nemusíme dostat, že nás kdokoliv z těch Tálibů může zastřelit a nic se nestane, takže tam jsme měli teda strach, tam jsme se probíjeli,“ vykládala své historky z cestování Holcová.
Každopádně jinak je prý nijak nevěznili, spíše zadržovali. Prý se tak dělo velmi často v zemích jako Pákistán, Afghánistán, kdy dle Holcové má člověk pocit toho, že je na nepřátelském území. A i když byla zahalená, tak i to, že se dívala mužům do očí, byl údajně přečin. Avšak odnášel to její muž, který chodil k výslechům, slíbil jim, že ji v soukromí poučí a zbije, a oni byli spokojení. Dále řekla to, že projela kolem deseti islámských zemí, a kromě těchto dvou se cítila všude dobře.
Dále se téma přesunulo ke kontroverznějšímu tématu. „Vy jste taky napsala knihu. Jmenuje se Já nic, já Mohamed, kde popisujete život zakladatele Islámu. Když se o tom bavíme, o těch zemích, které jste zmínila, tak jak jste přišla na to, že takovou knihu by si měli Češi přečíst?“ vyptávala se moderátorka.
„To byl jakýsi vývoj, já jsem přestala psát cestopisy před 10 lety, protože jsem měla pocit, že už jsem vše řekla, nebudu se pořád opakovat, a vadí mi schémata v myšlení, v jakémkoliv. Tady jsem narazila, že my Češi jsme na to experti. Nic o tom nevíme, ale je nám to jasný. Pokusím se toto prolomit a napíšu, pokud možno neutrálně, co to bylo za člověka, proč ten Islám vznikl, jakou to má logiku, proč je to takové, jaké to je, o co mu šlo, zda se mu to povedlo či nepovedlo. Není to žádná propagace Islámu, to je velký omyl, je to portrét člověka, co ovlivnil část lidstva,“ vysvětlila své pohnutky k napsání knihy.
Dále se jí moderátorka ptala na nejrozšířenější mýtus o proroku Mohamedovi a o Islámu. Odpovězeno jí bylo, že mezi nejrozšířenější mýty patří víra Čechů ve spojitost Mohameda a teroristických útoků, to je prý naprostý omyl, s tím by prý nikdy osobně nesouhlasil. Další blud je prý to, že snad byl proti ženám, že je velmi omezoval, ale podle cestovatelky naopak měl téměř feministické sklony. Dle spisovatelky se to však zvrtlo až po jeho smrti, až v momentě, kdy se k moci dostal chalífa Umar. „On byl misogyn, nenáviděl ženy, Mohamed s ním měl problémy, a ten to vzal pevně do rukou. Srovnala bych to s historickou paralelou Marx – Stalin. Mohamed přišel s nějakou ideou, kterou asi viděl, že neprosadí tak úplně lehce, ale pak se k tomu dostal takový temný stín, což se v historii opakuje pořád, zmocní se toho přímo lidské hovado, zapůsobí silou, zvítězí, ale je to úplně jinde, než chtěl ten zakladatel myšlenky,“ nastínila historii Islámu Holcová.
Drtinová se jí poté zeptala, zda není jedno, jaký Mohamed ve skutečnosti byl, když se podíváme na naplňování těch pravidel v některých zemích, kde je kamenování žen či nerovné postavení žen. Na to jí Holcová odpověděla, že asi to je jedno. Dle jejího názoru ta Arábie byla zralá na vznik nějaké nové ideologie a dle ní by k tomu došlo s Mohamedem, či bez něj.
Babiš navrhuje do Evropské komise znovu Věru Jourovou. Co na to říkáte?Anketa
Holcová pak dodává, že jelikož má její generace, generace dětí i vnoučat, obecně v náboženství mezery, tak se moc o něm nedozví, pokud sami nepátrají. Právě proto ji napadlo psát o Mohamedovi. Nyní píše o Buddhovi a snad poté napíše knihu o Ježíšovi, „ale to mám pocit, že je zpracovaný dostatečně,“ dodala. Mohameda si vybrala jako prvního proto, že se o něm ví údajně nejméně.
Následně byla tázána na reakce na knihu v českém prostoru. „Musím říct, že mile mě překvapilo, že přesto, že jsme to poslali na různé české muslimské organizace, tak reakce žádné, čekala jsem nesouhlas, protože to vážně není oslava Mohameda, ale ozvali se křesťané, kteří měli pocit, že tam říkám, což je tedy doložené, že v Bibli je víc nabádání k násilí než v Koránu, ale je potřeba dodat, že jen ve Starém zákoně, což jsem uznala. Nový zákon už ne. Reakce od čtenářů jsou, řekla bych, příznivé. Jsou rádi, že srozumitelnou formou se dozví, jak to vlastně bylo, začíná jim být jasné, kdo jsou šíité a kdo jsou sunnité, udělají si v tom jasno.“
„Teď už moc necestujete?“ zeptala se jí moderátorka. „Ale jo,“ se smíchem jí odpověděla Holcová. Prý se jí zeptala na to kvůli tomu, že napsala na svůj web, že již nevidí smysl v cestování do dalekých zemí. „Já bych řekla, že jak člověk stárne a nemá potřebu si pořád něco dokazovat... V cestování nejde o množství, ale hlavně o tu schopnost vnímat, a když to máte dobře nastavené, tak to, co zažijete ve světě, můžete zažít v jednom městě, vlastně to vše, když vám jde o lidi. Já jsem po čase zjistila, že narážím neustále na ty stejné typy lidí, kdekoliv jsem,“ zakončila rozhovor na DVTV cestovatelka Holcová.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: tle
