„Ta doba, kdy se nehrálo nebo kdy se neučilo, tak ta doba byla strašně dlouhá. Já osobně prožívám velmi těžké období v té reintegraci. Pokoušel jsem se pracovat v lese jako lesní dělník, dělal jsem věci, které byly potřeba, poněvadž chyběly kádry, nebyli tady dělníci ze zahraničí, a tak jsem chtěl nějakým způsobem prospět tím, že je nahradím. Vrátil jsem se po půl roce, do školy jsem se vrátil už o trošku dřív, protože studenti, aby splnili všechny požadavky, které na ně jsou, bavím se o DAMU, tak se zahájilo už v srpnu,“ poznamenal Vetchý, jak přežil předchozí koronavirové období. Návrat podle něj byl šílený. Od doby vynucené přestávky hrál dvakrát. 

„Měl jsem strašný nervy. Protože upřímně řečeno, když půl roku ten mozek necizelujete tímto způsobem, abyste si uchoval znalost textů a abyste o tom přemýšlel, jste musel úplně odpojit, aby vás to nějak netrýznilo, přišel jste o okruh těch nejbližších lidí, s kterýma jste strávil třeba 20 let, takže z tohohle důvodu, z tohohle důvodu to bylo složitý, ten návrat na to jeviště,“ dodal.