Když se v Česku rozpoutala slovní bitva o přijetí padesáti syrských válečných sirotků z některého z uprchlických táborů, Thomas Kulidakis byl prý zrovna uprostřed vyřizování náležitostí k návštěvě jednoho takového tábora. Dospěl k závěru, že europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL) přišla s dobrým úmyslem pomoct dětem. Jen neměla svůj plán promyšlený. Český premiér Andrej Babiš (ANO) této skutečnosti využil a její nápad rozcupoval. „Ve svém nacvičeném postoji ‚ani jednoho migranta‘ evidentně zapomněl, že mluví o dětech,“ napsal Kulidakis.

• Celý komentář naleznete zde.

„Za prvé, v Řecku se podle aktuální statistiky řecké vlády nachází 3 280 nezletilých bez doprovodu. Z nich 430 žije na ulici, 306 je v táborech obklopených dospělými, které vůbec neznají. Podle definice jde o nedospělé, kteří jsou prostě sami. Tudíž nejsou ani se vzdálenými příbuznými, ani s jinými blízkými. Zdali jsou sirotky, to se de iure neposuzuje, protože podle definice to není potřeba,“ pokračoval publicista.

Jde zkrátka o děti, které potřebují pomoc. A Řecku by pomohlo, kdyby alespoň část těchto dětí mohlo přesunout do jiné země, protože v zemi stojí školy i nemocnice, které se o děti starají, ale jsou přetížené. V Jordánsku, Libanonu a v dalších zemích Blízkého východu školy a nemocnice u táborů často nestojí, tam má smysl dětem pomáhat na místě, jak to neustále opakuje předseda vlády Babiš. Ale v Řecku tento nápad v podstatě nic neznamená. V Řecku už školy jsou.