Český vědec, 50 let v Kanadě: Ne Vánoce, ale „sezónní svátky“. Alláh mě vzal za ruku a přivedl sem, řekl migrant, ale odmítá podat ruku ženě. A další příhody s islámem

01.12.2017 4:42

PŘÍBĚH Je zajímavé, že muslimové opouštějí svou společnost z různých důvodů, které se jim nelíbí, ale vyžadují, aby hostitelská společnost přijala jejich zákon šaría a jiné zvyky, a tedy vlastně vytvořila podmínky, kvůli nimž oni sami opustili svoje rodné písky. To říká vědec Miloš Kaláb, jenž od roku 1966 žije v Kanadě. Zajímavě líčí i příhodu s muslimským kolegou, který odmítl podat ruku šéfové.

Český vědec, 50 let v Kanadě: Ne Vánoce, ale „sezónní svátky“. Alláh mě vzal za ruku a přivedl sem, řekl migrant, ale odmítá podat ruku ženě. A další příhody s islámem
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Obrovský pavouk před národní galerií v Ottawě

„Mnohem dříve, než jsem stanul s jedním zvlášť militantním muslimem tváří v tvář, jsem četl v ottawských novinách o místních školách, které chystaly vánoční besídky s betlémem a koledami a potom dostávaly stížnosti, že se jich pro své náboženské přesvědčení nemohou zúčastnit muslimské děti. Aby se necítily odstrčené, byly raději besídky zrušeny. Aby se necítili přehlíženi muslimové jako zákazníci, přestaly se tisknout vánoční reklamy a pohlednice s přáním ‚Veselých Vánoc‘ a místo toho oslavujeme ‚sezónní svátky‘ nebo ‚sváteční sezónu‘. V potravinářských obchodech začalo přibývat arabských potravin a trh se obohacoval, ale pozastavuji se nad označením masných výrobků výrazem ‚halal‘, což poněkud odpovídá judaistickému ‚košer‘. Znamená to, že zvíře bylo zabito rituálním způsobem. Kanadské i evropské zákony sice nařizují, aby byla zvířata na jatkách před poražením omráčena, a tak bylo sníženo jejich utrpení, jenže pro náboženské přesvědčení muslimů byla udělána výjimka. Dánsko, Norsko, Švédsko, Island a Švýcarsko ale výjimky údajně muslimům neposkytují,“ říká Miloš Kaláb, jenž žije a pracuje jako chemik specializující se na potravinářský průmysl přes padesát let v Kanadě. Nyní v hlavním městě Ottawa. Ohledně islámu se nebojí říkat i politicky nekorektní pravdy.



Neústupný Pakistánec

Domnívá se, že i islám je rozpínavé náboženství. „Vyšel ze stejných kořenů jako judaismus a křesťanství, takže přestoupit na tuto víru bylo pro tamní obyvatele snadné. Na Středním východě, kde vznikl, využil politických nepokojů v Byzantské i Perské říši. Po řadě válek, které skončily vyčerpáním obou protivníků v roce 627, si muslimové, vedení chalífou Abu Bakrem, podmanili oblast dnešního Iráku, nedlouho poté i oblast dnešní Sýrie a potom k nim přidali severní Afriku. Pro takovou rozpínavost potřebovali armádu, a tedy peníze na ni. Tím, že chalífové zatížili daněmi nemuslimské obyvatelstvo, přiměli je k tomu, aby přestoupilo na islám. Kromě toho obratně zahrnovali místní zvyky do své vlády, a ovládané obyvatelstvo se tedy příliš necítilo jako poražené,“ rozvádí.

Do přímého osobního styku s islámem se dostal před několika roky v souvislosti s rostoucím přistěhovalectvím z Blízkého a Středního východu. Jednoho dne se setkal s mladým vědeckým pracovníkem, který jej překvapil hned první otázkou, zdali je bohatý? „Viděli jsme se poprvé a on se neptal na to, co dělám, ale zdali jsem bohatý? Odpověděl jsem mu, že nejsem, a ihned se zeptal, je-li snad bohatý on. Asi to čekal, aby se mohl pochlubit, jaké latifundie jeho rodina v Páki­stánu vlastní. Nejsem politicky korektní, tak mě zajímalo, proč přišel do Kanady, kde jako vědec nezbohatne. ‚V Pákistánu bude zle, tak chci odstěhovat děti do země, kde by se mohly mít lépe,“ odvětil. Před časem ho totiž Alláh vzal za ruku a můj nový známý mi hned názorně ukázal, jak ho Alláh chytil a zavedl na kanadské vyslanectví, aby požádal o přestěhování. Poté, co ho tedy Alláh dostal do stavu místních vědeckých pracovníků, nastal problém, když mu ředitelka ústavu podala ruku. U vousu Mohamedova, tu on jako muslimský muž nemohl v žádném případě přijmout, protože i když to je ředitelka a má doktorát, je to ‚pouze žena‘ a on se nesmí ušpinit tím dotekem. Ptal se mě na radu, co má udělat. Doporučil jsem mu, aby se choval jako všichni slušní kanadští muži a ruku paní ředitelky přijal, nebo aby se vrátil do Pákistánu. Prý pro něho nepřichází do úvahy žádná alternativa. Byl u toho kanadský kolega, který prý měl z mé odpovědi radost. Sám by si ji nedovolil vyslovit, ale jakožto emigrantovi by mi to podle jeho názoru asi prošlo.“



O několik roků později se s ním setkal znova a ptal se ho, zdali si už na podávání rukou s paní ředitelkou zvykl. „Ne,“ odpověděl Pákistánec a dodal, že bere svou víru vážně a dotykem se ženami se nešpiní – zakázal to prý Prorok. „Takže jednáte velice neslušně,“ opáčil mu a on ukázal, že paní ředitelce salutuje dvěma prsty k čelu, asi jako se zdravili dávní pražští Pepíci pozdravem „Tě pic“. „Na té situaci je ještě jedna zvláštnost, a to že tohoto muže zavedl Alláh do Kanady, a nikoliv do nějaké prosperující muslimské země, kde by to měl se svou vírou a svými zvyky snadnější. Je vůbec zajímavé, že tito lidé opouštějí svou společnost z různých důvodů, které se jim nelíbí, ale vyžadují, aby hostitelská společnost přijala jejich zákon šaría a jiné zvyky, a tedy vlastně vytvořila podmínky, kvůli nimž oni sami opustili svoje rodné písky. Čtení o dějinách islámu mi ale ukázalo, že jejich víra je neměnná a Korán platí, jen když je v arabštině, takže se tomuto jazyku museli naučit všichni vyznavači této svaté knihy,“ diví se.

Hříchy křesťanství

Popravdě přiznává, že není odborníkem na žádné náboženství, je chemik. Nicméně je se třeba ke všemu postavit objektivně, a proto rozebírá i křesťanství: „Je přece známo, že i křesťanství je velice rozpínavým náboženstvím. Vždyť je najdeme téměř všude na světě, jak je misionáři šířili nejen slovem Božím, ale také, a to především, ohněm a mečem. Ještě v minulém století bylo šířeno násilím i v Kanadě mezi domorodým obyvatelstvem, dnes nazývaným ‚první národy‘. Děti byly vládou odebírány rodičům a odesílány do internátních, takzvaných rezidenčních škol. Tam byly tvrdě trestány za porušování disciplíny včetně zákazu používat své mateřské jazyky.“

„Soudní procesy s církvemi a jednotlivými učiteli, pokud ještě žijí, probíhají dodnes. Poslední školy byly zrušeny teprve v roce 1996. Celkem jimi prošlo na 150 000 domorodých dětí. Asi 20 000 jich bylo násilím adoptováno bílými rodinami a asi 6 000 jich zahynulo. V roce 2008 se ‚prvním národům‘ omluvil kanadský ministerský předseda Stephen Harper za odnárodňování, náboženskou indoktrinaci a navíc za sexuální zneužívání dětí. Koncem listopadu 2017 se veřejně omlouval prvním národům na Newfoundlandu a Labradoru za tytéž zločiny nynější ministerský předseda Justin Trudeau,“ pokračuje.

http://www.thecanadianencyclopedia.ca/en/article/residential-schools/

„Sotva jsem přiletěl do Kanady jako stážista, už mě lákali mormoni. Ihned jsem souhlasil, ale když jsem označil polygamii jako skvělou věc, okamžitě mě opustili, ale za to déle než půl roku pravidelně navštěvovali a přesvědčovali mého pražského kolegu, který neznalý situace je nechtěl nezdvořile odmítnout. Po nastoupení do práce se na mě soustředil můj vedoucí skupiny a pravidelně mě lákal do Ottawské obce muslimské, kde prý v ‚radě starších‘ už zasedal jeden Čech. Po mé reakci na tu zprávu dalšího přesvědčování zanechal. U mikroskopu na mně ale tím usilovněji začala pracovat svědkyně Jehovova. To mě přivedlo k tomu, že jsem škrtnul „katolického vyznání‘ ve svém životopisu a stal se podporovatelem státních škol místo katolických,“ doplňuje.

Zamyšlení nad Warnerem

Všem doporučuje rozbor práva šaría od známého autora knih o vlastní interpretaci Koránu Billa Warnera, který jasně říká, že Kanaďané na politické debaty nejsou: „O panu Warnerovi vím z ParlamentníchListů.cz a z internetu. Jenže zde se nikdo o politice nebaví, podobně jako se nebaví o náboženství ani o platech, ba ani o zdravotním stavu, protože to jsou riskantní náměty. Předmětem diskusí je počasí, sport, zejména hokej, americký fotbal a golf, pohyb na burze, novinky v automobilismu a v informačních technologiích, především televizorech. V Ottawě jsou jen jedny noviny, The Ottawa Citizen, kde se většina zpráv týká místních dopravních a stavebních nehod, vražd, požárů, sexuálního obtěžování, krádeží a soudních případů. Navíc se rozebírá situace na městském úřadu, nekonečně dlouho se táhnoucí stavba lehké kolejové dopravy, zoufalá situace v takzvaných domovech pro staré lidi a politická situace ve vládnoucí Liberální straně, zejména rozpor mezi tím, co slibovala před volbami a co uskutečnila. I to je zoufalé. Kromě vládnoucí strany jsou už jen další dvě v opozici, a tak se o nich nedozvídáme téměř nic.“

Mezinárodní zprávy jsou prý často přeloženy z amerického tisku. Před několika dny rozvířil zájem veřejnosti nový zákon v Quebeku, který požaduje, aby ženy, které jsou zvyklé zahalovat si tvář, ji při jednání s provinčními úřady odhalily. Anglofonní Kanaďané psali do novin proti zavádění nesvobody a několik bílých Kanaďanek si provokativně nasadilo nikáby, aby demonstrovaly za svobodu náboženství. Jedna muslimka ale vysvětlovala, že ne všechny muslimské ženy jsou se svým „oděvním kódem“ spokojeny.

Riskantní diskuse

„Snad bych ale mohl vysvětlit, proč jsou některé náměty diskuse riskantní. Na to jsem byl upozorněn hned po příchodu do Kanady jedním přistěhovalcem z Nizozemska. ‚Vedoucí státní politiky včetně ministerského předsedy se nemusíte bát kritizovat, protože většina Kanaďanů má patrně podobné názory jako vy. Dávejte si ale veliký pozor na to, co říkáte o svých nadřízených, protože byste mohl přijít o práci a ze svého dosavadního postavení klesnout do situace bezdomovce. Nebavte se ani o náboženství, lidé jsou na to velice citliví a nevíte, kdo všechno by se mohl dozvědět o vašich případně kacířských, nebo naopak bigotních názorech. Samozřejmě se nikomu nesvěřujte s výškou svého platu, čili si ani nestěžujte na nízký, ani se nechlubte vysokým. A nakonec, ať se cítíte sebemizerněji a třeba se léčíte na vážnou chorobu, v práci o tom nemluvte, mohl byste vzbudit dojem, že na svou práci nestačíte nebo brzy nebudete stačit a mohl byste o ni přijít, ani byste nevěděl, jak a proč.‘“ podotýká.

Fotogalerie:Kanadská panoramata - Kanadská panoramata

Javorový list vlající nad druhým největším kanadsk...
Toronto je s necelými třemi miliony obyvatel prý n...
Jeho panorama s CN Towerem je úctyhodné
Mateřinka na procházce po městě
Dělníci opravující kanalizaci
Jedno z panoramat města Hamilton, kde žije část če...


„Tyto rady jsem pochopitelně dostal desetiletí před příchodem Facebooku, Twitteru a jiných sociálních sítí, jejichž možný vliv na zaměstnání je dnes už známý i v České republice. Potvrdil jsem si odpor k diskusi o ‚choulostivých‘ záležitostech před několika dny, kdy jsem před mnohem mladšími spolupracovníky nadhodil jako zajímavost skutečnost, že správný muslimský muž odmítne ruku, kterou mu podává jeho nadřízená. Okamžitě mou poznámku zamluvili. Zažil jsem i rozhlížení se na všechny strany, když se kritizovalo zavádění dvojjazyčnosti – úplně jako v Československu, když se tam vedly protistátní řeči. Úzkostné obavy z následků politicky nekorektního chování, pro něž je v České republice dosti neslušný výraz, jsou zřejmě vlastní lidem i v jiných – skrz naskrz demokratických – zemích,“ doplňuje.

Síla v žádném případě

Právě Bill Warner v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz řekl, že na islamisty platí jen síla. Vtrhnout do země, vše zničit a varovat, že příště bude ještě hůř. „Absolutně nesouhlasím. Je vidět, že jde o Američana – ti už asi mají intervence v cizích zemích v krvi nebo v genech, a proto je dnes na světě tolik problémů. Ta síla, o které pan Warner mluvil, by se měla použít k tomu, aby zabránila islámské kolonizaci nemuslimských zemí. Až do dnešní ‚vykloubené‘ doby suverénní státy rozhodovaly o tom, koho na své území vpustí a za jakých podmínek jim dovolí se ve své zemi usadit. Vtrhnout na jejich území a ničit jejich životy a majetek je předně barbarské a zadruhé to vyvolává nenávist a touhu po odplatě. Vy byste se snad cítil bezpečněji ve státě, který by posílal své bojové drony a vojáky do muslimských zemí stovky kilometrů vzdálených od České republiky? To přece udělal George W. Bush a následky jeho ‚hrdinství‘ zná celý svět,“ vysvětluje.

„Mohl bych se zeptat, proč by měli vojáci nasazovat své životy tam, kde politici nedokážou zemi uchránit před nechtěným přistěhovalectvím? A přidat otázku, jak se takový tvrdý stát bude vyrovnávat s hrozbou terorismu? Přece je v civilizované společnosti logičtější podporovat své pohraničníky, než vysílat expediční sbory. A nerušit vánoční besídky, nepovolovat jatka na výrobu masa ‚halal‘. Zastávám totiž názor, že ani zvířata nejsou němé tváře, i když nejsem vegan. Souhlasím s tím, abychom se k nim chovali jako k živým tvorům. Mimochodem, jedna americká veterinářka navrhla dopravu zvířat na jatka takovým způsobem, aby do poslední chvíle před omráčením netušila, že jdou na smrt. Jakožto naprosto nejúčinnější trest proti agresivním muslimským státům navrhuji hospodářské sankce. Zákaz vývozu ropy je ochromí podobně, jako Západ ochromuje Rusko,“ hovoří dál.

„Islám je velice nebezpečný tím, že slibuje všem bojovníkům, kteří padnou ‚mučednickou‘ smrtí z rukou nepřátelského muže – ale ne ženy – cestu do nebe a do náručí tuctu dívek. Terorističtí sebevrazi, kteří se těší na svou vlastní smrt jsou zvláštním jevem právě vinou učení svého náboženství, tedy islámu. Zatímco islám vybízí k zabíjení nepřátel, jiná náboženství hlásají lásku – milujte bližního svého jako sebe samého – a když vás někdo udeří do tváře, nastavte mu i tu druhou. Kam by to ale vedlo? Proto rozhodně nesouhlasím ani s francouzským akademikem a autorem několika publikací Christianem de Molinerem, který podle ParlamentníchListů.cz navrhuje umožnit muslimům žít podle zákonu šaría. Obyčejně čteme jen ten název, ale málokdo si četl zákonitosti toho pojmu, přestože je pro nemuslimy přístupný i v češtině,“ dodává.

O neradostném vývoji

„Na rozdíl od muslimských mužů, kteří chodí oblečeni podobně jako všichni Kanaďané, ale pěstují si černé vousy, jsou na první pohled patrné muslimské ženy. Starší chodí nakupovat ve dvojicích nebo trojicích a oblečeny jsou do dlouhých abájí se šátky hijab na hlavách. Občas se vyskytnou s obličejem zahaleným nikábem. Ostatně na to jsou zvyklí občané českých Teplic, jak jsem viděl na internetu. Mladé muslimky, které jsou zaměstnané, je stále častěji vidět v lékárnách a u pokladen obchodů. I ty, které se narodily v Kanadě, nosí šátek hijab. Jsou ale mezi nimi i ty, které by se chtěly přizpůsobit zdejšímu životu, mluvit se spolužáky, chodit na schůzky, na koncerty i tančit, oblékat se jako jiné Kanaďanky a nepátrat úzkostlivě, jestli nemají na talíři přísně zakázané vepřové. O třech dcerách Shafiových a jejich tetě, které na to doplatily v roce 2009 svými životy, se píše podrobně ve Wikipedii. Byly zavražděny svými rodiči a bratrem. ‚Teta‘ byla první manželka vraha, která neporodila žádné dítě a byla nahrazena druhou ženou a prohlášena za ‚tetu‘, protože Kanada nedovoluje bigamii. Všichni tři vrazi byli odsouzeni podle kanadských zákonů k doživotnímu vězení s možností být propuštěni z vězení až po pětadvaceti letech. Až tam zavedla nepřizpůsobivost afghánskou rodinu. Podle zákona šaría by bezpochyby byly naopak ke tvrdým trestům odsouzeny všechny oběti. Tak by si to přál pan Christian de Moliner ve Francii,“ podotýká.

„Závěrem bych řekl, že nevidím dnešní mísení lidí jako harmonický vývoj vylepšeného lidstva, ale jako počátek nepříjemných nevraživostí, a to proto, že život znamená boj o přežití. Jak obludné je myšlení politiků, kteří si dovolují požadovat po občanech své země, aby se přizpůsobili přistěhovalcům místo toho, aby vyžadovali přizpůsobení se po těch přistěhovalcích. Boj o přežití se bude zostřovat tak, jak bude i nadále přibývat na Zemi obyvatel a obyvatelná rozloha se bude zmenšovat vlivem klimatických změn, například vzestupem mořské hladiny táním ledovců. Většina lidí, a zejména politiků, nechápe, že je Země velkou miskou se živinami, kterou spotřebovává rostoucí počet živých tvorů, jimž k jejich technickému způsobu života nestačí energie dodávaná sluncem, čili potrava, ale spotřebovávají a rozptylují nerostná ložiska,“ končí vědec Miloš Kaláb s tím, že jde o názory člověka, který ve svých deseti letech zažil okupaci Česko­slovenska nacisty, žil za různých režimů ve dvou zemích, odcházel do penze sedm let před teroristickým útokem na Světové obchodní středisko v New Yorku a sleduje vývoj na Zemi vlastníma očima už osmaosmdesát let.
 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jan Rychetský

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

VIDEO Eva Holubová a TOP 09 na jednom pódiu. Rána Zemanovi. Chvalozpěv na Milion chvilek. Ale i Havel a slova o migraci

21:15 VIDEO Eva Holubová a TOP 09 na jednom pódiu. Rána Zemanovi. Chvalozpěv na Milion chvilek. Ale i Havel a slova o migraci

TOP 09 se rozhodla uspořádat předvánoční talk show europoslance Luďka Niedermayera s herečkou Evou H…