Čtyřicet let v politice. Miroslav Šlouf, muž, kterému přičítali mnohé

16. 2. 2018 18:42

Po dlouhé těžké nemoci dnes odpoledne zemřel Miroslav Šlouf. Šlouf byl blízký spolupracovník Miloše Zemana v časech kdy předsedal ČSSD a vládě, pomohl mu i při první přímé volbě na Pražský hrad. Později se rozešli. Šlouf za sebou mimo jiné zanechal pozoruhodné vzpomínky na čtyřicet let a několik režimů v české politice.

Čtyřicet let v politice. Miroslav Šlouf, muž, kterému přičítali mnohé
Foto: Hans Štembera
Popisek: Miroslav Šlouf

Šlouf působil od poloviny 70. let v KSČ, ze strany vystoupil v létě 1991. V politice se začal angažovat v roce 1974. Byl předsedou Českého ústředního výboru SSM a místopředsedou ÚV SSM, předsedou národního výboru Prahy 7 a v letech 1981 až 1992 byl poslancem České národní rady, od února do června 1990 byl jejím místopředsedou.

Později vstoupil do ČSSD a stal se poradcem předsedy Miloše Zemana. Počátkem roku 2008 byl jedním ze zakladatelů sdružení Přátelé Miloše Zemana, které si stanovilo za cíl vrátit Zemana do politického života. Stál později za vznikem Strany práv občanů i za některými volebními úspěchy Zemana. Po prezidentské volbě 2013 ale jejich přátelství skončilo. Šloufovo jméno figurovalo v minulosti v několika kontroverzních kauzách a Miloš Zeman mu to měl vytknout. V posledních letech se Šlouf veřejného života neúčastnil.

Miroslav Šlouf býval hodně mediálně propíranou osobou. Novináři mu věnovali pozornost v době, kdy se pohyboval po boku premiéra Miloše Zemana. Stál také za první vítěznou volbou Miloše Zemana na Hrad. Jenže pak se cosi změnilo...

Šloufa podle některých názorů od Miloše Zemana odstřihli dnešní kancléř Vratislav Mynář a poradce Martin Nejedlý. Tyto pány přitom Šlouf k Miloši Zemanovi přivedl. Pak se vztahy zhoršily natolik, že před rokem však prý měl Šlouf nabízet pomocnou ruku Jiřímu Drahošovi, kdy chtěl udělat vše pro to, aby Miloše Zemana sesadil z pomyslného trůnu.

„Když jsem si se svými nejbližšími přáteli položil otázku, jestli vůbec někomu pomoci, napadl nás Jiří Drahoš. Vážíme si ho, myslíme, že je to člověk, který o společnosti něco ví, je vzdělaný. Pokud bude kandidovat, rád bych mu přinejmenším svými zkušenostmi a politickým know-how pomohl. Určitě bych nepomáhal těm, kteří jsou na Hradě dnes,“ líčil tehdy Šlouf. „Nejsem si jist, jestli to dopadne. Zatím jsme spolu s panem Drahošem nehovořili. Nevyjádřil se ani ke své kandidatuře, takže prozatím nikdo neví, jak to všechno bude. Pokud ale bude zájem, spolupráci s ním nevylučuji,“ dodal. Profesor Jiří Drahoš však Šloufovu nabídku, jež se k němu dostala přes prostředníka, důrazně odmítl. Se samotným Šloufem se prý ani nesešel.

  • Původní text ZDE.

Miroslav Šlouf býval dlouhé roky „pravou rukou“ Miloše Zemana. Od roku 1994, kdy bývalý svazácký funkcionář, komunální politik a poslanec (dotáhl to až na místopředsedu českého parlamentu) vstoupil do ČSSD, vedl jeho sekretariát. Právě on měl vymyslet dnes již legendární autobusovou kampaň před volbami v roce 1996, která z ČSSD udělala druhou nejsilnější stranu v zemi a z Miloše Zemana asi nejvlivnějšího předsedu Poslanecké sněmovny v historii.

V roce 2015 Šlouf v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vzpomínal, že Zemanovi vskutku pomáhal, ale že by souhlasil se vším, co se na Hradě děje, to ne. „Je to v neprospěch naší země, domnívám se,“ řekl tehdy lobbista. Posteskl si pak nad tím, že tak špatné vztahy mezi lidmi, jaké panují nyní, zatím – navzdory své dlouholeté praxi – nezažil. „Každý sleduje jen své vlastní zájmy, na nikoho se nedá spolehnout,“ poznamenal. Nutno dodat, že po vývoji, který nastal v závěru předvolební kampaně Miloše Zemana a po ukončení jejich dlouholetých vztahů, se dala takováto poznámka zřejmě očekávat. Miroslav Šlouf totiž začal pracovat s Milošem Zemanem v roce 1993. To, že jejich spolupráce skončila na naprosto mrtvém bodě, bylo pro českou veřejnost nečekaným vyústěním jejich vztahů. Přesto na určitá období vzpomínal Šlouf rád.

„Při předvolebních kampaních rozhoduje to, kolik kdo udělá chyb a jakých chyb. Musím říci, že Miloš Zeman dříve ty chyby nedělal, na rozdíl od jiných období… Proto se mohl těšit takovému úspěchu,“ uvedl Miroslav Šlouf. Připustil pak i to, že Zeman disponoval neobyčejnými lidskými vlastnostmi – pokud dostal k dispozici během cesty na určité místo několik dat a údajů – byl schopný si naprosto přesně po přečtení většinu z nich zapamatovat a ve svém projevu je uvést.

S Milošem Zemanem se prý poprvé setkal v době, kdy se řešil název naší republiky, tedy hned na začátku 90. let. „Byly to vzrušené doby pár týdnů po revoluci, kdy si někteří borci, snažící se ze všech sil o rozložení státu, mysleli, že se jim to podaří skrz název republiky. Od začátku totiž bylo zřejmé, že řada velmi vlivných slovenských politiků je pevně rozhodnuta stát rozdělit. A jen úplní blázni to zarputile odmítali vidět,“ konstatoval Šlouf.

  • Původní text ZDE.

Miroslav Šlouf také v roce 2014 vydal knihu o tom, jak se dobývá Hrad. Pojednává o Miloši Zemanovi a jeho cestě na Hrad. „Bez nejmenší falešné skromnosti říkám, že jsem sociální demokracii dopomohl k obrovskému úspěchu. Levici jsem poté pomohl, když jsem jí vytáhl člověka až na Hrad. Vždy mi však bylo záhadou, že ať jsem dělal cokoli dobrého, ať jakýkoli kolektiv díky mé pomoci nebo radám zaznamenal jakýkoli úspěch, vždy se neomylně našla skupina lidí, která zakrátko po úspěchu vystoupila proti mně a dělala vše pro to, aby se mě zbavila,“ podotýkal tehdy v souvislosti s vydáním knihy Šlouf. A připomněl konkrétní mezníky v jeho životě.

V knize jsou k nalezení také kapitoly a příběhy o autobusu Zemák, jejž Šlouf vymyslel před volbami v roce 1996. 

  • Původní text ZDE.

Zavzpomínal na celou svou politickou kariéru, jejíž významná část se odehrála už před listopadem 1989. Vzpomínal například na své působení v čele Obvodního národního výboru Prahy 7. Vzpomínal zejména na období Gorbačovovy vlády ve druhé polovině osmdesátých let. „Musím říct, že jsme dosud nedokázali docenit Gorbačova v tom smyslu, že dokázal prohrát třetí světovou válku bez války. Proto mě ta změna sama neznepokojovala. Měl jsem obavy spíše z průvodních jevů, které se objevily třeba v listopadu a prosinci 1989. Praha totiž přestala být někým řízena, a to mohlo mít velice neblahé důsledky. Na některých místech přestaly fungovat služby, přestával se péct chleba, vázl rozvoz do obchodů. Samotný Národní výbor hlavního města Prahy přestával úplně fungovat, takže jsme to za něj museli převzít v obvodech. Byly to krajně hektické doby,“ vzpomínal.

Na tuto dobu vzpomínal bez sentimentu: „Minulý režim byl vyhraněný. Jenže málo lidí si už uvědomuje, že existoval též ve vyhraněné době. Dokonce v ostře politicky vyhraněné době. Dva nepřátelské tábory soupeřily o nějaké ideály a nakonec jeden z těch táborů prohrál. Dnes se ukazuje, že prohrál zejména ekonomicky, ale že jinak – v ostatních oblastech – prohrát nemusel a neměl. Nemíním v žádném případě obhajovat zlé věci, které se staly. Jakékoli hodnocení režimů – ať už minulého nebo současného – by se ale mělo dělat komplexně,“ doporučoval.

V knize tehdy také obsáhle zhodnotil osobnost Miloše Zemana, kterého poznal asi lépe než drtivá většina ostatních. Napsal o něm, že Zemana ovlivňuje řada jeho negativních vlastností a jeho úspěch závisí na tom, jak je jeho okolí dokáže tlumit. Zejména je to prý Zemanova náladovost. „Ta se postupem času stále zhoršuje. Zeman tak dokáže změnit náladu neuvěřitelně rychle a kvůli stále banálnějším pohnutkám. Dále je to pak urputná zatvrzelost, se kterou lpí na některých omylech, a to dokonce i poté, když se přesvědčí, že to omyly jsou. Před lety, ještě jako předseda Sněmovny nebo premiér, byl schopen uznat, když se zmýlil. Nedělal to samozřejmě rád a rozhodně ne veřejně, ale uměl to. Pak ho však tato schopnost začala opouštět, až ho opustila prakticky úplně. A poslední z těch sebezničujících vlastností je velmi nízká, prakticky nulová, sociální inteligence. Ano, je to pozoruhodná vlastnost právě u nejúspěšnějšího novodobého sociálního demokrata. A zhoršuje se s věkem. Kdykoli byly tyto vlastnosti utlumeny a drženy na uzdě, byl to spolupracovník k nezaplacení. Inteligentní, bystrý, sice vždy náročný, ale velmi dobrý šéf. A kdysi navíc i chlap s velkým srdcem, který dokázal své spolupracovníky ocenit. Znovu připomínám, že to platilo většinou, kromě chvil, kdy v něm převládly ty tři zmíněné špatné vlastnosti. Jsem přesvědčen, že tyto vlastnosti se v něm začaly asi více projevovat až po kruté zradě, kdy ho nehorázně podrazili vlastní lidé. Navíc lidé, kterým on dopomohl na místa, kde právě byli.“

V roce 2015 se také Miroslav Šlouf  přiznal, že má vážné zdravotní problémy. Nyní jej nemoc několik měsíců před sedmdesátými narozeninami dostala.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: vef

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Proč Zeman otevírá po návštěvě nemocnice debatu o svém nástupci? Komentátor Pečinka přichází s tímto tvrzením

21:31 Proč Zeman otevírá po návštěvě nemocnice debatu o svém nástupci? Komentátor Pečinka přichází s tímto tvrzením

Hostem v pořadu Štrunc! žurnalisty Pavla Štrunce na serveru Info.cz byl komentátor týdeníku Reflex B…