Ve chvíli, kdy si povídal s Martinou Kociánovou, byl prý zrovna „v procesu“. Od roku 1989 prý věřil, přes různé výchylky a výkyvy, v princip demokracie. Ještě vloni na podzim prý věřil, že odchodem Zemana a Babiše na smetiště dějin se vše obrátí v dobro.

„Já jsem byl voličem jednoho z těch uskupení s tím, že jsem volil trojkoalici – a zase jsem dostal přes prsty,“ popisoval.

Takže právě teď přemýšlí nad tím, že něco zásadně špatného a překonaného je s celým typem politického systému. Kvůli tomu je prý v současnosti ve zvláštní pozici, kdy jej nezvou na protivládní demonstrace, ale už ani do České televize.

„Asi bych tuhle část odpovědi zakončil slovy, že se ve mně míchá zklamání, konečně přiznání sobě samému, že tenhle systém je, zdá se, skoro nereformovatelný, a zároveň obrovská touha a naděje, pardon, že to řeknu, po lepších zítřcích. Já jsem skutečně hluboce přesvědčen, že my, jako lidské bytosti, nejsme naprogramováni ke zlu, ke korupci, k nějakým bizarnostem, ale že jsme naprogramováni ke spolupráci. Že jsme naprogramováni a nakódováni vnitřně pro touhu po morálce, spravedlnosti. A tak jde tedy o to, abychom dokázali společně dát dohromady buď systém, nebo vyzdvihnout lidi, kteří se nestačili zničit, pomrvit průchodem pokřivenými politickými stranami,“ zamyslel se.