Radnice Prahy 6 sochu Koněva, který se podílel na osvobození Prahy od nacistů, ale i krvavého potlačení protikomunistického povstání v Maďarsku, dala odstranit minulý pátek a chce ji umístit do muzea. Co si o tom myslíte?
Zeman by si přál, aby vládní koalice ANO a ČSSD pokračovala i po volbách. Souhlasíte?Anketa
To, že neví, že I. S. Koněv osvobodil Osvětim, dobýval Němci obsazené části dnešní Polské republiky, byl jedním z velitelů Berlínské operace a nakonec reagoval na zoufalé výzvy pražských povstalců a organizoval nepředpokládaný útok ve směru Labe-Vltava, bychom neměli u člověka tak angažovaného v zahraniční politice ČR přehlížet.
Pokud neví, jak probíhalo „protikomunistické povstání v Budapešti“, doporučil bych mu téměř encyklopedické zpracování Dějin Uher a Maďarska v datech prof. Richarda Pražáka (2010) a tam se na ss. 345-350 seznámit se základní nekomentovanou faktografií událostí roku 1956. Včetně toho, co to bylo tzv. neutrální stanovisko vlády Spojených států a velení NATO. A na druhé straně propaganda rozhlasové stanice Svobodná Evropa, jež ještě ve dnech porážky povstání a vzniku nového režimu vyzývala občany Maďarska k hrdinnému, ale sebevražednému odporu národa, který v letech druhé světové války bojoval proti Rudé armádě na východní frontě od 22. června 1941.
Mohl by si ušetřit starosti v budoucích letech nejen on, ale i jeho 32 kolegů na obvodním zastupitelstvu v Praze 6.
Trestní stíhání, kterým Vyšetřovací výbor Ruské federace reagoval koncem týdne na odstranění sochy maršála Koněva v Praze, je podle prezidenta Miloše Zemana kontraproduktivním vměšováním se do cizích záležitostí. Odsunutí sochy má ale Zeman za hloupé a směšné. Také mu přijde komické s ohledem na dobu, která uplynula od pádu minulého režimu. V pořadu televize Prima dnes přirovnal počínání zastupitelstva Prahy 6, které o přesunutí sochy rozhodlo, k obrazoborectví. Váš komentář?
Obrazoborectví a zejména stavění a bourání pomníků patří tak trochu k českému a česko-slovenskému politickému folkloru. Jan Hus, František Palacký, Karel Havlíček Borovský, T. G. Masaryk, Edvard Beneš, stejně jako stavitelé a likvidátoři pomníku maršála Radeckého z Radče, Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí by mohli vyprávět o přízni i nepřízni osudu. Po roce 1989 se až na prezidentské úrovni dokonce uvažovalo o tom, co udělat s Památníkem osvobození v Praze na Vítkově. Památník i Jan Žižka „bez roušky“ přežili a shlížejí na Špitálské pole, odkud své porážce přihlížel nejen král Zikmund, ale po jeho boku i jeden z předků Karla Schwarzenberga.
Nechci být špatným prorokem, ale obávám se, že může dojít i na neorouškované sochy Václava Havla. Naše obrazoborectví je nejen hloupé, ale i krátkozraké. Jen Simon Bolívar, který stojí nedaleko bývalého památníku generála Koněva, to asi přežije. O tom v Praze 6 nebo na velkém pražském magistrátě dosud nic nevědí a hned tak brzy asi vědět nebudou.
Fotogalerie: - Havel mezi lidmi
Vypovědět Lisabonskou smlouvu a tím se zbavit diktátu z Bruselu. Takový návrh předložil Poslanecké sněmovně předseda hnutí Trikolóra Václav Klaus. Neuspěl, ale téma začalo žít svým životem. Už proto, že Evropská unie předvedla neuvěřitelnou otočku, a zatímco v minulých týdnech kritizovala členské státy za příliš striktní opatření, nyní jim naopak nadává, že je uvolňují moc rychle a nečekají na plán EU, což prý „není slušné“. Mohu požádat o komentář?
Předpokládám, že tento návrh měl být odpovědí na agresivní útoky na Václava Klause st., prezidenta, kterému v roce 2010, když otálel s podpisem Lisabonské smlouvy a chtěl před svým podpisem znát stanovisko Ústavního soudu SRN, vyhrožovaly zejména reprezentantky ženské části Senátu, Poslanecké sněmovny (a pokud se nemýlím i jedna poslankyně EP) nejen obviněním z velezrady. Jedna z nich jej dokonce chtěla nechat, tak trochu po „staro-sovětsku“ zavřít do psychiatrické léčebny. V rodině Klausových si to jistě pamatují, ale přesto si myslím, že argumenty Klause st. jsou racionálnější než juniora.
Pokud jsme nebyli prostřednictvím ČT nesprávně informováni, předseda Trikolóry jistě dobře ví, že něco jiného je projevit nesouhlas, žádat fundamentální transformaci euro-unijních struktur, klást důraz na jejich funkčnost a efektivitu. Také ví, že taková politika musí dosáhnout politické podpory nejen v ČR a třeba ve V4, ale i v ostatních členských státech nebo dokonce regionech EU. V hysterické atmosféře vyvolané rychle se šířícími obavami z pandemie se mluví a jedná jinak, ale až dojde na rozpočty a financování, bude ochota jednat o objemu moci uzurpované administrativou EU menší než v dnešních dnech.
Zaujalo vás něco v uplynulém týdnu při projednávání ve Sněmovně?
Nevím, zda se dá mluvit o něčem, co by nás mohlo překvapit. Základní vzorec opoziční politiky zůstával stejný, jenom většina projevů představitelů opozičních stran začínala nepříliš konkrétní pochvalou vládní politiky, ale hned v druhé větě se mluvilo o „antibabišovi“, tentokrát bez vyvolávání ducha Čapího hnízda. Vyhrožovalo se zejména budoucností, sice ne tolik, jak činí někteří aktivisté opozičních politických stran, kteří na svých FS hrozí vládě soudy, ale přesto byla z jejich projevů zřejmá „předsudečná nenávist“, nebo jak říká kritický pozorovatel současného dění: „Řevnivost a zášť v srdcích, toť vášně, které vládnou české politice!“
V pátek se USA zároveň staly první zemí na světě, kde za jediný den zemřelo na nákazu koronavirem přes 2000 lidí. Podle Univerzity Johna Hopkinse jich za 24 hodin nemoci covid-19 podlehlo 2108. Do jaké míry bude mít vše vliv na obraz nejobdivovanější země na světě?
Mám ve Spojených státech několik dobrých přátel, kteří shodou okolností žijí tam, kde se na mapách objevují označená místa s velkou úmrtností. U profesora Olsona v Severní Karolině jsem měl nedávno slavit jeho 90. narozeniny, a proto si dovolím být trochu osobní. Mám strach, který by mohl mít kdokoliv na mém místě, ale nepanikařím. Nežertuji, že je zase Amerika First!, protože si za těmi statistickými daty umím představit své přátele a známé.
Vím také, že statistika, alespoň tak jak se u nás v médiích prezentuje, má nízkou vypovídací hodnotu, a že ji někteří Evropané zneužívají ať už v negativním, nebo pozitivním smyslu. Vím také, že Spojené státy jsou „Velká země!“, jak známe ze slavného filmu s Gregory Peckem, a že v nich žije na 350 mil. obyvatel. Spojené státy mají velký vědecký a politicko-ekonomický potenciál a podle mého názoru se dokáží adaptovat na novou situaci podobně, jako se tomu stalo po Pearl Harbouru. Proto se neobávám, že „Americký sen“ zanikne. Kdyby na něj rezignovala Evropa, ještě zbývá asi 6,5 miliardy obyvatel Země, kteří v něj budou věřit. Problémem ale mohou být americké volené i nevolené elity, které mezi sebou vedou skoro třídní boj, bohatí se obávají chudých, a ti v uniformách mají potenciál heslo Amerika First! vnutit nejen nemajetným, ale i zbytku světa. Zda se o to budou snažit dnes, neumíme posoudit, stejně jako sílu, jež by mohla akceptovat ideu multipolárního světa, o kterém ale stejně nevíme, zda by mohl být bezpečnější.
Psali jsme:
Jak uspěla Amerika obecně ve schopnosti zvládnout roli „globálního policajta“?
Na jednoduchou otázku jednoduchá odpověď – neuspěla! Ale to, že administrativa Donalda Trumpa už několikrát úspěšně minula Skyllu a Charybdu světové politiky, je hodné pozornosti. Prezident Trump, na rozdíl od jiných politiků, kteří dostávali Nobelovu cenu míru za to, že vedli války, po kterých zůstávaly miliony mrtvých, rozbombardované země, zničená příroda i celosvětové kulturní bohatství, je pozoruhodný. Když si uvědomíme, kolik má americký prezident nepřátel a kritiků jen v takovém politicko-ekonomickém skanzenu jako je ČR, jistě dokážeme pochopit, čemu musí čelit v globálních rozměrech. I když víme, jak říkali V+W, „že každá velká myšlenka musí být futrována klackem“. Jen asi bude záležet na tom, kdo a jak ten klacek použije.
Zaznívají názory, že by Čína měla svět za virus odškodnit. Co si o tom myslíte?
To jsou nápady jako z dílny českých aktivistických žurnalistů nebo ČT. Samozřejmě, že je možné na nepřehledném mezinárodním bojišti takovými argumenty vyhrožovat. Ale to, že si to myslí Michal Žantovský nebo kdysi v ČLR studující žák Jaromír Štětina, ještě neznamená, že existuje reálná možnost si takové odškodnění vynutit. Škody, které způsobila německá expanze do evropských zemí za druhé světové války, se projednávají už skoro sedmdesát pět let, a výsledek? Jen aby to nedopadlo s Čínou jinak, než si někteří naši sinologové, profesionální i amatérští, myslí. Třeba jako s tím Německem v Evropě, Čína mohutnící s téměř mločí energií by toho bývalého, a původně japonského Asia First! mohla dosáhnout. Jen v pro nás dnes už nepředstavitelných rozměrech.
Jaké zprávy registrujete, pokud jde o Ukrajinu?
O virové psychóze na Ukrajině, na rozdíl od Běloruska, jsou jen útržkovité zprávy, zejména z Kyjeva. Do dalších významných městských center se čeští zpravodajové nedostanou, pokud vůbec v dnešních dnech na Ukrajinu cestují. Zdá se, že kyjevský bulvár Kresčatik je atraktivnější než autonomní republika Krym. Přesto se zdá, že ekonomická exploatace bohaté Ukrajiny pokračuje. Jenom se o ní nemluví, anebo mluvit nechce.
Pro nás jsou zajímaví gastarbeitři z Ukrajiny a jejich budoucnost, ale jejich zpravodajství je autocenzurované.
Pokud jde o velkou politiku, je to podobné jako před posledními prezidentskými volbami. Jen politická elita se přeformátovává, ale myslím si, že její základní paradigma zůstává téměř neměnné. Ukrajina má materiální i lidské zdroje, vojenské základny se staví, velké majetky přecházejí v lepším případě do rukou viditelných vlastníků, v horším mizí za politickým horizontem. Možná, že se všichni až příliš všichni spoléhají na pomoc ze všech možných stran, respektive na výprodej zdrojů a půjčování peněz v zahraničí.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Daniela Černá
