Ekonomka Švihlíková vystoupila na veřejnost s ohromujícími daty. Týkají se jednoho procenta těch nejbohatších a nejvlivnějších na světě

09.11.2018 18:22

REPORTÁŽ Pár rodinných dynastií vlastní polovinu bohatství této planety. Procento privilegovaných tyje a parazituje z veřejných a státních zakázek, vytváří si zákony na míru a staví se do pozice nedotknutelnosti. Přichází něco jako Velká francouzská revoluce, kapitalismus již není ten, o kterém se ještě stále učí děti ve školách. Setkání „elit“ v Davosu potvrdilo, že je tu doba renty. Miliardáři a velké firmy se nezdaňují, na rozdíl od malých a středních firmiček, které se nechají, ať si jdou po krku a likvidují se mezi sebou. Největší hráči se vždy domluví. Beseda s Ilonou Švihlíkovou o její knize „Kapitalismus, socialismus a budoucnost, aneb Mikeš už přišel“ přilákala do Knihovny města Plzně desítku vesměs postarších lidí. Hovořilo se i o tom, proč nastala doba antiestablishmentových stran a řeč přišla i na současnou Itálii.

Ekonomka Švihlíková vystoupila na veřejnost s ohromujícími daty. Týkají se jednoho procenta těch nejbohatších a nejvlivnějších na světě
Foto: Petr Kupka
Popisek: Ilona Švihlíková

Spoluautorem knihy je právník pocházející z Chrudimi, znalec ekonomických dějin Miroslav Tejkl. Ke škodě věci, jak prohlašovala hrstka přítomných, po studentech, kterých jsou v Plzni tisíce, ani vidu ani slechu...

Cosi se porouchalo…

„Zaměřila jsem se na současný vývoj,“ uvedla na začátku besedy docentka Švihlíková. „Začaly nás zarážet zajímavé a ne moc hezké tendence. Například jsem se dívala na to, jakým způsobem se vyvíjely daňové systémy jednotlivých zemí, míra nerovnosti a další negativní jevy. Začali jsme si klást otázku, jestli to všechno nějak nesouvisí. Jestli to není součást širšího obrazu a začali jsme mít intenzivní pocit, že ano… Čím více jsem se dívala do všemožných statistik a grafů, tak jsem měla větší pocit, že současný systém nemá mnoho s kapitalismem společného. Ne tedy se systémem, jehož základním společenským přebytkem je zisk a který funguje na principu vydávám – dostávám. Zjistili jsme, že tento kolotoč je do značné míry porouchaný a že v ekonomickém systému se začíná vyskytovat něco, co není úplně běžné,“ konstatovala. Renta je nevydělaný příjem – většinou je známa z pozemků. „Ale nás začalo zajímat, kde se renta začíná vyskytovat a že v řadě případů je tak silný zdroj, že přebíjí zisk. Že zisk se čím dál více stává marginálnějším společenským přebytkem a místo něj nastupuje tento zvláštní důchod.“

Když se poodhalí Davos…

Anketa

Chcete společnou armádu EU, po které volá Emmanuel Macron?

6%
94%
hlasovalo: 16186 lidí
„Renta je kapitalismem patologie. Není normální, protože je spjata s feudálním systémem. Najednou v dnešním systému se renta vyskytuje čím dál více. Začali jsme zkoumat, v jakých různých podobách všude možně je a mohu vám říci, že je všude kolem nás,“ uvedla Švihlíková.

„Mám na to zajímavé potvrzení. Vždy v lednu se koná Davos, světové ekonomické fórum, kam se pravidelně sjíždí to jedno procento nejbohatších a nejvlivnějších. Toto jedno procento dokáže relativně dobře pochopit, jaké jsou hrozby a trendy. Jedno z hlavních témat letošního Davosu bylo dobývání renty a rentiérský kapitalismus. Měly k tomu celé panelové diskuse,“ poodhalila Švihlíková zákulisí švýcarského jednání.

Dobývání renty je velký fenomén, kterému se u nás příliš nevěnuje pozornost. „Je spjaté s tím, že se parazituje na veřejných zdrojích. Ne tedy, že firma něco produkuje a je úspěšnější a z toho má zisk. To je normální proces, který bychom očekávali. Ale u renty je to napojení se na penězovody a čerpání z nich. Možností je neuvěřitelně moc. Třeba privatizace penzijního systému,“ konstatovala Švihlíková. „To je nádherný příklad dobývání renty. V našem českém prostředí bychom mohli zmínit podporu solární energie, to je učebnicový příklad, jak se parazituje na veřejných prostředcích, ale zároveň z toho není veřejný prospěch. Je to prospěch jen pro velmi úzkou menšinu.“

Sosat nejen na rozpočtech

Ekonomka dále pokračovala: „Šli jsme ještě dál. Dobývání renty posledních 30 let získává stále větší dynamiku. Velmi nebezpečné je, že ta velmi úzká skupina, která se často nazývá tím jedním procentem, přímou elitou, nejenže využívá to, že nejen získává zdroje, peníze, ale má schopnost vytvářet si zákony na míru. Tedy nejen, že z toho tahám peníze, ale že dostávám výjimky, kličky, zákony na míru tak, abych byl nepostižitelný. A tady je silná vazba na feudalismus. Protože dobývat rentu můžete jen tehdy, když máte privilegia. Její největší ukotvení je ve Spojených státech a ve Velké Británii. Je tam neuvěřitelně vysoká nerovnost, vyšší než v jiných zemích, a odráží se to v politice.“

A pak se děje dobývání renty mezinárodně, nejen v rámci jednoho státu. „Nejde jen o to, že se vybuduje čistička, která se čtyřikrát předraží. Jedním z těch nejhroznějších jevů jsou arbitrážní doložky. Ta pod zkratkou ISDS znamená, že nadnárodní firmy mohou žalovat – a také žalují – státy, pokud se jim zdá, že omezují jejich konkurenceschopnost a prostor pro zisk. Mimochodem, ČR patří v tomto ohledu k velmi silně žalovaným zemím. Jak říká můj kolega, právník Tejkl, naopak to neplatí. Je tam asymetrie ve prospěch nadnárodních firem. I když klauzule existují dlouho, tak dobývání renty přes tento způsob arbitráže, souzením se se státem, s občany toho státu, tak to je za posledních 30 let takzvaného kapitalismu,“ pokračovala Švihlíková.

Fotogalerie: - Programové prohlášení lídrů

Lídr České pirátské strany a nový primátor Prahy Z...
Jiří Pospíšil, lídr Spojených sil pro Prahu (TOP 0...
Lídři České pirátské strany, Praha Sobě a Spojenýc...
Lídři České pirátské strany, Praha Sobě a Spojenýc...
Jiří Pospíšil, lídr Spojených sil pro Prahu (TOP 0...
Lídři České pirátské strany, Praha Sobě a Spojenýc...

Vzhůru do rájů daňových, aneb hamty hamty...

„Takže tu máme v systému čím dál větší privilegia, obrovské množství parazitování na veřejných penězích. Když se zabýváte ochranou toho jednoho procenta, tak nutně narazíte na daňový ráj. Takže schopnost vytěžit, nic nedanit a schovat. V posledních letech je snad každý rok nějaké odhalení. K těm nejčerstvějším patří Panama Papers, Paradise Papers – velký humbuk a pak ticho. Klasika. Schopnost zmizet na Kajmanských nebo Panenských ostrovech, na té se nezměnilo vůbec nic. Mimochodem, velmi silnou roli hraje také Švýcarsko. To je taková mezinárodní převodní páka tohoto, jak provozuje tajné účty a tu a tam se objeví nějaká zlatá cihlička,“ odlehčila téma Švihlíková.

„Zaměřili jsme se na to, jak se globální trh koncentruje. Máte několik málo velkých firem. Konkurence je často až skoro vágní, zdánlivá, ale naopak velmi silně probíhá konkurence mezi státy. To vzývání otevřeného trhu, konkurence, je do značné míry mimo, protože tam jde o privilegované pozice, které jsou mimo jiné dány třeba i restriktivní ochranou duševního vlastnictví. Snaha na všechno mít patent, copyright a všechno držet! Ani třeba nevyužívat, ale držet to,“ vysvětlovala Ilona Švihlíková.

Třídní válka a VIP kámoši

Miliardář Warren Buffet říká podle Švihlíkové, že probíhá třídní válka, kdy jeho třída, miliardáři, v ní vyhrává. V posledních letech se rozebíral jeho typ podnikání. „Je slavný, to se v Americe samozřejmě adoruje. Rozebíral se jeho obchodní model a ten je postavený na rentě. On říká – když koupím nějakou akvizici, tak moje primární starost není v tom, že ta firma bude lepší, kvalitnější, levnější. Primární starost je podle něj vyhloubit příkopy. Obehnat firmu příkopy, aby měla privilegované postavení na trhu. Zničit konkurenci, získat výjimku od vlády. Ta konkurence, jak se o tom učí děti, funguje čím dál méně. Říkám, že konkurence, to mlácení mezi sebou, je vyhraženo pro malé a slabé. Velcí a mocní umí velmi dobře spolupracovat a hlavně ví, která renta se dá dobře dobývat.“

Obrovská nerovnost nejen ve vyspělých západních zemích je neslučitelná s ekonomikou, která by byla založena na zisku. „Jakmile máte příkopy a jedete podle privilegií, tak vám rozdíly naskočí opravdu obrovsky. Když se podíváte na Spojené státy, tak je to taková dynastijská ekonomika. Dynastie Bushů, Trumpů. To je jako když máte lenního pána a ten má kolem sebe poddané,“ uvedla příklad Švihlíková.

Daně a jak na ně

Je ten systém legitimní? „Tuto legitimitu jsme založili na původním kapitalismu Karla Marxe, tedy polovina 19. století, kdy byl systém vykořisťovatelský, ale měl legitimitu. Vydávání se zvrátilo zpět v přijímání. Výdaje, investice vedly k výrobě produktů a byl koloběh. To jsme samozřejmě nehodnotili z hlediska morálních pozic. Takže společenský přebytek je zisk, systém je založen na tom, že investuji a zpátky dostávám ve výrobním koloběhu činnosti, ne privilegia. Takže je tu privilegovaná skupina, která parazituje na veřejných penězích a nepřispívá. Podívejme se na daně. Podívejte se, kdo je nucen platit daně a budete o systému vědět opravdu hodně – komu se přeje, komu se nepřeje, kdo je oblíben u panstva, to vidíte hned,“ konstatovala docentka Švihlíková.

„Zjistili jsme, že došlo k razantnímu snížení horních daňových sazeb. Od osmdesátých let se snížily sazby pro nejbohatší velmi vehementně. Málokdo ví, tak ve Spojených státech po válce byla daňová sazba okolo 90 procent. Ten Buffet si pochvaloval, že on jako miliardář platí menší daně než jeho sekretářka. To je pravda, protože on má tolik schopností se daním vyhnout. Za Kennedyho to už šlo masivně dolů. Snižovaly se sazby pro nejbohatší, kteří velmi často stejně neplatí žádné daně. Jak je to u firem? Tam se snižuje čím dál více. Čím to stát vykompenzuje, když vypadnou dva velké zdroje – bohatí neplatí daně a korporace platí mnohem méně. Našli jsme, že daňové břemeno, a to platí mimochodem i u nás – čím dál více se přesouvá na přímou daň a daň z přidané hodnoty. A to jsou degresivní daně, které nejvíce dopadají na nejchudší,“ konstatovala Švihlíková.

Obligátní frázička: Nejsou peníze….

Za posledních 30 let mají bohatí a korporace řadu možností, jak snížit daňovou zátěž, případně se jí zcela vyhnout, a břemeno se podle Švihlíkové čím dál více přesouvá na ty nejchudší. „Nejen u nás posloucháte, že na nic nejsou peníze. Na zdravotnictví, důchody. To mne fascinuje, jak to, že nikdo neprokáže tento rozpor. Že na jedné straně nejsou peníze a na druhé straně existuje propagandistická písnička - máme se nejlépe, co jsme se kdy měli. To je trošku rozpor, ne?“

„Dospěli jsme tedy k názoru, že v současném systému, což je rentiérský kapitalismus, se velmi usazují privilegia pro velmi úzkou skupinu. Vidíme nárůst nerovnosti, pekarizace práce. Velká Británie třeba přišla s inovací, která se jmenuje Smlouva na nula hodin,“ překvapila přítomné Švihlíková. „Sedíte doma a buď vás zavolají – na hodinku, na dvě – a nebo nezavolají. Nerovnost je nejen v příjmech, ale hlavně v bohatství. Ukazuje se, že to procento nejbohatších zcela odlétlo pryč. Prostě několik málo bohatých rodin vlastní polovinu bohatství na této zeměkouli. Nerovnost je obrovská a dokonce takové instituce začaly vydávat informace, že dnešní nerovnost je srovnatelná s rokem 1820. Což je raný kapitalismus.“

A pak ještě sociální mobilita. „Kapitalistické systémy měly do značné míry legitimitu opřenou o americký sen – když budeš tvrdě pracovat, tak zbohatneš a budeš se mít dobře. A v podtitulu bylo – děti se budou mít lépe než jejich rodiče. Ono to dlouho fungovalo, především v poválečných letech. Ve Spojených státech i ve Velké Británii máte největší šanci, že když se narodíte chudí, zůstanete také chudí. A naopak, když se narodíte v klanu Bushů, tak jste zcela jinde…,“ uvedla ekonomka.

Zpět či vpřed?

Ekonomika se podle Ilony Švihlíkové v řadě rysů podobá té feudální. „Máte patologickou, ne pozemkovou rentu, která vysává rozpočty a fixuje si privilegia v zákonech, aby se na ni nemohlo. Kdybyste chtěli pak změnit zákon, tak se hned vyhrožuje soudem a arbitráží, vyhrožuje se státu, že kazí investiční záměr. Je to dané proto, že kdyby se náhodou změnila vláda, aby to nemohla změnit. Takže hra, že se mění vlády, ale linie je jen jedna. A buď po ní jdete dobrovolně a nebo jdete do konfliktu, jako nyní Italové. Uvidíme, jak budou stateční, ale zdá se, že budou….,“ potvrdila svoji náklonnost k „zemi-botě“ Švihlíková.

Anketa

Podporujete prezidenta USA Donalda Trumpa? (Hlasování od 7.11.2018)

80%
20%
hlasovalo: 6144 lidí
„Brexit – to je vzpoura. Trump – další vzpoura. Neříkám, že nějaká dobrá vzpoura. Samozřejmě i nárůst stran, kterým se říká populistické. Já toto nemám ráda. Já jim říkám antiestablishmentové. Jeden čas panovalo rozdělení na levici a pravici. Bývaly doby, kdy bylo rozdělení město a venkov. V některých zemích bylo zásadní rozdělení na sekulární a náboženské. Těch štěpení bylo vždy víc,“ vypočítávala Švihlíková. „To bylo normální. Jedno dominovalo a to ostatní bylo pod ním schované. Na jedné straně je privilegovaná vrstva, která je nedotknutelná, má nejen peníze, ale obrovská politická privilegia, zakotvená uvnitř systému ve stylu – na mne se nesmí, na mne nedosáhneš. To, že máte peníze a vyděláte na derivátech, je málo. Důležité je, abyste byl natolik významný aktér, že přijde stát a zachrání vás ze státních peněz. Změna, kterou všichni vnímáme, a je všude, je dána tím, že politický střed je v rámci establishmentu. Tedy ti, kteří chtějí držet status quo, třeba jej chtějí trochu opravit, ale budou jej dál držet, protože jsou na tom sami zainteresováni. A na straně druhé antiestablishment, tedy strany, které to chtějí rozbít, zničit. Nemusí nabízet něco úžasného, ale mají v ruce kladivo.“ S tím prý šel do politiky Trump, a proto vyhrál. „Nejsem jeho fanoušek, ale musím konstatovat, že má politický čuch a byl první, kdo poznal, že to, co hýbe západním světem, je rozdělení elity, privilegia, kontra lid bez privilegia. On je sám elita, ale využil to velice úspěšně ve své politické kampani. Totéž brexit. Nebo když se podíváte na Itálii, Rakousko, nástup Svobodných. Itálie byla proevropská, zakládající země EU, která dlouho byla poslušná ve skupině. Nyní poprvé vyhrály dvě tvrdě antiestablishmentové strany. Obě dvě, které chtějí zničit řád. Jedna zprava, to je Liga, a druhá z leva, Hnutí hvězd. Kdyby panovalo klasické rozdělení, tak se porvou. Takže se spojili a mohou vládnout, aby rozflákali struktury.“

Chytrolíni á la Macron

Projevuje se i falešný establishment. „Jsou chytří lidé, kteří mají čuch a pochopili, že na té antiestablishmentové vlně mohou vyhrát. To je francouzský prezident Macron. Ten se postavil proti establishmentu, což je ale směšné, protože dělal pro Rotshildy. On je součást struktur, ale předstírá, že není. Francouzi už poznali, že mu naletěli a skočili na lep. Marketingově to udělal dobře. Myslím, že v pozadí jsou privilegia a renta těch, kteří jsou nepostižitelní, na které prostě nedosáhnete a kteří jsou mimo zákon. A pak my, obyčejní lidé, kteří mají velmi úzký manévrovací prostor,“ uvedla Švihlíková.

„Rozdělení elity a lid tedy existuje. Alespoň ekonomicky. Nikdy se samozřejmě nevyhneme otázce, co s tím dělat. Většina lidí má pocit, že se s tím nedá dělat nic, že situace je prohraná. Ale my jsme na začátku souboje. Kdybych byla mimozemšťanem a dívala se na to z výšky, tak si užiji, budu mít analytický materiál. Budu se dívat na to, jak odcházející hegemon Spojené státy bojují o svou pozici a proti nim medvěd s drakem a je otázka, jestli to vydrží nebo se rozhádají.“

Optimismus

Je možné to dělat jinak? „Když se člověk na něco dívá detailně, tak to nevidí. Myslíme si, že není potřeba nic zvláštního vymýšlet. Je to podobné situaci, která byla před Velkou francouzskou revolucí. Na jedné straně tu máme skupinu, to byla aristokracie, která bojuje o svá privilegia, nechce se jich vzdát a proti ní skupina, která je schopná být produktivnější, efektivnější, levnější, legitimnější, tedy počínající kapitalisté. A to nás čeká znovu, ale o úroveň výš, jak říká Marx,“ konstatovala Ilona Švihlíková.

Na závěr besedy byla plná optimismu: „Situace tedy není vůbec beznadějná. Jiný mechanismus tady existuje, jen je deformovaný tím jedním procentem. V roce 2008 byla škrtací politika – a nejen u nás. Všichni si mysleli, že když vláda škrtne, že se v ekonomice nic moc nestane. Výzkum dělal Mezinárodní měnový fond, který byl z toho následně v šoku a zjistil, že veřejné výdaje, když se na nich neparazituje, mají obrovský vliv na ekonomiku. Mohou roztáčet kola stejně, jako to byl dřív ten legitimní kapitalistický zisk. Klíčový zápas se dnes už vede. Stejně jako v devatenáctém století, když už tu byl ten kapitalistický zhodnocovací mechanismus, ale trvalo dlouho, než třída, která byla produktivní, dostala svá práva. Musela tvrdě bojovat s aristokracií, která i parazitovala na počátcích kapitalismu. A teď jsme o fázi výše, kdy zase máme ty, kteří parazitují na systému. Takže úkol zní jednoduše. Zbavit je privilegií,“ uzavřela svoji přednášku docentka Švihlíková.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Václav Fiala

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Až budete, liberální demokraté, rozkopávat ty svíčky... Krutý výsměch Václava Klause mladšího

19:57 Až budete, liberální demokraté, rozkopávat ty svíčky... Krutý výsměch Václava Klause mladšího

Poté, co aktivista ze spolku Kaputin Otakar van Gemund nad ránem do kamery TV Prima řekl, že Andrej …