Petr Fiala se narodil v roce 1964, takže si zlo komunistické nadvlády nad Československem pamatuje velmi dobře. „Představ si, že žiješ v režimu, který ti sebere pas, nemůžeš nikam cestovat, máš pracovní povinnost, když nechceš jít na vojnu, tak musíš jít na 3 roky do basy a souhrn dalších takových lahůdek. Já jsem byl párkrát na výslechu, ostatní kluci taky a někteří vyletěli ze školy. Ale to se těžko vysvětluje, protože někdo tomu nechce věřit,“ kroutil hlavou Fiala.
Všem lidem, kteří říkají, že za komunistů bývalo líp, by se podle hudebníka měli načas vrátit do oněch časů a připomenout si nebo zcela nově zjistit, jak zlé to opravdu bylo.
Dnes lidem přijde normální, že si koupí letenku a za nějaké dva tisíce letí do Londýna na fotbal, ale v roce 1987 bylo v komunistickém režimu něco podobného totálně nemyslitelné.
„Pro tyhlety lidi by bylo nejlepší, kdyby si to vyzkoušeli. Myslím si, že by se rychle probrali,“ doporučil Fiala.
Prozradil také, proč byl v roce 1987 v blázinci. Vyhnul se tím dvouleté službě na „komoušské vojně“. Tam jsem byl šest týdnů, měl jsem snídani, oběd, večeři, času kolik chceš a materiálu kolem sebe neuvěřitelného. Mimo jiné mě to taky vyléčilo v tom, že jsem si řekl, že si z těch lidí, co tam byli, nebudu dělat prdel, protože oni měli fakt problém, já ne,“ poznamenal s pokorou hudebník.
Sametová revoluce mu udělala radost, ale prý si ani tehdy nedělal iluze, co přinese.
„Já jsem v nic nedoufal. Jen v to, že si v rámci slušnosti bude moct dělat každý, co chce. Samozřejmě jsem nepředpokládal, že tolik lidí se začne chovat jako pitomci,“ poznamenal v narážce na to, že někteří lidé se v nových poměrech zorientovali velmi rychle, zneužili situaci a začali krást. „To mě nenapadlo. Zvonili jsme klíčema, usmívali jsme se na sebe, ale nebyli jsme tam všichni,“ upozornil Fiala.
Zavzpomínal na slova prvního ombudsmana Otakara Motejla, který se podivoval nad tím, že zatímco řada lidí v listopadu 1989 jela do Prahy, aby dala najevo svůj názor, řada Pražanů raději jela z Prahy na chatu. V tu chvíli prý Motejl ztratil přehnané iluze o českém národu.
„Ten marasmus, ve kterým jsme teď, to začalo vznikat už tehdy. Já to neschvaluju, ale to k tomu prostě patří. To se nedá nic dělat,“ doplnil Fiala.
I tak se podle hudebníka máme dobře. Jsou tu sice „prudiči“, ale celkově se máme dobře. Nespokojenost je podle něj zakořeněna v lidech.
„Já myslím, že to je v těch lidech, že tu není nějaký konzistentní normální vývoj. Nejdřív vznikne umělej stát v roce 1918, pak se to posere válkou, pak se ocitneme v sovětské zóně, takže se nedá nic dělat, Teď se z toho vyhrabeš a akčnější lidi začnou krást. Ale pak tam jsou taky akčnější lidi, který zas jsou jako fajn. Já to beru opravdu jako dobrou dobu. Vždyť jsme naživu. Planeta ještě neshořela,“ konstatoval Fiala.
Doporučil lidem čas od času vyjet za hranice. Pak si uvědomíme, že se opravdu máme dobře. Kdyby lidé viděli, jak špatně se žije třeba v Číně nebo v Mongolsku, viděl by, jak dobře se máme. Fiala prý viděl na vlastní oči, jak zlé to může v Mongolsku nebo v Číně být.
Máme se dobře i navzdory tomu, že v čele státu stojí prezident Miloš Zeman a premiér Andrej Babiš (ANO). „Tyhlety lidi jako Babiš a Zeman jsou mně odporní, ale pro planetu neznamenají celkem jako nic moc,“ pravil Fiala. „Je taková příhoda, že kamarád se snažil vysvětlit nějakýmu Senegalcovi, že máme dvacet pět druhů vůně na hajzl. A on mu říkal ‚vy potřebujete válku‘,“ dodal na dokreslení.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
