„Baštu. Není to žádnej bývalej prominentní komunista a ani akademickej blbec. A je mi jedno, že kandiduje za Okamurovu Svobodu a přímou demokracii. V druhém kole budu volit jako nutné zlo Babiše, abych všechny nasral,“ sdělil František. Senior z Prahy, který je věrný lázeňskému heslu Na srdce jsou Poděbrady. Sedíme u jednoho ze dvou stolků v mléčném baru Milko u lázeňského parku. Ostatně, patnáctitisícové město na Labi má i svou zajímavou „prezidentskou historii“; proto jsme se právě v něm poptali lidí, koho zvolí za hlavu státu...
Lázeňská procházka
„Já ho asi budu volit taky. Ti ostatní mi připadají, snad kromě Babiše, že mají názory úplně stejné, takové instantní,“ zareagoval Karel, druhý přísedící důchodce, a dodal: „Já jsem se dokonce před rokem setkal s generálem Pavlem v tramvaji z Malostranské na Anděl. Ptal jsem se ho, jestli bude válka? On na mě, že žádná válka nebude, že to se nikdy nestane. Tak jsem mu už tehdy odvětil, ať si tohle bulíkuje jinejm, že mu teda pěkně děkuju. Ještě jsem se ho chtěl zeptat, jaké má číslo legitimace CIA, ale ne. Krotil jsem se.“
Ostatně hlavní ulice, kterou lemují z jedné strany obchody, kavárny a restaurace a z druhé park, je nyní svátečně vyzdobená. Na jejím konci u nádraží je na plakátovacím válci horká kandidátka na prezidenta Danuše Nerudová nepěkně vyzdobená make-upem ze dvou kosočtverců. Z parku na druhém konci sem probleskují tři rozsvícená srdce, jedno stojí u sochy prezidenta zakladatele Tomáše Garrigua Masaryka.
V pivnici U zelené žáby v koutě Jiřího náměstí mají na stěnách řízné vtipy Petra Urbana. Babiš tady není moc oblíbený. „Nevím, ještě jsem se nerozhodla, ale toho slovenskýho estébáka určitě ne. Mám dvě odrostlé děti, které půjdou poprvé volit. Dcerka je taková drsná a nadšená feministka, ta to hodí Nerudový, a syn, ten studuje politologii a pořád hází výrazy jako suverenita nebo etatismus. Prostě nevím, o čem mluví. Ten to nakonec dá asi generálovi,“ říká Markéta, která sem přijela z Prahy navštívit kamarádku.
Havel a ostatní osobnosti
Obrázek na Poděbradské diorámě, obrázkovém mechanickém orloji na konci lázeňského parku, hlásá: „Otevíráme kolej krále Jiřího. Nabízíme tyto možnosti uplatnění: prezident, režisér, jiná významná osobnost.“ Pod čarou se tam ještě píše: „V letech 1946-1950 hlavně pro děti odbojářů a diplomatů byla po vzoru anglických kolejí v zámeckých prostorách zřízena ‚Kolej krále Jiřího‘. Asi nejslavnějšími studenty byli Václav Havel a Miloš Forman. Elitní kolej nepřežila nástup komunistů – zanikla reformou jednotného školství.“
Fotogalerie: - Srdíčkové Poděbrady
Nápad založit tuto internátní školu se zrodil v jedné z cel terezínské Malé pevnosti, kde byli vězněni poděbradští lékaři s ředitelem humpoleckého gymnázia. Lékař Ladislav Filip se po válce stal předsedou poděbradského národního výboru a mohl plány realizovat. V září 1946 otevřeli v budově poděbradského zámku školu, do níž v prvním roce přijali 218 žáků, z toho 64 internátně.
„Do Koleje Jiřího z Poděbrad měli být přednostně přijímáni váleční sirotci a děti protinacistických odbojářů. To byl případ Miloše Formana, jehož oba rodiče zahynuli v Osvětimi, a bratrů Ctirada a Josefa Mašínových. Jejich otce Josefa Mašína popravili nacisté jako člena odbojové skupiny Tři králové v roce 1942,“ píše se dál v článku „Škola, ve které se nelže...“, jejž lze nalézt v databázi Paměť národa. O přijetí svých dětí do koleje s prestižní pověstí ale usilovali i významní podnikatelé, kteří byli schopni provoz podporovat finančně nebo materiálně. Díky tomu sem nastoupili Václav a Ivan Havlovi.
Babiš a ti druzí...
„Babiše asi ne. Je to Slovák. Možná Nerudovou. Uvidíme, jak dobře si bude vést v televizních debatách,“ sdělil hospodský v pivovaru u řeky, kde čepují čtrnáctistupňový tmavý ležák, který má barvu noční oblohy.
„Já budu volit Babiše. Mám tři kamarády, kterým hodně pomohl, a to se cení. Jeho Nadace Agrofert jim koupila nové vozíčky, což je pro nás handicapované obrovská pomoc. A kdybych nevolila takhle osobně, tak asi Pavla,“ sdělila Eva sedící na mechanickém invalidním vozíku u masivního dřevěného stolu. „Však přesně ví, proč to dělá. Z čistý lásky to není,“ podotkl kdosi s tím, že to, jak se vyhnul debatám v televizích, je pěkná srabárna.
V rokáči Boss Bar na kraji lázní to vypadá jako v normální chalupě a venku na zahradě mají kuřáci pré. „Babiše, koho jinýho. Pro tuhle republiku udělal už hodně, věřím mu. Když se kouknu na ty lúzry ve vládě, tak je jasno,“ podotkl mezi báněním mladík Lukáš, který se ale následně přiznal, že už je otcem od rodiny. Jeho kamarád měl taky jasno: „Seru na to. Stejně je to na hovno. Nevolím!“
Mašín s Havlem se nervali
Poděbradský zámek stojí na jednom z břehů Labe a uvnitř je stálá expozice umělohmotných srdcí. Na jednom jsou dva prsty vztyčené do véčka uprostřed české vlajky, odkaz na Václava Havla. Jako ranní mlha nad řekou se mezi lidmi kdysi nesla dezinformace těch dob, že v koleji poměřili síly mladší Havel a Mašín, takže o vítězi by nebylo pochyb. To se ale nikdy nestalo. Nicméně Josef Mašín to pro ParlamentníListy.cz okomentoval takto: „Na neštěstí to není pravda!“
Na Poděbrady pak vzpomenul: „Kolej Jiřího z Poděbrad, i když jsem nebyl tím nejlepším žákem, mi dala základ, se kterým jsem spokojen. Nevím o žádné jiné škole tohoto druhu v bývalém Československu, která vyrobila více občanů, kteří si v pozdějším životě udělali jméno jak v negativním, anebo i v pozitivním smyslu. Mám velice dobré vzpomínky.“
Na jednom z náměstí zámku u sochy Ježíšovy matky Marie visí pamětní deska věnovaná generálu Mašínovi a jeho manželce Zdeně, která zemřela zvůlí komunistů ve vězeňské nemocnici na Pankráci roku 1956. Nedaleko lázeňského centra se také nachází Základní škola Václava Havla, která nese jeho jméno od začátku roku 2012. Byla přejmenována přesně měsíc po úmrtí prvního českého prezidenta. Na jejích internetových stránkách se píše: „Snažíme se našim žákům předat i občanské postoje – pomáhat druhým v nouzi a nebýt lhostejný k věcem veřejným. A to považujeme pro naše žáky za nejlepší naplnění odkazu Václava Havla. Být aktivním občanem.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
