Rusko-ukrajinský konflikt přináší i řadu vzpomínek. A zatímco řada lidí vzpomíná na rok 2014, kdy po Majdanu následovala anexe Krymu a odštěpení separatistických republik, vojenský analytik Jaroslav Štefec vzpomíná na rok 1982. Tehdy byl v Československé armádě poručíkem a velitelem čety přepravy raket s jadernými hlavicemi. A zúčastnil se cvičení, které simulovalo jaderný úder na Československo.

„I přes panující horko mi běhal mráz po zádech. Celkem 56 výbuchů raketových hlavic, leteckých pum a dělostřelecké munice s jadernými náložemi pokrylo naprostou většinu území tehdejší ČSSR změtí oblastí absolutního, prvního a druhého pásma zničení a stopami radioaktivního spadu z oblaků radioaktivního prachu, nasátého do oblastí explozí a unášeného větrem. Nebylo úniku, radioaktivita byla všude. Praha a Brno přestaly existovat, stejně jako Ostrava. Megatunové jaderné hlavice strategických raket Made in USA je vymazaly z povrchu Země,“ popsal scénář, který měla armáda.

Dodal, že se jednalo o tzv. válečnou hru, i když podmínkami cvičení nebyla tak vzdálená realitě. „Věděli jsme, že je to hra a všichni jsme doufali, že jí také zůstane. Přesto jsme my jako vojáci, naše armáda i tehdejší vedení státu byli alespoň v rámci možností připraveni na situace, kdy by se mohla stát realitou,“ připomenul a dodal další detaily. Tedy že stát měl vybudovaný systém skladů nouzových zásob, mechanismy distribuce, systém krizového řízení a zdravotnictví, dokonce i školství.

„Byli připraveni i lidé. Jako školní děti jsme věděli, že ve škole máme odolné úkryty, protiplynové masky a věděli jsme, jak se chovat při vyhlášení poplachu. Věděli to samozřejmě i dospělí, z nichž značná část zažila válku,“ podotýká Štefec. a srovnává s dneškem.