Obáváte se dalšího vývoje situace kolem nemoci COVID-19? (Ptáme se od 9.9.2020)Anketa
Antonín Pokorný by si mohl v Nové Vsi v Horách, na Litvínovsku v Ústeckém kraji, užívat zaslouženého odpočinku. Místo toho jezdí po kraji a je garantem programu „Piráti pro máti“. Kromě toho také stále pracuje, a to jako manažer projektu pro zdravotně postižené Handycars ve společnosti Opel.
Funguje tu uplacené prostředí
Když slyší, s jakou bezmocí se lidé dnes snaží vymoci svá práva, ať na úřadech nebo od politiků, aby mohli jen prostě klidně žít, říká: „To není jen systémové selhání. To je selhání celého prostředí, ve kterém ten systém funguje. A to je pomalu třicet let dozadu, kdy tento systém vznikal. Jeho výsledkem je naprostá ztráta právního povědomí.“ Na stížnostech lidí je patrné, že děravý systém umožňuje, aby tatáž věc končila různě podle toho, kdo zrovna sedí na židli. „Je to o lidech,“ konstatuje Pokorný.
Krásně to teď prý bylo vidět na rozhodnutí slovenského soudu ve věci vraždy novináře Kuciaka. „Předsedkyně soudu, kterou já znám, vůbec netušila, co ti dva soudci udělají. Všechno bylo uplacené, nic jiného. Státní i municipální úrovně a úřady pracují v takovémto prostředí. Stačilo, že mafián vydržel proces až do konce… nemůžeme ale dokázat, že tam na to někdo má vliv, že tam s tím někdo šíbuje,“ nebojí se říci.
Rozčílil ho mimo jiné případ na setkání v Mostě, kde o zmaru vymáhání pokut a života bez hluku mluvil tamní občan, který bojuje za spravedlnost neúspěšně už pět let.
Zestárnete o deset patnáct roků, než…
Vyhraje hnutí ANO krajské volby?Anketa
Před jedním je varuje: „To, že se na ty pozice dostanete, ještě neznamená, že změníte popisované prostředí. Připravte se, že půjde o práci na deset patnáct let. Aby lidé, kteří přijdou na místa státních či jiných úřadů, konali. Abyste na to dohlíželi. Bude vám to trvat deset až patnáct let, bohužel, je to zoufalost. Na to se připravte.“
V tomhle mám prsty, přiznávám
Jeho další slova jsou překvapivá: „Cítím odpovědnost za to, co se tady ztropilo. Protože v tomhle regionu jsem byl první, který spískal tu slavnou revoluci v chemičce: byl jsem tady krajským zmocněncem Občanského fóra, na závodě jsem byl ústředním manažerem OF v Praze. Takže já ty lidi znám. Vím, kam se posouvali, jak se to celé vyvíjelo, jak se dělala privatizace… když jsem to vyprávěl v Praze, tak žasli, protože tyto znalosti nemají. Ale proč se ti starší lidé takto chovají?“ Sám vznáší důležitou otázku a také na ni odpovídá:
„Společnost se nějak utvářela. Připomínám, říkávám: Habešští bojovali s luky proti italským tankům. Poláci bojovali, Habešané bojovali, my ne. Teď Benešovi pomalovali pomník,“ poukazuje na událost, která se shodou okolností stala začátkem září, kdy neznámí vandalové posprejovali podstavec sochy prezidenta Edvarda Beneše na Loretánském náměstí v Praze.
„A když picli Heydricha, tak spousta společnosti byla naštvaná! Naštvaná, že tady Beneš udělal průser. Na Václaváku se za dva dny po vraždě Heydricha sešlo 250 tisíc lidí, kteří protestovali proti vraždě Heydricha. Byli to Češi. A víte, kdo tam měl hlavní proslov? Národní umělec Štěpánek… a toto se tu vleče pořád, za komunistů, to je celý problém této společnosti,“ vyštrachává souvislosti z novodobé historie a podotýká: „Ty pokřivené charaktery, to se pořád vleklo.“
Když byl Babiš ještě „malý“. Čeho se premiér skutečně bojí
Současný premiér se prý podle něj bojí jedině ztráty Agrofertu. „Ničeho jiného. Kdyby všechny banky uplatnily svá práva, tak je v konkurzu druhý den. Má totiž velkou zadluženost vůči základnímu jmění,“ přemítá nahlas s tím, že podle něj se roušky berou z Číny právě proto, že se tím umořuje i jeho čínské úvěrování. „Já si to můžu dovolit říct,“ poznamenává s tím, co je druhá věc, před kterou se třese: „Čeho se ještě bojí, je kriminál. A je ochotnej do toho všeho i vlastní rodinu namočit. Víte, co udělal se synem?!“
Jak se dívá na rouškovné pro seniory? „Já třeba stále pracuji, takže pro mě to problém není. Ale rozumím některým těm lidem v mém věku, že opravdu je pro ně každá koruna dobrá. Ale obecně se tím penzisté stali rukojmími. Já sám dám peníze do nadačního fondu Klapeto, což je fond pro zdravotně postižené děti. Ale já si to mohu dovolit. Uvědomuji si však, že mnozí si to dovolit nemohou. Je složité je nějak dokonce třeba odsuzovat. Naopak – vláda si z nich udělala rukojmí, a teď toho využívá,“ sděluje a přidává:
„Důchody, hlavně u žen, se pohybují v katastrofální rovině. Jedenáct tisíc – jak z toho ti lidé mají žít? Z čeho si mají platit léky? Můj známý je v invalidním důchodu, je mu 45 let, a měsíčně dá za léky sedm tisíc korun. Existuje sice ochranný roční limit u pojišťovny, ale funguje to tak, že vám to vrací pojišťovna na konci roku najednou. Ale v lékárně je musíte zaplatit ‚cash‘,“ objasňuje, jak to chodí.
Může mít na hlavě třeba slámu, to je mi ukradené
Antonín Pokorný býval voličem topky. „V parlamentních volbách jsme tady s Tomášem Czerninem pomáhali dnešnímu poslanci Tomáši Kučerovi. V evropských volbách už jsem volil Piráty. To jsem si dal na vrátka obrovský banner a kamarádi z topky se mnou přestali mluvit,“ říká smutně.
A teď, když chce volit Piráty, ví, že to musí lidem kolem sebe vysvětlit. „Říkám: ‚To nejsou dredaři, blázníte, vždyť ten Ivan Bartoš má dvě vysoké školy.‘ A může mít na hlavě třeba slámu, to je mi úplně ukradené. Protože když já vytáhnu fotku, když mi bylo 18, tak mám pocaď vlasy. Když jsem učil na pedagogické škole v Mostě s takovými vlasy, tak mě vyhodili. Krajská inspektorka mě zachránila, když řekla, že se jim to na mně líbí. Za tři měsíce mě z té školy vyhodili stejně,“ přirovnává Bartošovu vlasatost ke své zkušenosti z doby před revolucí.
Důchodce prý zajímá otázka NATO. Kvůli komunismu
A ještě k důchodcům, na které má podle něj smysl se jako na voliče zaměřit, což si vytkl jako cíl: „Je tu 3,5 milionu lidí pobírajících důchod. Určité procento, dejme tomu ze dvou milionů – to ale možná i přeháním, neznám statistiky – volí ANO. Tak kde je ten zbytek? To je obrovské číslo – ten zbytek, který nevolí ANO. A s tím zbytkem je třeba pracovat. A to je jen věcí komunikace, o to se teď snažím,“ zdůvodnil, proč je tolik aktivní a proč mu nevadí, že je na kandidátce až na 49. místě ze šedesáti. Jde mu o to, aby nastavil komunikaci mezi skupinou, které věkově rozumí a v níž se pohybuje, s mladými Piráty.
Jak nahlížíte na Čínu?Anketa
„Kdyby byly volby korespondenční, tak to bude trochu lepší. Ale kde získat další procenta: to je o generaci 50 let a výš,“ přemýšlí a dodává: „Plno mladých nepůjde volit, protože na to kašle.“ Uvádí k tomu příklad ze své rodiny. Svého vnuka, kterému je 23 let, otázkami na volby zjevně otravuje. „Politika ho nezajímá. Naopak vnučka, která žije a pracuje v Německu, sem přijede volit!“
Ve skupině, které věkově rozumí a mezi kterými se pohybuje, se snaží nastavit komunikaci mezi jedněmi a druhými: „Začíná se to už trošičku dařit. Má to odezvu. Ale vím, a to i ze sociálních sítí, že skupina kolem mě, to je všehochuť – od topky přes ODS, Zelené a další. Všechno v pohodě. Ale jsem první, kdo začal připravovat komunikaci s generací zhruba 55+.“
Pro jeho vrstevníky je prý důležitá otázka NATO. Nesmí se prý zpochybnit existence této aliance.
„Pro moji generaci, která zažila komunismus, je jakékoli zpochybnění NATO průserem. To my nebereme. Bereme to, že by armáda měla peníze používat tak a tak, položit si otázku, co má ČR vlastně v NATO dělat, jaké tam má mít poslání. Jestli má mít deset vrtulníků. Každý znalec NATO vám řekne, že ČR je logistické centrum pro NATO nebo by být mělo – měly by se zde stavět dálnice, sklady, technologie, komunikace... a co naši generálové? Koupíme si vrtulníky. Politici by měli definovat úlohu ČR v NATO. To NATO na to čeká,“ je přesvědčen.
Stejně tak problematické je podle něj jakékoli zmiňování rušení nebo vystupování z EU.
„Věřím, že to tady dá dohromady jen mladá generace. To je důvod, proč se angažuji,“ zní jeho skromné závěrečné vyjádření. Těší se prý, až se Piráti stanou vládní stranou: „Věřím, že jsou neúplatní. Většina z nich šla do horších finančních podmínek. Pečlivě sleduju legislativní proces a – klobouk dolů. Jejich Olga Richterová je pro mě Johanka z Arku.“
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Lucie Bartoš
