„Jak už to u radikálních levicových hnutí bývá, k dosažení světového věhlasu nebyl nutný skutečný úspěch spočívající v ekonomickém a sociálním pozvednutí země a poskytnutí svobod vlastním občanům. Naopak. Kuba se postupně stávala zemí s upadající ekonomikou. Životní úroveň obyvatel stagnovala a hospodářství trpělo neustálými experimenty. Ty vyplývaly ze zoufalé snahy určit, jak má ta socialistická ekonomika vlastně vypadat a přitom fungovat. Jednou byly dolary jako platidlo legální, pak zase trestné. Zanedlouho byly opět v běžném oběhu. Soukromá restaurace chvíli povolená činnost, chvíli zločin. Poté zase přijatelná forma revolučního úsilí pracujících. Nezabíralo nic, ale bombastickému vychvalování ‚kubánského socialistického modelu‘ to nijak nebránilo,“ začala zostra exministr z časů vlády premiéra Václava Klause.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
