Na první pohled se nabízí otázka: co je na těch organizacích „nestátního“, když jsou svými příjmy a někdy i úkoly fixovány na stát? Berte to třeba jako pouhou šťouravost, ale při četbě toho sáhodlouhého spisu (56 hustě popsaných stran, celkem skoro 200 tisíc znaků) se odpovědi nedoberete. Co se však dovíte, je, že koordinátorem tvorby toho materiálu je Úřad vlády České republiky, Odbor lidských práv a ochrany menšin a Sekretariát Rady vlády pro nestátní neziskové organizace, a to, pozor: na objednávku vlády ČR. Z toho plyne, že ten, kdo tu přebírá iniciativu a doslova vnucuje neziskovkám veřejné peníze, je naše exekutiva. Měli bychom se nad tím možná zamyslet i v kontextu nadcházejících voleb.

Hned v úvodu spisu se píše, že „Strategie usiluje o zajištění vhodných podmínek pro existenci a činnost NNO a posílení spolupráce veřejné správy s NNO“. Jasné jak facka. Materiál sám obsahuje řadu gramatických perel, například „Rovina neziskového sektoru a NNO jako hodnoty sama o sobě staví na předpokladu, že občanskou společnost tvoří občané, kteří se dobrovolně podílejí na spravování věcí veřejných a stát jim k tomu vytváří vhodné podmínky.“ Nebo „Republika se zavázala zvýšit inkluzivitu vládnutí, tedy reálnou možnost zapojení svých občanů do rozhodování o věcech veřejných, resp. do tvorby veřejných politik.“ Tak nevím, nějak jsem, asi mylně, podléhal dlouho dojmu, že náš politický systém je zastupitelský a občané si pro „tvorbu veřejných politik“ volí každé čtyři roky, případně častěji, své zástupce podle pluralitního klíče. Pakli toto nestačí, pak můžeme rovnou zrušit parlament, možná i vládu, nechat tam jenom otevřenou kasu a každý, kdo se bude chtít inkludovat do vládnutí, na to dostane od správce pokladny příslušný obnos.